Mlýnec, nebo Rudolfov?

Vydání: 2005/33 Tchýně, 8.8.2005, Autor: Aleš Palán

„Plnou ParouBACK 89 ¬ 05“ hlásá dnes jeden z transparentů v Praze na Letné před ministerstvem vnitra. Na údajnou podobnost rozehnání CzechTeku u Mlýnce na Tachovsku s mlácením studentů na Národní třídě v listopadu 1989 poukazují i někteří politici. Toto přirovnání však kulhá na obě nohy: motivace zúčastněných byla tehdy docela jiná; v mnohém snad i opačná. Pro historickou paralelu se musíme vrátit ještě trochu dál.

Píše se 30. březen 1974 a do Rudolfova u Českých Budějovic se sjíždí několik stovek vyznavačů undergroundové hudby. Příslušníci Veřejné bezpečnosti využijí stížnost jednoho zdejšího občana na rušení klidu a zaútočí s nevídanou brutalitou: do davu mírumilovných dlouhovlasých „mániček“ pustí mimo jiné cvičené vlčáky. Kdo chce prostor opustit, musí projít uličkou příslušníků VB s pendreky. Ti mlátí „ty šmejdy“ do hlav a do ledvin, ušetřena nejsou ani děvčata. Událost vstoupí do historie jako Rudolfovský masakr.

Pověstný husákovský „klid na práci“ byl tehdy v jižních Čechách zachován. O rok později ale hlavní ideolog undergroundu Ivan Martin Jirous vznáší ve své „Zprávě o třetím českém hudebním obrození“ ideu tzv. paralelní polis, tedy subkultury, která ke svému žití nepotřebuje žádné oficiální struktury.  „Vykašlete se na nás, my na vás taky kašleme,“ opakuje Jirous i dnes - přičemž ovšem používá mnohem razantnějšího slovníku. V březnu 1976 je 30 nejvlivnějších aktivistů undergroundu zatčeno, a mocní si myslí, že mají vše pod kontrolou. Jenže právě tato akce vede k aktivizaci dalších alternativních skupin a celá situace vrcholí ustavením Charty 77.

Autor těchto řádků nepochybuje o nesmyslnosti policejního zásahu proti technoparty - tato otázka však nyní není nejdůležitější. Nejpodstatnější není dokonce ani to, jak situaci využijí politici, jak dopadne vyšetřování či jak dlouho budou trvat protesty technařů. Mnohem horší je to, že zákrok na Tachovsku vyoral ve společnosti hlubokou generační brázdu. Dnešní střední generace vyrůstala v době, kdy se říkalo: „Nevěřte nikomu nad třicet.“ Jejich děti tuto myšlenku právě v těchto dnech uskutečňují.

Jak správně postřehl sociolog Jan Keller, technaři nejsou alternativou ke konzumní společnosti, ale naopak jejím dokonalým naplněním, neboť „do důsledků dovedli heslo masové kultury: konzumovat ve stále silnějších dávkách pokud možno stále totéž“. Subkultura techna je provázena řadou negativních jevů včetně chemických drog. Přesto však není možné pustit do těchto lidí vodní děla a teprve pak jim oportunisticky nabídnout dialog. Společnost, která chce přežít, proti sobě nemůže poštvat vlastní děti! Ještě je čas zabránit tomu, aby se opakoval scénář po Rudolfovském masakru.

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 16. – 22. dubna 2019

Radost Velké noci zrozená z bolesti

Prožíváme Svatý týden, živou připomínku Kristova umučení a vzkříšení.

celý článek


Mladí lidé se setkali s biskupy

Na pět tisíc mladých lidí se den před Květnou nedělí setkalo v diecézích se svými biskupy v rámci Světového dne mládeže.

celý článek


Obdělávat půdu je umění

Vesnice se vylidňují. Většina půdy je dnes v rukou velkovýroby, jen asi třetinu jí obhospodařují rodinné farmy. Proto nejen do kostelů, ale i k nakládání s půdou jsou…

celý článek


Anketa: Za co vděčím kněžím?

Média už delší dobu plní odhalení sexuálního zneužívání v církvi. Někdy kvůli tomu podléháme pokušení zapomínat, že většina kněží slouží poctivě, oddaně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay