Vydání: 2018/46 Drony skenují dřevěné kostely, 13.11.2018

Příloha: Perspektivy 46

Mnoho z toho, co mladý papež pronese, jsou slova pohrdání, slova možná zlá a nepříjemná, slova, která nás samotné drásají a nenechávají klidnými. Ale to možná proto, že se dotýkají něčeho nepříliš dobrého, o čem všichni víme, ale raději to z pohodlnosti přehlížíme. Na druhou stranu mladý papež mnohokrát během seriálu vystoupí se slovy, která diváka doslova pohladí po duši, a přeje si, aby se takto projevoval stále. Správný otec však hladí po duši, ale i kárá. Ano, mladý papež je kontroverzní, chvíli ho divák nesnáší, ale za další chvíli ho zbožňuje.
Troufám si tvrdit, že po důsledném studiu všeho, co mladý papež říká, nezbývá, než s ním souhlasit. Například při návštěvě rozvojové africké země zmítané občanskou válkou a všeobecnou chudobou k davu promlouvá pouze z rozhlasu, nechce být spatřen. Důležité je pro něj slovo, ne to, jak vypadá, na rozdíl od tamního diktátora či prelátů a řeholních představených s medailemi za zásluhy na prsou, společně sedících na pódiu před novináři. Z reproduktoru nechá pustit vlastní, troufám si tvrdit, přenádherná slova vstupující do svědomí těchto lidí, uvádějících zbídačenou zemi do války a chudoby, zatímco sám ve stejnou chvíli klečí na kolenou a modlí se k Bohu. Jeho slova si dovoluji volně přeložit z originálu, aby bylo jasné, že hlavní postava není nějaký „záporňák“:
Za tato slova by se nestyděl ani František
„My všichni neseme zodpovědnost. My všichni neseme zodpovědnost za válku a smrt. Vždycky. Ale stejně můžeme nést zodpovědnost za mír. Vždycky. O to vás prosím, zatímco klečím na kolenou. Jsem ochoten za vás položit vlastní život, pokud se jenom stanete zodpovědnými za mír. Vždycky říkám dětem, které mi píšou z celého světa: myslete na všechny ty věci, které máte rádi. To je Bůh. Děti mají rády celou škálu všemožných věcí. Ale žádné z nich mi nikdy nenapsalo, že by mělo rádo válku. Nyní se podívejte na toho, kdo sedí vedle vás. Podívejte se na něj s radostnýma očima a myslete na to, co nás učil sv. Augustin: ‚Pokud chcete vidět Boha, máte možnost ho spatřit.‘ Bůh je láska. Já k vám na druhou stranu nebudu mluvit o Bohu, dokud tady nebude mír. Protože Bůh je mír. Dejte mi mír a já vám dám Boha.“ Myslím, že za tato slova by se ani papež František nemusel stydět.
Ano, stejně jako každý člověk na zemi, i mladý papež občas pochybuje o Bohu samotném. A pochybuje o něm, i když se zásluhou jeho vlastní modlitby dějí zázraky. Lidé by si podle mého názoru měli uvědomit, že i papež svaté církve v Boha pouze věří. A víra je neustále překonávaná pochybnost.
A že je seriál občas dlouhý… je, no a co? Vždyť život křesťana či církve jako takové je přece také plný dlouhých chvil, kdy si koušeme nudou nehty! Právě dlouhé chvíle seriálu dodávají na autentičnosti, ukazují na boj, který každý člověk ve svém nitru každou vteřinu svádí, a to včetně papeže.
Seriál, který nastavuje zrcadlo
Seriál Mladý papež nastavuje zrcadlo. Že se někdo odmítá do něj podívat, je věc druhá. I kdyby všechno z toho, o čem píšu, byla jen má bláhová představa o původních záměrech režiséra Sorrentina, seriál Mladý papež či jeho filmy Velká nádhera a Mládí jsou nádherná umělecká díla, na která stojí za to se dívat. Ale chápu, že stejně jako někdo se nezvládne dívat na Monetovy obrazy, stejně tak Sorrentino nemusí být pro jiného přijatelný.
A jen pro zajímavost, když se seriál vysílal v Itálii, očekávalo se, že ho Vatikán okamžitě odsoudí. Nestalo se tak. Snad proto, že seriál pod maskou grotesky vypráví o něčem důležitějším... o naději. A vidíme-li masku, musíme se ptát, co je pod ní.