Vydání: 2011/36 Antonín Dvořák, 31.8.2011, Autor: Jiří Macháně

Jedním z pěti českých a moravských biskupů, kteří odcestovali spolu s mladými katolíky z Česka do španělského Madridu, byl i pražský arcibiskup DOMINIK DUKA. Jeho spolupracovníci prozradili, že se vrátil setkáním nadšený. O tom, jak celou akci prožil a co si z ní přivezl, se podělil i se čtenáři KT.

Co na vás v Madridu udělalo dojem?

Že se tam sešly dva miliony mladých katolíků v době, kdy se zdá, že Evropa nábožensky strádá. Dále že naslouchali papeži, jehož řeč nebyla ani líbivá, ani nenáročná. Žádná instituce na světě není schopná shromáždit takovéto množství lidí. Denně jsem si tam srovnával výtisky pěti významných evropských deníků a pro řadu z nich se ve Španělsku nic nekonalo. Snad jen když tam nevelká skupina protestovala, že setkání zatěžuje zdejší ekonomiku, která se nachází v nedobré kondici. Účastníci setkání se stali svědky vyhroceného napětí ve španělské společnosti. Doposud vládnoucí socialistická strana prohrála komunální volby, skončila absolutním debaklem a stojí před těmi parlamentními, o nichž ví, že jsou prohrané. Z toho je patrné, proč se objevily protesty a z čeho plynulo ono napětí. Setkání přitom ve skutečnosti přineslo pro zadlužené španělské hospodářství 165 milionů eur. Čistý zisk, když se odečtou náklady, je potom přes 50 milionů eur. Katolická mládež celého světa pomohla zaplatit Zapaterově vládě část jejího dluhu.

Jak se vám líbilo české centrum?

Není divu, že bylo hodnoceno jako jedno z nejlepších. Naši organizátoři se činili – měli jsme klimatizovanou halu s vlastní infrastrukturou. Překvapivý byl též bezmála padesátiprocentní podíl vysokoškoláků mezi účastníky z Česka. Tomu mohly být přizpůsobeny i katecheze, laťka se mohla nastavit vysoko.

Jak na vás působili mladí lidé z Česka?

Obdivoval jsem je. Já bych celý půlden na karimatce sedět nevydržel. Pro nás biskupy bylo velmi důležité, že jsme se s nimi mohli v dobrém slova smyslu konfrontovat. Bylo nás tam pět biskupů na tři a půl tisíce mladých lidí, takže to byly jen krátké rozhovory. Přicházeli s otázkami, reagovali na katecheze – po nich totiž následovaly diskusní kroužky, které ale nevedli kněží, nýbrž sami mladí lidé. I my biskupové jsme měli svůj diskusní kroužek. Právě po těchto setkáních přicházeli s otázkami, z nichž bylo zřejmé, že o tématu katecheze skutečně debatovali.

Atmosféra setkání s papežem musela být strhující.

Nejen pro mě byl nejsilnější okamžik při vigilii, když udeřila bouře. Mládež zůstala a ukázala, že papeže má ráda, že ví, proč tam je; ukázala sportovního ducha, nadhled a smysl pro dobrodružství. Druhý den na mši svatou dorazilo ještě více lidí a kolem osmi tisíc se jich tam z bezpečnostních důvodů vůbec nedostalo. Na bezpečnost se tam hodně dbalo, ale obavy byly myslím na místě – například křížová cesta na náměstí Cibeles byla z bezpečnostního hlediska nesmírně rizikovým podnikem. To jsme se skutečně modlili, aby se něco nestalo. Vigilie i mše svatá s Benediktem XVI. – to byla zase impozantní manifestace jednoty církve. Člověk si v tu chvíli uvědomuje, že je její součástí, že to nejsme my, kdo ji ovládá, ale že jsme na lodičce Petrově, kterou řídí náš Pán, jehož nevidíme.

Velkou roli v budoucnosti církve bude hrát Latinská Amerika, ostatně za místo příštího setkání byla vybrána Brazílie…

Ano a nejen Latinská Amerika, ale například i hispánská komunita ve Spojených státech – tam už polovina církve mluví španělsky. Američtí biskupové přecházeli automaticky z angličtiny do španělštiny. Není divu, že vliv a význam této oblasti pro církev zdůraznil papež tím, že příští setkání se uskuteční v Brazílii.