Vydání: 2014/19 Den matek – příležitost říci díky, 6.5.2014, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Dokud jsou malí, stačí jim být u mámy. Dříve nebo později však budou potřebovat vlastní prostor.

Nejdřív vystačí s postýlkou v rodičovské ložnici, záhy však syn nebo dcera potřebují aspoň svůj kout, kde budou mít své hračky (a kam je rodiče na sklonku dne budou moci shrnout). S nástupem do školy se však už obvykle snažíme svým dětem v bytě či domě jejich vlastní místnost zařídit – a někdy i doslova vykouzlit, když jsou naše prostorové možnosti omezené. Nejde jen o novopečené školáky; určité soukromí a pohodlí potřebují totiž i rodiče.

„Podoba a vybavení dětského pokoje by se měly odvíjet od věku a zájmů dítěte či dětí a od finančních možností rodiny,“ předesílá architektka Jana Wisingerová. Někdo má k dispozici dvoupokoják v paneláku a do kapsy hluboko, spokojí se s věcmi z druhé ruky a jeho výdaje za dětský pokoj se zastaví nejvýš na několika tisících. Jiný se kvůli zvláštnímu prostoru pro své ratolesti přestěhuje do většího, nebo se dokonce pustí do stavby domu a velkoryse investuje, či se i zadluží. Obecná pravidla, jak by mělo místo pro děti vypadat, jsou přitom poměrně skromná a dají se spočítat na prstech.

Ve čtyřech bodech

„Životnost, bezpečnost, pohodlnost a hravost,“ shrnuje Jana Wisingerová. „Vhodné je zvolit světlou a útulnou místnost a zařídit ji tak, aby dětem vyhovovala co nejdéle.“ Ratolesti totiž přinejmenším porostou, a proto architektka připomíná možnost vybírat 
tzv. „rostoucí“ nábytek: postele s délkou, již je možné zvětšovat, a výškově nastavitelné stoly. Měnícímu se vkusu dětí lze pak vyjít vstříc neutrální barvou a materiálem velkých kusů nábytku (skříní, postelí, stolů) a toto nejlépe světlé a dřevěné vybavení ozvláštňovat a proměňovat výmalbou či tapetami, výzdobou nebo bytovými doplňky.

U menších dětí je zvláště důležité myslet na jejich bezpečnost. Veškeré zařízení má mít proto oblé hrany, předcházet je třeba i vylezení na okno či na vyšší nábytek. „Pokoj musí být pro své obyvatele také pohodlný – v tom smyslu, že věci, které dítě používá, musejí být v dostupné výšce a nábytek by tomu měl odpovídat. A měl by být též srozumitelný, tedy každá věc by měla mít své místo a jejich ukládání by mělo být jednoduché,“ doplňuje architektka.

V neposlední řadě je třeba promyslet osvětlení, zvláště to na pracovním stole. „Přirozené i umělé osvětlení by mělo pro praváka přicházet zleva, pro leváka zprava,“ konstatuje Jana Wisingerová.

Méně je více!

A jak vypadá takový „hravý“ pokoj? Podle Wisingerové by měl být podnětný pro dětskou fantazii a rozvíjet schopnosti svých dětských obyvatel. „To neznamená obléci dívčí pokoj do růžové, ale už při návrhu pokojíku si hrát s barvami, tvary, tapetami a dekoracemi, používat věci jinak. Ideální je, pokud je pokoj navržen tak, aby v něm děti samy mohly vymýšlet nové možnosti využití, najít schovávačky ve skříni, tajný prostor za postelí a podobně,“ usmívá se architektka.

Mimochodem: specializovaní výrobci dětského nábytku jsou povinni držet se přísných zákonných norem bezpečnosti a kvality, co se týká použitých materiálů, obsahu chemických látek, odolnosti výrobků atd. Ve prospěch potomků se bezpochyby vyplatí požadovat při nákupu patřičnou certifikaci.