26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Misijní povolání je na celý život

7. 10. 2014

|
Tisk
|

Salesián P. VÁCLAV KLEMENT působí jako hlavní rádce pro misie v oblasti východní Asie – Oceánie. Předchozích šest let, kdy měl zodpovědnost za celé salesiánské misie, procestoval na devadesát zemí. Letos je to třicet let, kdy odešel z Česka. Po krátkém působení v Africe a studiu v Římě byl mj. šestnáct let v Jižní Koreji.

Vydání: 2014/41 Papež k synodě: Nechci žádné tabu!, 7.10.2014, Autor: Kateřina Šťastná

Jistě, misie se velice mění. Dnešní misie už nejsou spojené s kolonizátory a většina křesťanských misionářů je vysílána z Asie či Afriky. Nejsou tedy už jednosměrné (z Evropy do světa), ale fungují mnoha směry: z Ameriky do Evropy, z Afriky do Ameriky, z Asie do Afriky… A již se netýkají „rozvoje chudých zemí“ (viz Projekt Evropa). Bílý misionář se stává menšinou.
Je zajímavé, že církev od apoštolských dob není bez misií. Nová misijní vlna v 15. – 16. století byla spojena s jezuity, františkány a dominikány, se jmény jako František Xaverský, Matteo Ricci, Bartolomeo de las Casas. Po napoleonském útlumu misie znovu rozkvetly po roce 1815 a pak po první světové válce. V roce 1910 bylo na světě 90 tisíc křesťanských misionářů, dnes jich je více než 400 tisíc.
Důležitá věc ovšem zůstává – misie, to je život církve. Máme štěstí, že jsme měli Jana Pavla II. s misijním duchem i příkladem. A že máme papeže Františka, který nám přinesl zkušenost jihoamerické církve a všechny vyzývá, aby se stali Ježíšovými učedníky, misionáři. Nejde mu o nic méně než o „misijní církev“, která je v pohybu zevnitř i navenek…
Samozřejmě se liší – jestli tam žije 0,05 % křesťanů jako v Thajsku, Japonsku, na Taiwanu, nebo jestli tam církev už zapustila kořeny… Zda se jedná o extrémní misie mezi muslimy v severní Africe, na Středním východě až k Pákistánu, v Indii, Indonésii, nebo jde o re-evangelizaci v Latinské Americe. Všechno má své zvláštnosti. Působit v 500 let starých církvích v Latinské Americe mezi domorodými kmeny, které mají své zvláštní řeči, tradice, kulturu, je něco jiného, než být misionářem ve velkoměstech…
Tam je to podobné všude na světě, neboť je zde většinou hodně živá letniční církev, různé sekty a podobně. Být ve velké farnosti, kde je třeba patnáct dvacet tisíc křesťanů mezi miliony nevěřících, je velká výzva. Církev se snaží být vždy s těmi chudými, takže například v Manile, hlavním městě Filipín, je asi sto až dvě stě tisíc dětí, které bydlí na ulici. My tam pro ně zřídili takové malé městečko a snažíme se jim pomáhat.
Trend je takový, že víc než polovina lidí žije ve velkých městech a postupně se tam stěhují z vesnic další. To je všude stejné – v Africe nebo v Americe… Ať už jde o město či venkov, vždy je nejdůležitější strategií dobře připravit katechety, kteří tam žijí se svými rodinami.
S městy. Ale těch posledních šest let, co jsem byl zodpovědný za salesiánské misie, jsem se snažil dostat hlavně do misií, které jsou nejchudší – někde v pralese, kam se člověk jen tak nedostane.
Co se týče salesiánů, začíná misijní proces rozlišováním nového povolání do misií a žádostí hlavnímu představenému, který pak (s rádcem pro misie) rozhoduje, kam se uchazeč nasměruje. V rozhovoru se vyjasní, zda jde o pravé povolání, kam se dotyčný hodí a kde jsou dnes největší potřeby.
Rozlišujeme různé misijní zkušenosti. Jedna věc je, když misijní klubka či kroužky vyjedou na léto, na pár týdnů si zkusit, co jsou to misie. Například v Itálii je asi 300 mladých lidí ze salesiánského hnutí mládeže, kteří v malých skupinkách stráví pět až šest neděl v Africe. Pak je tu misijní dobrovolnictví, kdy člověk jede – většinou po roční přípravě – aspoň na šest až dvanáct měsíců na misie. A nejsou to jen mladí lidé, ale třeba i penzisté. Když jde někdo v šedesáti do důchodu a pochází ze země, kde se mluví světovým jazykem, anebo se umí domluvit, může někde působit například jako supervizor při stavbě kostela. Jede tam i s manželkou na tři roky – a taková práce se nedá zaplatit…
Ovšem pravé misijní povolání je na celý život. Pravý misionář se snaží přijmout všechny správné hodnoty nové země, od řeči až po kulturu, a chce tam i zemřít.
Pravý misionář se snaží přijmout všechny správné hodnoty nové země, od řeči až po kulturu, a chce tam i zemřít.
Záleží na lokalitě. Tam, kde nic nebylo a kde misie začínaly, dělala církev všechno, stavěla, budovala. Někde se to dělo před sto lety, někde před padesáti, jinde před třiceti… Ale jak se daná společnost vyvíjí a získává určitou úroveň, ubývá té sociální, výchovné a zdravotní funkce. Církev ale vždy slouží lidem. A tak například v Indii, kde je nejvíc chudých lidí na celém světě a potřebují tam učiliště, mají salesiáni síť asi sto padesáti učilišť, největší v celé zemi.
Všichni křesťané by měli být misionáři. To by se mělo dostat do povědomí každého katolíka na světě. 
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou