Ministrování je moje velká láska

Vydání: 2015/8 Stůjte na periferiích!, 17.2.2015, Autor: Jiří Prinz

Příloha: Diecézní zpravodajství - Pražská arcidiecéze

Zřejmě nejstarším ministrantem v pražské arcidiecézi se může pochlubit farnost na pražském Vyšehradě. Zdejší služebník u oltáře Vítězslav Vašička oslaví tento týden 90. narozeniny.
 
Vítězslav Vašička s děkanem pražské Katolické teologické fakulty P. Prokopem Brožem. Snímek Aleš Masner
 
„Ministrovat jsem začal už jako dítě a vydržel jsem u toho celý život. Ministroval jsem všude, kde k tomu byla příležitost, dokonce i ve Svaté zemi,“ vyznává svou lásku ke službě u oltáře Vítězslav Vašička. Říká, že rozhodujícím faktorem, který v něm probudil zálibu v ministrování, bylo křesťanské rodinné prostředí, z něhož pochází.
 
Narodil se v Lipové u Luhačovic jako třetí z pěti dětí a ve 14 letech byl přijat do salesiánského ústavu ve Fryštáku. Jako do osudu mnoha lidí jeho generace, zasáhl i do života pana Vašičky totalitní režim. „V 50. letech komunisté zlikvidovali řeholní život a nás laiky přemístili do sběrného domu v Oseku u Duchcova. Byl jsem převeden do sklárny v Duchcově jako pomocný dělník,“ vzpomíná Vítězslav Vašička. Do svých čtyřiceti let, kdy se oženil, vykonával samé těžké dělnické profese a bydlel pouze po ubytovnách.
 
Služba na Vyšehradě
 
„Když jsem se oženil, podařilo se nám na Vyšehradě sehnat družstevní byt. Byla tu denně mše svatá, a já jsem tak mohl začít vypomáhat jako ministrant. Už to bude také téměř padesát let,“ ohlíží se senior, který před nedávnem oslavil i zlatou svatbu se svou manželkou. Ta je mu velkou oporou zvláště v posledních letech, kdy po těžkém infarktu málem přišel o život. Sotva se však zotavil, hned spěchal vypomáhat do vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla i do místní rotundy sv. Martina. A přes zdravotní omezení i v devadesáti letech ministruje pětkrát týdně. Potíže mu nečiní ani četba přímluvných modliteb, ani oblékání liturgického roucha. „Když má člověk rutinu, není to takový problém. V nejhorším mi pomohou mladší ministranti,“ podotýká Vítězslav Vašička a slibuje: „Dokud se udržím na nohou, budu ministrovat. Vždy se na službu u oltáře těším. Je to moje velká láska.“

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Diecéze

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay