Milujeme, protože jsme milováni

Vydání: 2017/25 Boží tělo nad městem, 20.6.2017, Autor: Pavel Hošek

Příloha: Perspektivy 25

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil v roce 1856 papež Pius IX. na pátek po druhé neděli po Seslání Ducha Svatého. Úctu k božskému Srdci Páně šířila v 17. století především sv. Markéta Marie Alacoque. Při bohoslužbě uslyšíme jako druhé čtení úryvek z prvního Janova listu (4,7-16).


Úcta k Ježíšovu Srdci není ani staromódní, ani přežitá. Ilustrační snímek Vojtěch Vlk

V zemité řeči Bible stále znovu narážíme na tajuplné slovo „srdce“. Není to dutý sval pumpující krev, bibličtí svědkové se většinou nezdržují popisnou anatomií. Srdce je v biblickém podání sídlem vůle, jádrem osobnosti, místem rozhodování. Také proto může být srdce převrácené, ztučnělé, zatvrzelé, pyšné. A nejen může. Hebrejští proroci s nápadnou umíněností trvají na tom, že srdce člověka vykazuje podobné příznaky více méně vždycky. „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné,“ říká Jeremiáš (Jer 17,9).

Lásku nelze přikázat

Jenže ouha, právě tímto úskočným orgánem má člověk milovat Hospodina a svého bližního jako sebe samého, jak se praví v Mojžíšově zákoně (Dt 6,5; Lv 19,18). Naštěstí se u proroků dočteme také zaslíbení, že nevyléčitelné lidské srdce nakonec bude vyléčeno. Jak? Nadpřirozeným Božím zásahem. Bůh sám způsobí svým Duchem to, co člověk vlastní silou nedokáže.

V Ezechielově knize Hospodin těší svůj lid následujícími slovy: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového Ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého Ducha, učiním, že se budete řídit mými nařízeními“ (Ez 36,26-27). Také u Jeremiáše čteme zaslíbení o tom, že Bůh sám promění a uzdraví lidská srdce: „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ (Jer 31,33). Starozákonní svědkové tedy vyhlížejí dobu, kdy bude zakřivená vůle člověka napřímena a nemocné lidské srdce bude vysvobozeno ze své choroby.

Čím? Urputným sebezdokonalováním? Pěstováním ctností? Dodržováním zákona? Nikoli. Proměňujícím zásahem shůry. Nadpřirozeným působením Ducha Svatého v lidském nitru. Proroci vlastně vyhlížejí přesně to, co svatý Pavel vděčně vyznává jako hotovou skutečnost: „Vždyť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete a činíte, co se mu líbí“ (Flp 2,13).

Jak je to možné? Jak může Bůh měnit lidské chtění, tedy lidskou vůli? Novozákonní svědkové odpovídají docela jasně: Aby uzdravil smrtelnou nemoc lidského rodu, Bůh sám sestupuje z nebe na zem, vylévá svého Ducha a naplňuje lidská srdce, jak si připomínáme o Letnicích. Srdce člověka se stává Božím příbytkem. Je naplňováno kvalitou, jíž je Bůh sám. A protože „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8), lidská vůle je sebedarující Láskou vysvobozována ze sebestředného zakletí. Právě k tomuto tajemství míří Pavlovo vyznání, že „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého“ (Řím 5,5). Láska je tedy „vlitá ctnost“, jak to pěkně vyslovují moudří církevní otcové. Není to výsledek náboženské urputnosti a asketické horlivosti. Je to nebeská kvalita, která přichází shůry jako dar, a vlévá se všude tam, kam jí dovolíme vstoupit.

Skeptikové odnepaměti trvali na tom, že lásku nelze přikázat. A měli vlastně pravdu. Není v lidských silách splnit přikázání „miluj“, pokud by mělo jít o mechanický výsledek pouhého předsevzetí. Ale je-li Boží láska vylévána do našich srdcí skrze Ducha Svatého, přikázání „miluj“ znamená vlastně „otevři se Lásce, vejdi do jejího silového pole, vystav se jejímu proudění a staň se jeho pokračováním“.

Srdce, které je nejsvětější

Láska se totiž nemůže nešířit. Tíhne ke sdílení. Milujeme, protože jsme milováni, a jen proto, že jsme milováni, dokážeme milovat, jak to krásně vysvětluje svatý Jan (1 Jan 4,7-16). Srdce otevřené Boží lásce nemůže nepřetékat. Právě v tomto smyslu říká Pán Ježíš o každém, kdo otevře srdce Duchu Svatému, že „proudy vody živé poplynou z jeho nitra“ (Jan 7,37-39).

A jak to vypadá prakticky? Naštěstí máme velmi konkrétní odpověď. O lásce nemusíme planě spekulovat. Nemusíme definovat její povahu abstraktními pojmy nebo sentimentálními verši. Její nezaměnitelný rukopis, její osobitou kvalitu, její hmatatelné obrysy máme takříkajíc před očima. Vždyť „Boží láska se v Ježíši Kristu stala člověkem“, jak říkával Josef Zvěřina. Proto víme docela přesně, jak se projevuje srdce naplněné Boží láskou. Smíme totiž hledět na Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Stačí, když v rozjímání nad Písmem upíráme vnitřní zrak na toho, o němž vypráví Matouš, Marek, Lukáš a Jan...

Pavel Hošek, Autor je vedoucím katedry religionistiky na ETF UK a kazatelem Církve bratrské
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay