18. 7. 2017
|V loňském roce vydala Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dekret o povýšení památky svaté Marie Magdalény na svátek (22. července). Nová preface k mešnímu formuláři byla inspirována také modlitbou světce a velkého středověkého teologa Anselma z Canterbury.
Vydání: 2017/29 Loučení v Kolíně nad Rýnem, 18.7.2017
Příloha: Perspektivy 29
Píše se 21. dubna 1943 a německý benediktin Franziskus Salesius Schmitt (1894–1972) z kláštera ve slezském Křešově (Krzeszów, Grüssau), kritický vydavatel díla svatého Anselma z Canterbury († 1109), datuje právě o svátku tohoto světce předmluvu k třetímu svazku jeho spisů. Podle datace se tak děje v benediktinské Koleji svatého Anselma na římském Aventinu.
Při čtení nespěchat
Pater Franziskus byl rodák z Nového Sedla (Neusattl) u Karlových Varů, do kláštera vstupoval v pražských Emauzích. Část emauzské komunity po první světové válce odešla do Křešova, kde byl Franziskus vysvěcen na kněze. A po druhé světové válce čeká benediktiny přechod do kláštera v Bad Wimpfenu u Heilbronnu. Svazek s takto datovanou předmluvou obsahuje kromě dopisů canterburského arcibiskupa Anselma rovněž jeho modlitby (orationes nebo meditationes), pozoruhodně propracované texty určené k pomalému čtení (jak připomíná předmluva dochovaná v některých rukopisech: nespěchat při čtení, číst třeba jen část, meditovat). Modlitby se obracejí postupně na Boha, na Krista, na Pannu Marii a několik málo světců. Mezi nimi i na svatou Marii Magdalénu.
Když v loňském roce podle přání papeže Františka vydala Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dekret o povýšení památky této novozákonní světice na svátek a když byla publikována nová preface (nazvaná apostola apostolorum — apoštolka apoštolů) k mešnímu formuláři, doprovodil arcibiskup Arthur Roche, sekretář kongregace, oficiální dekret článkem vysvětlujícím motivaci takového kroku.
Odvolává se na několik středověkých textů dokládajících úctu k svaté Marii Magdaléně: název preface je například inspirován slovy Rabana Maura († 856) a svatého Tomáše Akvinského († 1274). Ježíš poslal Marii Magdalénu ze zahrady vzkříšení k apoštolům („poslaným“), a tedy ji pověřil, aby byla pro apoštoly apoštolkou. Roche cituje také svatého Anselma a právě jeho modlitbu k svaté Marii Magdaléně. Je to rozjímavý text plný biblických obrazů.
Ty se vztahují nejen k Marii Magdaléně, ale i k dalším novozákonním postavám, s nimiž byla tato světice na Západě dlouho ztotožňována: ke kajícné hříšnici v domě Šimonově a k naslouchající sestře pilné hospodyně Marty. Tato tradiční západní identifikace vedla samozřejmě i k tomu, že se v Anselmově době zdůrazňovala její velmi hříšná minulost; dnes se klade důraz na Marii jako na tu, která doprovázela Ježíše až ke kříži a setkala se s ním brzy po vzkříšení v zahradě u hrobu.
Promyslet, procítit, prožít
Anselmův lyrický text, vystavěný z emocionálně silných paralel a protikladů a obracející se na jednotlivé aktéry dialogů, nemoralizuje, ale nechává čtoucí, aby situaci překvapivého setkání Marie Magdalény s milovaným Mistrem promysleli, procítili a prožili. Překlad nedlouhého textu má osvětlit tradici spojenou s úctou k Marii Magdaléně a nabídnout podobný prožitek — aby nezůstalo jen u úřední změny v kalendáři.
Pracoval jsem s textem publikovaným Schmittem v reprintu z roku 1984, oratio tam má číslo XVI (v starších vydáních 74 nebo 73). Úseky modlitby, které lze číst samostatně, mají vždy první slovo vysázené verzálkami.