Mikulovské loučení s horlivým knězem

Vydání: 2010/48 Začíná advent, 25.11.2010, Autor: Václav Štaud

Společenství věřících, které se přišlo v sobotu 20. listopadu rozloučit s mikulovským proboštem Stanislavem Krátkým, bylo mnohonásobně širší než oblast tamějších farností, kde byl farářem a představeným kapituly. Kostel sv. Jana tak všechny, kteří chtěli zemřelému projevit obdiv a vděčnost, vůbec nestačil pojmout.

Pohřební mši sv. se stovkou kněží sloužil pražský pomocný biskup Václav Malý. Bohoslužbu označil za shromáždění radosti s odkazem na velké množství sester a bratří, které P. Stanislav Krátký přivedl svou pastýřskou horlivostí ke Kristu. Generální vikář brněnské diecéze P. Jiří Mikulášek, který se loučil jménem biskupa Vojtěcha Cikrleho a brněnské kapituly, zesnulého mimo jiné označil za kněze radostné víry. Spolubratr z let aktivního působení ve skryté církvi během totality, biskup Jan Blaha, odmítl ve svém vystoupení užívaný název podzemní církev, protože se podle jeho názoru jednalo o misii. V ní Stanislav Krátký podle něj vynikal hlavně neutuchajícím zapálením pro Ježíše, s nímž lidi obracel a křtil. Za okruh nejbližších přátel vystoupil bývalý velvyslanec ČR ve Vatikánu František Halas. Připomněl, že to byl právě P. Krátký, kdo mu dal podnět k náročnému překladu Jeruzalémské Bible. K duchovnímu synovství probošta Stanislava se poté přihlásil P. Norbert Badal. Přečetl také dopis pražského arcibiskupa Dominika Duky, v němž poděkoval tomuto zesnulému biskupovi skryté církve za příklad odvahy a za podíl na vzniku řady kněžských a řeholních povolání. Slzy dojetí nezakrývala Marie Levíčková z Brna, jíž byl P. Stanislav Krátký duchovním vůdcem více než 60 let. „Poznala jsem ho v hodinách náboženství jako sedmileté dítě a kromě času jeho věznění jsme pak spolu nikdy neztratili intenzivní kontakt. Ve chvílích dobrých i zlých posiloval celou moji rodinu, rok co rok jsme se s manželem těšili na jeho úžasná předvelikonoční duchovní cvičení. Se slovy víry, naděje a lásky, která byla tolik potřebná za totality, mezi nás nepřestal přijíždět ani s příchodem svobody. Vím, že naše skupina, kterou vedl blíž k Bohu, byla jen jednou z mnoha. Dobrý Bůh jej jistě odmění za jeho nasazení. Ale bude nám moc chybět,“ dodává Marie Levíčková.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay