Mikulovské loučení s horlivým knězem

Vydání: 2010/48 Začíná advent, 25.11.2010, Autor: Václav Štaud

Společenství věřících, které se přišlo v sobotu 20. listopadu rozloučit s mikulovským proboštem Stanislavem Krátkým, bylo mnohonásobně širší než oblast tamějších farností, kde byl farářem a představeným kapituly. Kostel sv. Jana tak všechny, kteří chtěli zemřelému projevit obdiv a vděčnost, vůbec nestačil pojmout.

Pohřební mši sv. se stovkou kněží sloužil pražský pomocný biskup Václav Malý. Bohoslužbu označil za shromáždění radosti s odkazem na velké množství sester a bratří, které P. Stanislav Krátký přivedl svou pastýřskou horlivostí ke Kristu. Generální vikář brněnské diecéze P. Jiří Mikulášek, který se loučil jménem biskupa Vojtěcha Cikrleho a brněnské kapituly, zesnulého mimo jiné označil za kněze radostné víry. Spolubratr z let aktivního působení ve skryté církvi během totality, biskup Jan Blaha, odmítl ve svém vystoupení užívaný název podzemní církev, protože se podle jeho názoru jednalo o misii. V ní Stanislav Krátký podle něj vynikal hlavně neutuchajícím zapálením pro Ježíše, s nímž lidi obracel a křtil. Za okruh nejbližších přátel vystoupil bývalý velvyslanec ČR ve Vatikánu František Halas. Připomněl, že to byl právě P. Krátký, kdo mu dal podnět k náročnému překladu Jeruzalémské Bible. K duchovnímu synovství probošta Stanislava se poté přihlásil P. Norbert Badal. Přečetl také dopis pražského arcibiskupa Dominika Duky, v němž poděkoval tomuto zesnulému biskupovi skryté církve za příklad odvahy a za podíl na vzniku řady kněžských a řeholních povolání. Slzy dojetí nezakrývala Marie Levíčková z Brna, jíž byl P. Stanislav Krátký duchovním vůdcem více než 60 let. „Poznala jsem ho v hodinách náboženství jako sedmileté dítě a kromě času jeho věznění jsme pak spolu nikdy neztratili intenzivní kontakt. Ve chvílích dobrých i zlých posiloval celou moji rodinu, rok co rok jsme se s manželem těšili na jeho úžasná předvelikonoční duchovní cvičení. Se slovy víry, naděje a lásky, která byla tolik potřebná za totality, mezi nás nepřestal přijíždět ani s příchodem svobody. Vím, že naše skupina, kterou vedl blíž k Bohu, byla jen jednou z mnoha. Dobrý Bůh jej jistě odmění za jeho nasazení. Ale bude nám moc chybět,“ dodává Marie Levíčková.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay