Měli jsme strach, že nikdo nepřijde

Vydání: 2006/22 Financování cirkve, 30.5.2006, Autor: Ivana Jeništová

Ze silnice vede ke kostelu malá, neprošlapaná cesta. V Hynčině dnes žije jen dvě stě lidí z původních 1,5 tisíce, kteří zde žili před válkou). V bílém kostele obklopeném hřbitovem se koná závěrečná akce misie – Den otevřených dveří. Tiše tu rozjímá asi patnáct místních lidí. Někteří jsou tu poprvé...
Budoucí studenti bohosloví se na misie připravovali dva měsíce. „Posláním konviktu, tedy nultého ročníku semináře, je intelektuální, lidská, duchovní a pastorační formace,“ vysvětluje spirituál P. Jan Linhart. „Zatímco v minulých letech kluci pracovali v hospici a zažili misie ve městech, letos se vydali do vesnic, aby oslovili vlažné a nevěřící,“ doplňuje. Každá skupinka měla patronát nad jednou vesnicí, v níž - pokud to šlo - také bydlela. Ve škole připravili program pro děti, kde je mládež, uspořádali třeba volejbalový zápas či táborák. Vždy bylo dost příležitostí k rozhovoru o křesťanství. „V Hynčině škola není, tak jsme zvali hlavně rodiny s dětmi,“ říká jeden ze čtyř mladých misionářů, Filip Foltán. „Když jsme tu před týdnem začínali, byli jsme v kostele sami; přišli jen dva ‚lufťáci‘. Dnes zírám, kolik přišlo lidí!“ usmívá se Filip. Program misie byl rozložen do celého týdne. „Na cestu jsme dostali požehnání od otce arcibiskupa Graubnera. Misijní týden začal besedou na obecním úřadě, na kterou jsme osobně pozvali všechny obyvatele. Co může člověk lidem dát? Třeba jim říct, že je má někdo rád a to se myslím povedlo,“ říká Filip. Posezení v přírodě, besedy, osobní rozhovory - podobný program se konal také v okolních obcích. Ve školách pak diskuse se studenty či sportovní program. „Na začátku nevíte, do čeho jdete. Největší strach jsme měli z toho, že nikdo nepřijde,“ postesknul si další ze studentů Jakub Dominik Štefík. „Naštěstí nám ale pomohl zdejší starosta, takže všechno dobře dopadlo.“
Na konec týdenních misií zazněly z kůru hynčinského kostela spirituály a písně Taizé, podařilo se zprovoznit i varhany. Tak jako lidé, i tento hudební nástroj se symbolicky vrátil alespoň na chvíli ke službě Bohu. Nesměle, občas s falešnými tóny, ale nadějně.
Místní lidé tiše vycházejí z kostela a většina jich pak míří na závěrečné odpolední posezení. Opéká se selátko, točí se pivo, vaří kafe a obsluhují chlapci z misie. Místní ženy jsou spokojené: „Byl to úžasný týden!“ Jedna z nich dodává: „Tady byli lidé komunisty zaseklí, odvykli si chodit do kostela, takové akce by je možná probudily.“


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay