Meditace jako přebývání v Boží přítomnosti

Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Martin T. Zikmund

Co nás napadne při slově „meditace“? Buddhistický klášter? Indický ašrám? Cizorodý prvek, který křesťanství nezná, ale dnešní člověk vyhledává? Anglický benediktinský mnich Laurence Freeman OSB, který nedávno navštívil Prahu, tvrdí opak. Podle něj je meditace úzce provázána s křesťanskou tradicí prvního tisíciletí. Jen je třeba, aby to křesťané na Západě znovu objevili.

Můžete nám přiblížit, co je to meditace?

Meditace je modlitba srdce. Souvisí s duchovní moudrostí, která bytostně patří ke křesťanství. Těžiště v ní se přesouvá od myšlení k srdci, k přítomnosti Boží v nás. V meditaci obracíme naši pozornost od nás ke Kristu. Meditace je kontemplativní způsob modlitby.
V rané církvi a u pouštních otců slovo „meditare“ znamenalo nemyslet analytickým způsobem, ale opakovat, „žvýkat“, „převracet“ v srdci. Teprve později v době scholastiky nabylo slovo meditace více intelektuální smysl: myslet, analyzovat, promýšlet. A tak modlitba srdce uvolnila cestu mentální modlitbě jako hlavní podobě modlitby. To je kořen toho, proč se postupně západní církev omezila na mentální modlitbu. Je třeba si uvědomit, že meditace ve svém původním významu není přemýšlení o Bohu, nýbrž přebývání v Boží přítomnosti.
Stručně se dá říct, že podstatou meditace je věta apoštola Pavla z listu Galatským: Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.

Jaký je vztah meditace k Božímu slovu?
Meditace pomáhá porozumět čtenému a zvěstovanému Slovu.
Už sv. Jan Kassián tvrdil, že k ovoci meditace patří, že zhodnocuje a doceňuje Slovo Boží. Meditací získáváme hlubší vhled do smyslu Písma. Slovo Boží nás živí, v meditaci získáváme kapacitu mu naslouchat. Oboje se tak vzájemně podporuje. Kassián říká: „A teprve až odstraníš všechny starosti a přízemní myšlenky, snaž se všemi způsoby věnovat se četbě Bible.“ Teprve tak podle Kassiána četba Písma prostoupí tvou duši a zformuje ji ke svému obrazu.

A co jiné formy modliteb?
Modlitba je jako kolo. Různé modlitby jsou jako paprsky kola. Sem patří lectio – čtení z Písma, svátosti, mše, pobožnosti, poutě, duchovní cvičení – od ignaciánských až po charismatické mluvení jazyky. Všechny tyto formy jsou hodnotné, i když to neznamená, že každý člověk je povolán ke všem formám najednou. Jejich užitečnost je však teprve tehdy jistá, pokud tyto modlitby jako paprsky směřují ke středové ose, v níž se nachází modlitba Páně.

Nevyhledávají lidé meditaci spíše ze sekundárních důvodů – například proto, že hledají způsob, jak se vyhnout stresu?
Je pravda, že meditacím se oddávají lidé také z těchto příčin. Avšak Ježíše vyhledávali i lidé, kteří chtěli být fyzicky uzdraveni. Pán uzdravoval duši i tělo. Dá se říct, že meditace je ztělesněný způsob modlitby.

A provozoval Ježíš meditaci?
Ježíš zdůrazňoval, že modlitba se děje uvnitř srdce a že k ní není třeba mnoho slov, neboť Otec sám ví, co potřebujeme.
Meditace očišťuje srdce, tak, abychom uzřeli Boha. V tomto smyslu Ježíš určitě meditaci praktikoval. Vždyť sám řekl: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha,“ (Mat 5,8). Toto zření Boha se nazývá kontemplace. Meditace je jen prostředek k tomuto cíli. Ježíš je naším největším učitelem kontemplace. Ježíšův postoj k této otázce můžeme demonstrovat na jeho vztahu k Marii a Martě. Obě sestry měly rády Ježíše a on jistě měl také rád je. A přece Martu kárá za její rozptýlenost, kdežto o Marii říká, že si vybrala lepší úděl.
V dějinách církve byla pak Marta považována za příklad praktického života naplněného skutky lásky a milosrdenství (vita activa) a Marie za příklad rozjímavého života (vita contemplativa), který byl považován za nadřazený způsob křesťanské existence. Ježíši však nešlo o umělé rozdělování obojího přístupu, ale o to, že skutek vyrůstá ze ztišení před Bohem. Na počátku akce je modlitba, ona sama už je akcí svého druhu. Proto k meditaci a kontemplaci jsou povoláni všichni křesťané.

Jak skloubit meditaci a náročné zaměstnání, povinnosti v rodině?
Tady je to podobné jako vztah mezi nedělí (šabatem) a pracovními dny v týdnu. Den Páně, den odpočinku je pro všechny, ale pro všechny také platí: „Šest dní pracovat budeš a dělat všechnu svou práci.“ Meditace a kontemplace mají své místo i uprostřed našeho uspěchaného způsobu života.

Co byste doporučil těm, kteří s meditací chtějí začít?
Doporučuji meditovat dvakrát denně. Nejlépe je si ráno a večer vyhradit chvilku na tichou meditaci. Sv. Pavel říká: Nevíme, jak se modlit, ale duch sám se modlí v nás. „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.“ Skrze tuto jednotu s Kristem vstupujeme do jeho zkušenosti Otce. A to je pravý směr všech našich forem modlitby. Ale je třeba zabudovat kontemplativní dimenzi do celého života a integrovat tyto chvíle ztišení a oproštěnosti do jiných forem modlitby. Účinek bude ten, že se člověk otevírá Boží přítomnosti nejen v čase modlitby, ale v každém aspektu svého života.

Doporučujete v meditaci některé slovo „žvýkat“ či „převracet v srdci“? Které slovo by to mělo být?
Navrhuji užívat aramejské slovo maranatha (Přijď, Pane) z 1 Kor 16,22. Je to typicky křesťanské zvolání vyjádřené jazykem, kterým mluvil Ježíš. Také je možno meditovat slovo „abba“ (otče) – rovněž z aramejštiny. Samozřejmě můžeme meditovat i jiná slova ve vlastním jazyce. Ať už jde o to či ono slovo, nikdy je v meditaci nevyjadřujeme jen „technicky“, ale ve víře a lásce. Zaposlouchejte se do tohoto slova, když ho říkáte, a obraťte k němu svou veškerou pozornost, ale nepřemýšlejte o jeho významu. Tím, že na toto slovo během meditace soustředíme veškerou pozornost (nejedná se přitom o myšlení!), tak se tím zároveň oprošťujeme od věcí, které nás nějak svazují.

Existují nějaká pravidla meditace?
Ano, jsou tři a jsou jednoduchá. Prvním z nich je nemít žádné nároky nebo očekávání, co se má dít, a pokud by se něco dělo, prostě si toho nevšímat. Myslím, že takto lze jednoduše popsat chudobu ducha – nemít žádné nároky či očekávání a vše, co se děje, nechávat být.
Druhým pravidlem je nesrovnávat svou zkušenost se zkušeností druhých lidí, ať je to sv. Jan od Kříže nebo Thomas Merton či člověk, co sedí vedle vás. Svou zkušenost nemusíme srovnávat vůbec s nikým. Můžeme se od druhých lidí učit, ale srovnávání nemá žádný význam. Každý z nás je jedinečný.

A poslední třetí pravidlo?
Meditaci žít. Neoddělovat čas trávený meditací od života, ale vidět, že obojí je vzájemně propojené a že plody meditace je třeba objevit v našem každodenním životě. Jinými slovy: spojovat v sobě Marii a Martu. Výsledky bychom tedy neměli hledat v době meditace samotné, ale přímo v životě. A dost možná to budou druzí a jejich odezva, z čeho začneme opravdu poznávat, jaká změna se v nás odehrává.

V kolika letech by měl člověk začít s meditací?
Když Ježíš řekl, že jen jako děti můžeme vstoupit do království Božího, myslel tím, že máme být prostí. To je pro nás to nejtěžší. Jsme složití, sebevědomí, analytičtí, zranitelní. Meditace je způsob, jak dojít k této prostotě a uzdravení. Je to nejpřímější cesta, jak poznat, že jsme milované děti Boží. Mimochodem: v australské diecézi Townsville provozuje meditaci v 31 církevních školách na tři tisíce dětí. Délka meditace se liší podle věku (šestileté šest minut, dvanáctileté dvanáct minut). A ukázalo se, že děti meditují rády. Tento úspěšný experiment se pak stal modelem pro některé školy v jiných diecézích v Austrálii i jinde ve světě. Zajímavé je, že i krátká meditace dětem pomáhá nejen budovat si svou spiritualitu a své zkušenosti s Bohem, ale také v soustředění se na školní výuku.

Kde vlastně tkví kořeny křesťanské meditace?
Křesťanská meditace nepochází z Východu, ale doslova i obrazně – z pouště. Je známo, jak velký význam měla pouštní zkušenost pro Izrael, pro Ježíše i ranou křesťanskou církev. Poušť je biblickým symbolem pro oproštění se ode všeho, co člověka a Boží lid vzdaluje Bohu. Právě na poušti si Izrael měl odvyknout egyptskému způsobu života a myšlení a přiblížit se Hospodinu. Na poušti Ježíš bojoval s egem a byl zde zmocněn Duchem Svatým. V pouštním monasticismu se rozvíjela meditace jako způsob oproštění se od rozptýlení. Takové oproštění podle pouštních otců ničí ego, ale nikoli personalitu, a proto přivádí k sebepoznání. A to je zase předpokladem pro poznání Boha.

Má meditace význam i v mezináboženském dialogu?
Schopné dialogu jsou jen ta náboženství, která rozvíjejí meditaci. Meditační směry najdeme ve všech velkých náboženstvích, i když třeba nejsou zrovna dominantní. K dialogu samozřejmě nepatří jen duchovní zkušenost, ale zejména teologické otázky. Přesto společná meditační zkušenost může tvořit dobrý předpoklad pro inteligentní a plodný mezináboženský dialog.



Laurence Freeman OSB je benediktinským mnichem Kongregace Olivetské hory a ředitelem Světového společenství pro křesťanskou meditaci. Narodil se v Anglii, vzdělání získal v benediktinském řádu a vystudoval literaturu na Oxfordské univerzitě. Po vstupu do kláštera se jeho duchovním učitelem stal John Main OSB, jemuž také pomáhal při založení prvního křesťanského meditačního centra v Londýně. V roce 1977 s ním odjel do Montrealu, aby zde založili benediktinskou komunitu mnichů a laiků, která se věnovala učení i praxi křesťanské meditace. V roce 1980 zde dokončil teologické studium a byl vysvěcen na kněze, po smrti Johna Maina o dva roky později se rozhodl pokračovat v šíření jeho myšlenek. V roce 1991 se otec Laurence navrátil zpět do Anglie, aby zde založil centrum pro právě utvořené Světové společenství pro křesťanskou meditaci. P. Laurence Freeman vedl a účastnil se rozhovorů a mírových setkání, jako je např. Cesta míru s dalajlamou. Je autorem knih: Light Within (Vnitřní světlo), Selfless Self (Nesobecké Já), Web of Silence (Předivo ticha), Jesus: The Treacher Within (Ježíš: Učitel v našem nitru).



Společenství jako „klášter beze zdí“
Světové společenství pro křesťanskou meditaci (WCCM) působí ve více než sto zemích světa (více na www.wccm.org, www.krestanskameditace.cz).
Letos byli zástupci WCCM pozváni kardinálem Georgem Pellem ze Sydney, aby vedli meditační centrum v průběhu Světového dne mladých a učili zde křesťanské meditaci. V Praze na Malé Straně v kostele sv. Tomáše se již několik let schází malá skupina meditujících, utvořená zejména z několika anglicky mluvících farníků. O zakládání nových skupin křesťanské meditace v ČR se lze informovat na info@krestanskameditace.cz.


Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay