Mariánské modlitby, písně a antifony

Vydání: 2009/37 Sebepřijetí, 10.9.2009

V kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna, kam ráda chodím, se po nedělní mši svaté latinsky zpívá Salve Regina. Z té písně je cítit obrovská síla. Mnohokrát mě napadlo, jak starou historii mohou mít naše nejznámější mariánské písně. Můžete o tom něco napsat?

Než se dostaneme k onomu latinskému zpěvu, nebylo by na škodu vzít si k ruce jednotný kancionál a prolistovat zmiňované mariánské písně. Jsou to ty známé „osmistovky“. U každé písně je vždy naproti jejímu číslu krátká poznámka určující autora textu, melodie a doprovodu. Pokud nalistujeme zkratky za poslední písní kancionálu (932, Tebe, Bože, chválíme), dočteme se, co přesně znamenají i ostatní nezřídka používané symboly. Tím by vlastně mohla moje odpověď končit. Stále tu však zůstává to Salve Regina. Je to mariánská antifona. Tohle se alespoň můžeme dozvědět, když se modlíme denní modlitbu církve, kde se tato antifona – naše známá modlitba Zdrávas, Královno – modlí nejčastěji na konci večerních chval liturgického mezidobí. Její slova i původní nápěv jsou z 11. století, patrně od Hermanna Contracta, benediktina v klášteře v Reichenau. A co znamená slovo „antifona“? Tento termín je prastarý. V gregoriánském chorálu se takto označuje krátký až středně dlouhý hudební útvar, jenž tvoří jakýsi rámec při zpěvu žalmů. Antifony najdeme jak v gregoriánském repertoáru mše svaté, tak – a to zejména – v breviáři. Každý žalm či kantikum jsou uvedeny a zakončeny antifonami. Podle melodie jednotlivých antifon lze snadno rozpoznat, zda jsou určeny pro všední den, či svátek nebo slavnost. A tím se dostáváme blíže k naší „písni“. Slavnostní melodie antifon i jejich textové předlohy byly vždy delší a velmi květnaté. Mariánsky zaměřené antifony se brzy osamostatnily a začaly tvořit zvláštní skupinu – k nim se už žádné žalmy nezpívaly. Dnes budeme ještě některé docela dobře znát: Vesel se, nebes Královno (Regina caeli, laetare), Pod ochranu tvou (Sub tuum praesidium), Rodičko Boží vznešená (Alma Redemptoris Mater) a také Zdrávas, Maria (Ave Maria). Snad jedním z nejsilnějších zážitků pro mne samotného bylo, když jsem ještě jako student mohl několikrát zpívat Mariánské nešpory italského raně barokního skladatele Claudia Monteverdiho. Na závěr se – jak se na nešpory sluší a patří – zpívalo právě Salve Regina. Atmosféra setmělé, modlitbou prodchnuté románské baziliky a zhruba dvouhodinový zážitek z nešpor pozvedají mysl k Pánu, i kdyby posluchač chtěl být „programově“ proti. A to je, myslím si, jedna z velmi dobrých zbraní současné evangelizace – nebát se ukázat a prožít onu sílu, jež vyzařuje z našich dávných kořenů.

Odpovídal: Ondřej Múčka, diecézní organolog, Brno

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 18. – 24. června 2019

Bude stát mariánský sloup?

Napětí, strkanice, ale i modlitby a smírná gesta doprovázely sobotní pokus sochaře Petra Váni vrátit zpět na Staroměstské náměstí mariánský sloup.

celý článek


Jubileum Katolických novin

Před 70 lety v předvečer slavnosti Božího těla vyšlo první vydání Katolických novin, předchůdců dnešního KT.

celý článek


Střet s komunisty na Boží tělo

Před 70. lety, na svátek Božího těla 19. června 1949, se biskupové v čele s kardinálem Josefem Beranem svým pastýřským listem otevřeně postavili nastupující komunistické…

celý článek


Boje s šípem i láskou

„Kdo je hrdina?“ ptá se malé dítě rodiče, který poté váhá mezi obrazem knížete Václava, Jaromíra Jágra, nedávným válečným odbojem či postavou ze Star Wars. Kdo…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay