26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Máme knězi říkat otče?

21. 10. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/43 20 let od úmrtí boromejky matky vojtěchy hasmandové, 21.10.2008

Každý z nás má dva otce – jednoho v rodině, druhého v nebesích. Když nám Kristus důrazně přikazuje nikomu jinému otec neříkat, ví velmi dobře proč. Přitom v církvi dáváme titul otce tolika lidem! Podle Kristova poučení jsme všichni Božími dětmi. Kněží a biskupové, včetně římského biskupa, jsou naši bratři. Myslím, že podobné pohrdání Kristovými slovy přispívá k nevěrohodnosti církve.

Souhlasím, že náš vztah ke Stvořiteli je užitečné vyjadřovat slovem děti. Nemyslím si ale, že užívání pojmu otec jako titulu v církvi je vždy spojeno s pohrdáním Kristovými slovy, byť se takto příkrý soud prvoplánově nabízí, přečteme-li si bez dalších souvislostí devátý verš 23. kapitoly Matoušova evangelia. Uvažme ale, že uvedený text hned pokračuje podobně s titulem „učitel“. Nebudeme snad všechny křesťanské učitele podezírat z pohrdání Písmem. Názvy mistr, otec nebo učitel byly čestné tituly učených lidí. Ty samy o sobě nejsou špatné. Ježíš nezakazuje názvy samy, ale ctižádostivé honění za nimi.
V naší lidskosti máme vždy potíž s užíváním pojmů pro skutečnosti tajemné, nepochopitelné, neuchopitelné, nás naprosto přesahující – skutečnosti, které jsou v této tajemnosti navíc jedinečné. Používáme výrazy z našeho omezeného lidského světa, výrazy, kterým sice rozumíme, které věc „nějak“ vysvětlují a jsou podobné tomu, co chtějí označit, nikdy to však plně nevystihnou.
Boha nazýváme otcem, ale někdo právem upozorňuje i na prvky mateřství v jeho vztahu k nám. Je otázkou (zpracovávanou v literatuře), do jaké míry je možné uvažovat o termínech otec a syn (tak je lidsky chápeme), když mluvíme o tajemství Trojice; jak popisovat např. vztah k Panně Marii, k církvi, když říkáme, že Maria je naše matka, je matka církve, že i církev je naše matka a podobně. Jedná se o jedinečné vztahy, o kterých se vyjadřujeme jak umíme, tedy používáme slova označující věci blízké a nám srozumitelné. Autor dotazu píše, že každý má dva otce – jednoho v rodině, druhého v nebesích. V reálném světě, ve kterém žiji, je to (bohužel!) často jinak. Stalo se mi například, že při svatbě nevěstu vedli k oltáři dva tatínkové; jeden biologický, spojený s raným dětstvím, a druhý, který pro ni byl důležitý v dospívání. Pojmem otec tedy označujeme toho, kdo nás biologicky zplodil, ale také někoho, kdo je pro nás autoritou, rodinným vzorem, kdo plní v našem životě určitou výchovnou a modelovou roli.
V tomto smyslu pak nazýváme otcem i jiné autority. I když jde o vyjádření analogické, čili pouze obdobné, je užívané již od starověku. Snad můžeme oslovení otec pro kněze považovat za věc určité kultury katolické církve. Tato kultura není ani jednotná, ani neměnná. Titul otec se v naší kultuře užívá pro kněze obecně, v kulturách jiných národů jen pro řeholníky; dřívější generace znaly důstojného pána a velebnou matku, dnes se užívá otec či sestra představená.
P. Alois Křišťan, vedoucí katedry praktické teologie TF JU v Českých Budějovicích


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou