Má Bůh smysl pro humor? Na čem je to vidět?

Vydání: 2011/10 Vtipálci v církvi, 2.3.2011, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Ono hodně záleží na tom, co se myslí slovem humor. Bůh určitě smysl pro humor má, není to ovšem humor ve smyslu zabíjení času a plytké zábavy. Jeho humor je projev moudrosti, milosrdenství, otcovské starostlivosti o naše maličkosti. Takový humor je určitá filozofie, mentalita, která úzce souvisí s pravou pokorou, se schopností vyjít ze sebe, překročit sám sebe. Humor je ona lehkost nekonečné moci, která drží celý kosmos jako malé zrníčko mezi prsty a která se zároveň vyjevuje jako lehký závan větru, když se Eliáš krčí hrůzou v koutku jeskyně. Boží humor spočívá také v tom, že to, co se jeví jako Boží pošetilost, se nakonec ukazuje být neskonale moudřejší než každá pouze lidská chytrost (srv. 1 Kor 1,18–31).

Když se bereme přehnaně vážně a když přes vlastní teologické modely nejsme s to vnímat život a Boha, tak se náš Pán usměje a lehce nám do toho foukne. Všechno se pak hroutí jako domeček z karet. Jediné východisko je zasmát se v první řadě sobě, a tak se nechat otevřít skutečnosti, která je nekonečně větší než naše mentální výplody. Pak zjistíme, že se udělalo hodně místa, abychom mohli začít stavět zase znova, ale také s vědomím, že je to zase jenom provizorní. Těšit nás může to, že jsme udělali krůček správným směrem. Leckdy se domníváme, že Bůh něco nemůže. Jenomže předepisovat cokoli Nejvyššímu je opravdu velmi ošidné. Přijde jako člověk, dokonce se stane nemluvnětem a taky umře! To všechno je totální čára přes naše propočty. Bůh zkrátka nebude tančit, jak my pískáme. On je Pán, ale také – což nás šokuje – skutečný Služebník (srv. Flp 2,6–11). Jako lidé chceme pořád zjišťovat, podle jakých zákonitostí se něco děje, a pak to ovládnout a využívat. Přinejmenším podvědomě chceme aplikovat podobné mentální pochody i na Boha. Jenomže všeho do času. Když už se na to Nejvyšší nemůže dívat, tak nás od toho prostě osvobodí. On evangelizuje svět humorem a šokem. Kdo to vydýchá, kdo přijme pravdu, kdo se zřekne svých předchozích myšlenkových modelů a přijme to nové, ten zakouší velkou svobodu a radost Božích dětí. Najednou cítí, jak jím prostupuje ona lehkost, díky níž se dají zvládnout i neskutečné věci poměrně snadno. Ten nejvyšší humor, či spíše pravý humor Nejvyššího, který určitě není zajatcem sebe samého, není něco, ale někdo. Podle mého soudu je to právě Duch Svatý, kdo je nejenom Boží slávou, ale také nekonečnou lehkostí všemohoucnosti a vševědoucnosti, která nepůsobí bolení hlavy a nezatěžuje srdce. On je zosobněnou hravou tvořivostí ustavičného sebepřekonání. Nejsou právě tohle charakteristiky toho nejvybranějšího humoru? A Ježíš jakožto pomazaný Duchem Boží moci a Božího humoru by neměl mít smysl pro humor? Celé to jeho působení je přece ve znamení proroka Jonáše. Vyvolený národ hlásání proroků přijímal velmi rozpačitě. Když ale Jonáš kázal pohanům v Ninive, tak ti ho přijali. Rabíni, zákonici, zkrátka profesionálové na Boha, Ježíše přijmout nedokázali, protože by se museli zřeknout zavedené živnosti. Na druhé straně vidíme, že lůza, tedy lehké holky a šejdíři, mu naslouchá a mění svůj život. Po Velikonocích se to opakuje. Pavel přijde do synagogy a zvěstuje Krista. Mnozí pohané se radují, ale většina Židů o tom nechce slyšet. Už jenom představa, že první budou poslední a poslední zase první, může být jak nanejvýš oblažující a určitě humorná, tak ale pro někoho i skličující. Kdo se tedy tomu všemu může od srdce zasmát a prožívat přitom zároveň velký dar svobody? Jedině ten, kdo se odhodlá přijmout tvrdou pravdu o sobě a změnit radikálně smýšlení. Známkou opravdovosti našeho obrácení je mimo jiné to, zda dokážeme vnímat Boží humor a spolu s Bohem se vysmát všemu, co by se tak rádo stavělo v nás i kolem nás na jeho místo. Lehké to není, ale lehkým se to pro nás může stát. Bez milosti, která nám dovoluje vstupovat do Božího humoru, to ale určitě nesvedeme.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay