Lidé za ta staletí vědí, že je na nás spolehnutí

Vydání: 2008/2 Maltézští rytíři včera a dnes, 8.1.2008, Autor: Aleš Palán

Takový obrázek zřejmě nikde jinde než na adrese Lázeňská 2, Praha 1 nelze zažít. Perfektně oblečený muž zvedne v kanceláři vyzdobené barokními portréty šlechticů telefon a do sluchátka řekne: „Jistě, pane barone, pan velkopřevor vám určitě zavolá.“ Nacházíme se v českém sídle řádu maltézských rytířů. Současný velkopřevor Karel Paar složil řádové sliby před 25 lety a jak říká, nikdy svého kroku nelitoval.

Jaké období v té dlouhé historii řádu vás fascinovalo už jako malého chlapce? Budete možná překvapen, ale v dětství se tímto směrem můj zájem neubíral. Do řádu mě a mého bratra přihlásil náš otec, ale můj vztah k maltézským rytířům byl zprvu dán spíše rodinnou tradicí než osobním zájmem. Teprve když jsem začal ve Vídni pracovat s Maltézskou pomocí, přivedla mě tato aktivita blíže k základní myšlence řádu. Bylo mi 44 let a jako zralý muž jsem se rozhodl zavázat se řádu složením řeholních slibů. Byl jsem nadšený myšlenkou pomáhat druhým a věděl jsem, že jako řeholník ji budu moci naplňovat ještě intenzivněji.

Tehdy ale české velkopřevorství v podstatě neexistovalo.
České velkopřevorství trvá nepřetržitě od svého založení ve 12. století. Nebylo nikdy zrušeno, nepodléhalo sekularizaci, ačkoliv byl řád mnohokrát pronásledován. Jeho činnost byla prakticky znemožněna v období německého protektorátu a potom za komunismu. Nicméně v činnosti se pokračovalo ze zahraničí, kde jsem působil i já.

Kdo se může stát členem řádu maltézských rytířů? Už dávno neplatí, že to musí být šlechtic.
Musí to být katolík, který už něco dobrého ve prospěch církve udělal. V našich řadách jsou lékaři, advokáti, soudci i příslušníci dalších profesí. Jen ty nejvyšší pozice – kromě velkopřevora je to kancléř – vykonávají osoby se šlechtickým původem. Například pozici špitálníka, který je zodpovědný za charitativní díla řádu, nebo receptora, muže odpovědného za majetkovou stránku fungování řádu, může vykonávat i nešlechtic. V České republice dnes máme zhruba stovku členů, profesní rytíři, kteří mají vyšší formu svěcení, jsme čtyři.

Jak se volí velkopřevor?
Byl jsem zvolen kapitulou velkopřevorství na šestileté funkční období. Po něm mohu být zvolen podruhé a ještě potřetí, kdy bych ale už potřeboval dvě třetiny hlasů. Jediná doživotní funkce v řádu je velmistr v Římě, náš nejvyšší představený.

Krédo maltézských rytířů pomáhat potřebným se naplňuje výhradně činností Maltézské pomoci?
Nejen jí. Členové řádu, kteří mají významné postavení, mohou být užiteční při sjednávání různých kontaktů, otevírání dveří na ministerstva, radou, co udělat proto, aby uspěla žádost o dotaci… Česká Maltézská pomoc má dnes svoje střediska skoro v každé diecézi a já jako velkopřevor žádám naše členy, aby se do jejích aktivit zapojili. Nejde jen o to věnovat nějaké peníze, ale i svůj čas. Od založení našeho prvního špitálu v Jeruzalémě platilo, že v každém člověku, o kterého se staráme, vidíme zároveň našeho Pána. A pro Pána přece musíme udělat jen to nejlepší! To je devíza, které se držíme přes 900 let. Složky našeho řádu působí skoro na celém světě. Jako suverénní subjekt mezinárodního práva máme významné možnosti diplomatických styků. Náš velvyslanec má přímý přístup k vládě dané země, takže při živelných katastrofách můžeme působit rychleji než například Červený kříž. Neumíme samozřejmě přímo zachraňovat, ale jsme schopni zajistit následné dodávky potřebného materiálu a léčiv. V Africe máme mnoho zařízení pro potírání lepry, v Jižní Americe působíme v oblastech, kde žijí děti na ulicích… Lidé už vědí, že je na nás spolehnutí.

Jak naplňujete první část vašeho hesla – obranu víry? Jistě už ne s mečem v ruce.
Ale pořád stejně rozhodně! Už ve středověku měli do našich hospiců přístup nemocní každého vyznání, každé rasy. Už tehdy bylo patrné, že naše řádové heslo – obranu víry a pomoc potřebným – nelze oddělit. Máme mnoho dobrovolníků, kteří nejsou věřící, ale práce, kterou vykonávají, naplňuje přirozený křesťanský smysl lásky k bližnímu.

Do jaké míry by se maltézských rytířů týkaly restituce církevního majetku?
Velmi, neboť kromě budov v Lázeňské ulici na Malé Straně, kde dnes sídlíme, nám nebylo vráceno vůbec nic. Zpracujeme své požadavky a uvidíme, jak se bude věc vyvíjet dál. Zdá se mi, že je to docela nadějné. Potřebujeme mít zajištěné příjmy, abychom mohli plně vykonávat naši činnost. Například Maltézské pomoci v dnešní době nemůžeme pomáhat tak, jak bychom si přáli. To by se mělo změnit.

Říkám vám vůbec správně „pane velkopřevore?“ Je to plný titul?
České velkopřevorství je jediné velkopřevorství maltézského řádu, které má knížete velkopřevora. Je to titul přidělený císařem Františkem Josefem. Oficiálně ho ale nepoužívám.



Karel Paar
Karel Eduard Paar se narodil v Praze 4. ledna 1934. I když první republika šlechtické tituly zrušila a oficiálně je neužívala, Karlovo mládí nemohl neutvářet fakt, že jeho otec Alfons nosil titul knížete a matka Žofie byla hraběnkou. Karel Paar spolu s bratrem a sestrou vyrůstal v Bechyni, všichni sourozenci byli vychováni v česky mluvícím prostředí. Rok po válce se rodina přestěhovala do Švýcarska, kde ji zastihl únor 1948. Na návrat do vlasti nebylo ani pomyšlení. Karel ve Švýcarsku dostudoval a v roce 1954 se přestěhoval do Rakouska.
Působení u maltézských rytířů zahájil z popudu svého otce, člena řádu. V letech 1962–1978 byl Karel Paar aktivní v maltézské špitální službě. Noviciát ukončil v roce 1978 složením časných řeholních slibů, o čtyři roky později skládá věčné sliby. V roce 1989 byl povolán do Svrchované rady řádu v Římě. Českým velkopřevorem byl zvolen v březnu 2004.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay