Lev na kazatelně, beránek u zpovědi

Vydání: 2007/31 Svobodní zednáři včera a dnes, 31.7.2007, Autor: Jan Polívka

Příloha: Doma

Několik let jsem nyní prožíval krizi víry. Byl jsem odmalička ve víře vychovávaný, ale kolem osmnácti let jsem začal mít silné pochybnosti. Přestal jsem chodit ke zpovědi a na bohoslužby jsem prakticky taky nechodil. Při studiu na vysoké škole jsem se však začal zajímat o různou duchovní literaturu a setkávat se s několika věřícími lidmi. Nyní bych chtěl opět začít chodit ke svatému přijímání, ale mám problém jít ke zpovědi. Nebyl jsem u ní asi pět let a s odstupem času mně připadá divné někomu „cizímu“ říkat, co špatného jsem udělal (včetně mých velmi intimních záležitostí). Někteří mí přátelé tvrdí, že nejdůležitější je, aby usmíření s Bohem proběhlo v mém srdci, abych skutečně litoval. Ale vím, že praxe v katolické církvi je jiná.

Kdysi se používalo docela hezké úsloví: Kněz má být na kazatelně jako lev a ve zpovědnici jako beránek. Leč čas oponou trhnul a změněn svět, jak praví klasik. Kazatelna se stala ozdobným kusem nábytku, někde i zpovědnice a s ní zpověď. Lvi zmizeli, obávám se, že i beránci.
Dlouho se hovoří o krizi svátosti smíření, ale také o východiscích z ní. Zpověď jistě neusnadní kněz, který se tváří, jako když mu teče krev z nosu, je formální a neosobní. Paradoxně často ani ten, k němuž máme blízký vztah. Co si o nás pomyslí, ptáme se někdy. Avšak nejlépe je začít u sebe: kněz je člověk jako my, má také své chyby, problémy a hříchy. Ve zpovědnici se tedy setkávají dva hříšníci, každý ale v jiné roli. Inventuru svých činů děláme hlavně pro sebe a předkládáme ji Bohu prostřednictvím kněze.

Hřích není soukromá věc
Odpuštění ve jménu Božím a na jeho místě je moc podstatná věc, téměř všechno ostatní bychom mohli celkem dobře absolvovat i v rámci psychoterapie. Různé hromadné zpovědi, ba dokonce zpovědi po internetu, telefonu a celá řada různých dalších forem jsou nesmysly nebo se neosvědčily. Jeden z důvodů, proč tam má být někdo „cizí“, je třeba i ten, že před sebou jsme schopni leccos „okecat“, a také to, že hřích má vždy sociální aspekt. Odešli jsme od Boha, ke kterému se chceme vrátit, zároveň jsme však poškodili i církev, jejímiž členy jsme. Stali jsme se jakýmsi defektním článkem řetězu věřících.
Hřích tedy není soukromá věc, jako jí není ani opravdové náboženství. Předběžná soukromá bilance a promyšlení hříchů jistě musí být a lítost je samozřejmě nutnou a nezbytnou podmínkou, aby rozhřešení mohlo být uděleno.
Myslím si, že rozumný kněz by měl mít radost, že jsme přišli, a podle toho se chovat. Ovšem i kněží jsou různí (unavení, ospalí, otrávení a já nevím co ještě) a naše aktivita je vyjádřením vztahu k Bohu, ne primárně ke knězi. Občas se stává, že odejde oblíbený kněz a hned to je znát na počtu věřících na mši. Asi spíš věřili v kněze...

Bůh běží vstříc
Snad vám pomůže banální příklad: když dítě něco vyvede, lituje toho a jde za rodiči. I když je docela trapné a nepříjemné říkat o sobě negativní věci, jinak to nejde. My jdeme do zpovědnice za Bohem, který nás má mnohem raději než rodiče, ba dokonce víc než my sami sebe.
Bůh jde, přímo běží ve svátosti smíření hříšníkovi vstříc. Další návrat ztraceného syna, jak nám jej krásně popisuje podobenství. Takže na zpověď by se měl člověk vlastně těšit. Snad jen poslední argument, byť by těch náboženských i psychologických bylo dost: za dva tisíce let v oblasti likvidace hříchu a jeho následků nevymyslel nikdo nic lepšího, než je „ušní“ forma zpovědi. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay