Letní škola s vůní vína

Vydání: 2010/37 Papežství v průběhu věků, 7.9.2010, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Pro většinu učitelů znamená nástup léta začátek volných dní a nadcházející září návrat za katedry. Škola však může mít i úplně jiný rytmus a někdy to nejlepší nabízí právě o prázdninách. Nejen o Mezinárodní letní škole staré hudby v jihomoravských Valticích, ale též o různých způsobech učení a roli učitelů vůbec jsme hovořili s varhaníkem, cembalistou, muzikologem, pedagogem i studentem ROBERTEM HUGEM.

Lektorem Mezinárodní letní školy staré hudby (MLŠSH) jste už celou řadu let. Můžete tuto akci blíže představit?

Je to týdenní interpretační kurz, který pořádá Společnost pro starou hudbu (SSH) založená roku 1982 Miroslavem Venhodou, legendárním vedoucím Pražských madrigalistů a jednou z největších osobností české duchovní hudby 20. století. První ročník se konal v roce 1985 v Kroměříži, dokonce za účasti několika lektorů ze západu, s nimiž SSH udržovala kontakt. Kroměříž ale nebyla úplně ideální, myslím, že tamní partajní představitelé nás – asi právem – považovali za trochu podezřelé. Takže se od roku 1989 pravidelně setkáváme ve Valticích: letos v týdnu od 3. do 11. července už podvaadvacáté. Co se týče účastníků, přijíždějí jak mladí profesionálové, tedy studenti konzervatoří či vysokých škol, tak hudbymilovní laici z Čech i zahraničí.

Kdy jste se na MLŠSH objevil vy?

Už v Kroměříži – a pokud si vzpomínám, téměř vždy jsem na škole připravil a uvedl nějakou sborovou skladbu, s výjimkou prvního valtického ročníku, kdy jsem nastudoval barokní operu Dafne od Marca da Gagliana. V dalších letech jsem navštěvoval cembalovou i sborovou třídu kolegy Helmuta Frankeho a v některých ročnících jsem dělal též korepetitora. Od poloviny 90. let vedu druhou sborovou třídu a od roku 2003 učím také varhanní interpretaci.

Co všechno lze na letní škole studovat a jakým způsobem výuka probíhá?

Učí se tu téměř všechny nástroje obvyklé v barokní a renesanční hudbě, máme také třídu gregoriánského chorálu, sólový zpěv a neobyčejně oblíbené třídy historického tance. Výuka v sólových třídách je náplní dopoledne, po obědě zkoušejí sbory, orchestry, probíhají přednášky, taneční odpoledne. Večer jsou koncerty a po nich se mnozí účastníci rozcházejí do vinných sklípků, které k atmosféře Valtic neodmyslitelně patří.

Jsou koncerty přístupné také veřejnosti?

Samozřejmě jsou veřejné, i když účastníci, kterých bývá kolem 250, sály zaplní dobře sami. Letos jsme ve spolupráci s valtickým zámkem uskutečnili kromě obvyklých vystoupení také velmi úspěšný hudební večer na zámecké kolonádě, spojený s historickým šermem a ochutnávkou vín. A další nápady na akce v atraktivním prostředí areálu máme už i pro příští rok. Jaký smysl mají prázdninové školy? Dá se za týden opravdu něco naučit? Aby z toho člověk něco měl, musí přijet s připraveným repertoárem – měl by umět skladby, na nichž chce pracovat. Lektor vám skladbu často rozvrtá a znovu sestaví, a takhle obvykle získáte zcela nový pohled na věc. Navíc se setkáte s lidmi, kteří dělají totéž co vy, máte možnost výměny názorů, komorního muzicírování… a to všechno vás může i během krátké doby skutečně obohatit.

Preferujete jako lektor nějaký typ studenta?

Pochopitelně s někým si rozumíte lépe, s někým hůře, ale nesmí to být na úkor výuky: jako profesionál musíte dokázat něco naučit kohokoliv. Během týdne nemůžete studentovi něco úplně předělat. Je ale možné mu ukázat nové cesty – v interpretaci, technice, repertoáru. Podle mých zkušeností jsou mladí lidé velmi vnímaví a může je to silně oslovit. Ale to se týká i rozdílu mezi středním a vysokým vzděláváním: na střední škole musíte studenty naučit konkrétní věci a vštípit jim určitou metodu, jak se učit. Vysoká škola je škola mistrovská – tam už učitel pracuje s hotovými hudebníky a má spíše rozvíjet jejich dané dispozice, ukazovat nové možnosti, nabízet stáže a tak dál.

Přistupujete se stejným přesvědčením i ke studentům brněnské Akademie staré hudby, kde vyučujete během akademického roku?

Samozřejmě. I když Akademie jako součást Ústavu hudební vědy znamená především teoretické studium. Zahrnuje ale také praktické provozování hudby. Hodně jsem to uplatnil i při výuce improvizace – v tomhle mám školu Jiřího Stivína. Jeho proslulá věta je: „Zahraj svého psa, nebo co jsi měl včera k obědu.“ To pak musíte zahodit poučky a snažit se – jakkoli – něco vyjádřit, což chce jisté elementární sebevědomí. Přiznávám, že jsem na ASH neučil jen historickou, ale i moderní improvizaci.

Máte za sebou také pedagogické působení na dnes už neexistující Vysoké škole duchovní hudby ve Zhořelci. Čím byla pro vás tato zkušenost zvláštní?

Uvědomil jsem si tam rozdíl mezi naším studiem varhan a německou „Kirchenmusik“. Německá škola pro duchovní hudbu sice učí varhany na trochu nižší úrovni než naše akademie, zato poskytuje vzdělání i v mnoha dalších oborech – dirigování sboru, orchestru, práci s dětským sborem i obligátní zobcovou flétnu nebo pozoun. Tomu pak odpovídá i práce evangelického kantora: na mších hraje pouze v neděli, během týdne pracuje s laickým sborem, dětským sborem, tzv. pozounovým sborem a podobně. Je zajímavé, že právě v bývalém východním Německu je staletá tradice duchovní hudby stále živá – a mimochodem to také znamená, že vyškolení kantoři za svou práci dostávají plat, z něhož mohou normálně žít a třeba i živit rodinu.

Kromě jiného jste varhaníkem v pražské akademické farnosti. Studentského prostředí se nezbavíte…

Asi se ho ani zbavit nechci. Nepřipadám si sice úplně jako student, i když mám právě za sebou první ročník doktorandského studia na Ústavu hudební vědy MU v Brně, ale salvátorská farnost je pro mě spíš prostředí, kde se setkává celá akademická obec, studenti i učitelé. Navíc v každém muzikantovi by mělo být i něco dětského či mladistvého – a tak doufám, že si to s naším společenstvím neodporuje.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay