12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Kybernetika po více než šedesáti letech

16. 2. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2010/7 Cizinci u nás, 16.2.2010

Příloha: Perspektivy

V roce 1948 vydal Norbert Wiener knihu „Kybernetika neboli řízení a komunikace v živých organismech a strojích“. Zrodil se vědecký obor, jehož praktické přínosy většina z nás denně využívá. – Když Albert Einstein popsal vztah mezi hmotností a energií, zdálo se, že toho víme o hmotě již hodně. Wiener však ukázal, že podstatnější pro pochopení hmoty je třetí veličina – informace, která „není ani hmotnost, ani energie“.

Kybernetika zavedla další převratnou novinku: jde-li o řízení či informace, je jedno, zkoumáme-li věci živé (například organismy) nebo neživé (například stroje). Obecné zákonitosti komunikace a řízení platí obecně v každém zkoumaném systému bez ohledu na jeho určení a způsob hmotné realizace. V kybernetice se té možnosti abstrakce od konkrétního objektu říká systémový přístup. Právě kybernetika a informační obory, které se z ní vyvinuly, měly podstatný vliv na obrovský rozvoj vědy, techniky a produktivity práce v druhé polovině 20. století. Nová věda to měla těžké zejména v komunistických zemích. Byla označena za buržoazní pavědu. Nikdo z dělnických kádrů jí pořádně nerozuměl. Podstatnější však byl fakt, že kybernetika byla první věda, která od začátku považovala za podstatné nehmotné informace, nikoliv hmotnou realitu, a byla na vlastnostech hmoty nezávislá. W. R. Ashby, další z jejích zakladatelů, říká, že „materiálnost je pro kybernetiku irelevantní“, tj. tuto vědu zajímá „software“ (postupy zpracování, algoritmy, vazby a struktura), nikoli „hardwarová infrastruktura“ (tj. z čeho je systém materiálně složen). Je jedno, co jako systém zkoumáme, zda atom, vesmír, laboratorní krysu, Čínu, marketingový segment automobilového trhu nebo lidské embryo. Ta univerzalita formulovaných informačních zákonů byla a je pro marxistické ideology (a nejen pro ně) příliš silná káva. Nástup informačních věd se však zastavit nepodařilo, naopak.

Kybernetika a darwinismus

Když jsme si v loňském roce připomínali sto padesát let Darwinova učení, není na škodu podívat se nyní na evoluční biologii také očima kybernetiky. Ze systémového hlediska lze považovat Darwinův objev i objevy dalších evolučních principů (mutace, rekombinace, genetický drift, atd.) za objevy algoritmů, objev DNA za objev části infrastruktury, na niž jsou tyto objevy implementovány. Existuje celý strom evolučních teorií a předpokládaný průběh evoluce se čas od času mění. Nevíme, jak přesně probíhala. Animované pořady o evoluci staré dvacet let, které vídáme v televizi, mají ze současného vědeckého hlediska někdy hodně blízko k pohádkám, ale zdá se být jisté, že evoluce probíhala a probíhá. Papež Jan Pavel II. označil evoluci za „víc, než jen atraktivní hypotézu“. Ze systémového pohledu žádný neřízený systém nemůže produkovat systémy stále vyššího řádu (od neživé přírody až po člověka). V neřízeném systému informační entropie (tj. chaos, nepořádek) roste. Známe to i z praxe: neopravujeme--li střechu, za pár let do domu teče. Přeložíme-li to do domény biologie, není jasné, proč by nejschopnější měli „chtít“ právě přežít a proč a podle čeho by mělo být něco posouzeno jako „schopnější“ (chybí tzv. kriteriální funkce řízení). Neřízený proces nevysvětluje tzv. ontologické skoky ve vývoji světa. O tom, jak a proč začala DNA fungovat jako nosič informace, kdy, kde, jak a proč se naimplementovaly do biochemie ony fascinující evoluční algoritmy, můžeme tvořit spousty zajímavých domněnek a teorií. Kybernetika však říká, že příroda se musí vyvíjet a být stále udržována jako řízený systém. Evoluce se jeví jako jeden z nástrojů, tato třída algoritmů z pohledu řízení ale neřeší všechno. Je tedy třeba jasně říci, že teorie inteligentního designu má racionální základ, který neznamená popření evoluce, ale pouze některých filozofických komentářů. Kybernetický komentář k evoluci bohužel řada biologů nepovažuje za vědecký, a to navzdory etablovaným vědeckým oborům umělá inteligence a umělý život. Vyučovat kybernetiku v hodinách biologie totiž znamená učit tam vědu, pro kterou je naše známá biochemie jako hardwarová infrastruktura pouze jednou z možných.

Kybernetika a filozofie

Dnes víme, že k zásadním odlišením člověka od zvířete patří vědomý prožitek. Jako lidé si uvědomujeme sami sebe, i když se zrovna nedíváme do zrcadla. Pokud bychom přisoudili vědomí subhumánním organismům, musíme je přisoudit i strojům. Prakticky všechny životní funkce zvířat dnes umíme realizovat u robotů či přinejmenším popsat ve formě algoritmu, reálná aplikace je jen otázkou času. Co to filozoficky znamená, je možné si ověřit jednoduchým myšlenkovým experimentem: když vám poletí kolem hlavy moucha nebo komár, představte si, že jde o speciální druhy robotů. Jiným zajímavým průsečíkem s filozofií je to, že kybernetika se snaží o technicky přesný popis dějů s cílem, „aby to šlo vyrobit“. Klade tedy závažné mezioborové otázky, protože poetické a často personifikující odpovědi jiných oborů (například „evoluce si však pomohla jinak“, „potom samovolně došlo k …“) jí nestačí. Stejně tak jde o přesné definice: Co je život? Je počítačový virus živý? Je potkan s mozko- vým implantátem, který je při pobíhání v terénu dálkově řízen operátorem pohybem kurzoru myši po obrazovce PC, ještě zvířetem, nebo již robotem? Je robot řízený mozkovými buňkami myši již zvířetem? Nejzajímavější je však důsledné odmítání metodologického redukcionismu. Objevitel struktury DNA Francis Crick například usoudil, že lidská duše neexistuje, protože ať mozek rozpitváme jakkoliv, neobjevíme ji. Kybernetika k tomu může jen poznamenat, že pokud by při psaní tohoto článku autor pilkou rozřezal svůj notebook, příslušný textový editor ani článek také neobjeví. Software není možné redukovat na hardware (protože „ono to přece jinak nefunguje“), stejně jako duši nelze redukovat na tělo a člověka na shluk buněk. Příroda není naší matkou, ale sestrou.

Kybernetika a teologie

Kybernetika se může zabývat objekty spekulace, které v materii někdy jsou, někdy nejsou. Při uvažování nad metodologií vědy Tomáše Akvinského se tedy zdá, že kybernetika se podobá teologii a liší se od matematiky. Na počátku nebyla hmota ani energie, ale Slovo, tedy především informace. Zajímavou kapitolou je kybernetika ve vztahu k teologii andělů. Anděl, podobně jako software, je čistou formou. Anděl je živou bytostí, nezávislou na jakékoliv materii, tj. hardwarové infrastruktuře. Mnohé složitější teologické otázky je možné s pomocí principů kybernetiky lépe ozřejmovat. Pokud kardinál Schönborn připomíná, že teologie nesousedí přímo s přírodovědou, je potřeba poznamenat, že speciálně ve vztahu k biologii ono široké pole mezi nimi netvoří jen filozofie. Zůstávají-li někteří teologové vůči materialistickým komentářům darwinismu v pozici „mrtvého brouka“, jak napsal Jiří Vácha (Perspektivy 7/2009), jde jen o dočasný jev. Pokud katechismus mluví o možnosti poznat Stvořitele ze stvoření a uspořádání světa, kybernetika je k takovému poznávání jedním z použitelných nástrojů.

Martin Kvapilík

Autor je absolventem technické kybernetiky na FE VUT v Brně a křesťanské výchovy na CMTF UP v Olomouci. Pracuje jako ředitel vnitřního auditu české strojírenské firmy. Dlouhodobě se zabývá filozofickými aspekty kybernetiky, darwinismu a technologií.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou