Kterak zvěř se stane z lovce...

Vydání: 2004/38 Dnešní mladá rodina, 13.9.2004, Autor: Jan Kastner

Kterak se zvěř stala z lovce...
Vaterland - filmový deník lovců i lovených
V současné době vstupuje do kin autorský počin debutujícího Davida Jařaba s poněkud tajemným názvem Vaterland – lovecký deník. Poprvé jsem se s ním setkal na letošní uherskohradišťské Letní filmové škole, kde při jeho předpremiéře vrchovatě nabitý sál ani nedutal. Vřava začala až po skončení projekce: „Tak dneska si počkám na besedu s autorem. To jsem tedy opravdu zvědav, co k tomu řekne,“ ozývalo se v sále.

Jsou filmy, které s diváky hrají předem jasné hry. Jiné to zase na diváka nejasně hrají. Ale jsou i tvůrci, kteří by chtěli, aby divák vzal jejich film jako hru a aktivně do ní vstoupil. Takových filmů není mnoho a z oněch tří kategorií jsou nejvzácnější. Rovněž diváci, kteří jsou ochotní si hrát, bohužel nepřevládají nad těmi pasivními. Takový film se většinou zapíše jako tvůrčí počin do dějin kinematografie, ale těžko může v distribuční soutěži vyhrát nad kasovními trháky. Leč o to více nad ním ti, které oslovil, přemítají a chtějí ho vidět znovu. Za takový film považuji i Vaterland – lovecký deník. Viděl jsem ho zatím pouze jednou, ale už po jeho skončení jsem se těšil na nové setkání s ním – měl bych přitom varovat, že pokud mne osobně film vybízí k tomu, abych do něho vstoupil, tak to učiním.

Ovšem čím více vám o filmu prozradím, tím méně si ho pak v biografu vychutnáte. Ale jinak to asi v recenzi ani nejde. Pokusím se tedy být ohleduplný. Dva manželské páry Czadských a jejich dva bratranci přijíždějí ve třech luxusních automobilech do míst, s nimiž jsou dědičně spjati. Projíždějí kolem polorozbořených usedlostí a prázdných kostelů, aby byli na jedné z bývalých rodinných usedlostí uvítáni starým majordomem Willmerem. Příchozím je na první pohled jasné, že celé okázalé dědictví po předcích je prakticky nepoužitelné. Nicméně společenská hra vyšší kasty má stále svá pravidla, a mezi ty patří i lov. Zdejší kraj má v tomto směru jednu zvláštnost: hon na „kostrouny“. Fascinovaní muži poznávají specifické lovecké náčiní, mezi něž patří i „knoty“ a „vjatky“ na nahánění. A v době, kdy pár desítek přežívajících kostrounů sestupuje z vysokých hor za účelem páření do údolí, vyrazí zmínění muži za doprovodu potomků původních loveckých průvodců („gijas“) se speciální rasou psů na loveckou výpravu...

I MALIČKOST MŮŽE ZABÍJET
Ale více prozradit bych si už netroufl, ani kdyby nebyl film autorem označen jako thriller s prvky černého humoru a s ambicí filozofického přesahu. I zde všechno souvisí se vším a malé příčiny mohou vyvolat velké následky. Připomíná mi to jednu povídku Raye Bradburyho, v níž při turistické exkurzi proti toku času do pravěku došlo k téměř nepozorovatelnému incidentu, který - jak se ukázalo až při návratu do současnosti - zásadně změnil svět. Ve chvíli našeho lovu se ve filmu protnou tři dosud souběžně existující světy: svět anachronické aristokracie, zdegenerovaných domorodců a kostrounů, kteří jsou vlastně metaforou... Původní přesně vymezené vzájemné vztahy byly definitivně narušeny už kdysi dávno a vstoupit do stejné řeky podruhé nelze. To, co se stane (nejen při lovu), vyvolá přes svoji zdánlivou logiku zásadní střet jednotlivých kultur. Dějinné soukolí se pootočí, „nejvyšší“ si vymění místo s „nejnižším“ a může začít platit ono Krylovo, že „zvěř se stane z lovce...“

FILM JAKO VÝZVA K HLEDÁNÍ
Jeden moudrý filmař kdysi prohlásil: „Každý si z filmu odnese, co unese.“ A režisér David Jařab na otázku, zda diváci skutečně jeho poselství o střetu kultur a civilizací dešifrují, namítá: „Nemusí nic dešifrovat. Když je zaujme příběh a především ta zvláštní atmosféra, budu spokojen a oni možná taky. Kdo chce hledat víc, je to jen na něm.“

David Jařab, umělecký vedoucí pražského Divadla Komedie, svůj projekt připravoval téměř deset let. Přesně věděl, co chce natočit a také se mu to dle mého názoru podařilo. Bez halasné reklamy i bez „hvězd“ ozařujících první stránky společenských magazínů (čímž naprosto nezpochybňuji herecké výkony Karla Rodena, Františka Řeháka, Petra Formana a dalších herců, včetně dvou portugalských) vytvořil dílo, kterých ani v historii naší kinematografie není mnoho.

Na závěr dovolte pouze vyslovit přání, abyste se při setkání s filmem Vaterland – lovecký deník nenechali v klidu unášet „jenom“ příběhem, ale abyste do filmu vstoupili. Jsou „cesty k životu“ a jsou „cesty ke smrti“ – poskytnou vám jedno z vodítek latinské nápisy na starobylé mozaice. A recenzentovu zaujatost mnohovýznamovostí tohoto díla nemůže ohrozit ani režisérovo vysvětlení, jímž dokázal celý film vtěsnat do následujícího pravidla: „Když kopneš do stromu, nespadne ti na hlavu strom, ale veverka. Je to sice malé zvíře, ale když padá z dosti velké výšky, může ti i ona zlámat vaz.“

Hodnocení: **** Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay