Kristovy ruce nezahálejí

Vydání: 2004/2 Pečuje církev o rodinu?, 10.9.2004, Autor: Jiří Macháně

PEČUJE CÍRKEV O RODINU?
Pečuje církev dostatečně o rodinu? Co by měla v této oblasti zlepšit a co vám konkrétně chybí?


manželé P., 5 dětí, pražská arcidiecéze
Na úrovni farnosti pracuje církev pro naši rodinu výtečně. Přestože jsme velkoměstská farnost, nejsme anonymním davem, ale lidé jsou tu solidární a všemožně si navzájem pomáhají. Kristovy ruce u nás zkrátka nezahálejí. Jedna ukázka za všechny - když byla loni moje těhotná manželka několik týdnů v nemocnici, bez pomoci lidí z farnosti bych "management" čtyř dětí asi sotva zvládl. Jistě to nemusí platit zdaleka všude, ale podobné to bylo i ve farnosti, ve které jsme žili dříve. Také velmi záleží na osobě kněze, zdali zná problémy svých oveček a jestli má sociální cítění (což by mělo být samozřejmé). I v tom máme velké štěstí. Dobré zkušenosti máme i z dalších úrovní vztahu církev-rodina. Jsme členy sdružení YMCA-Živá rodina, které vydává kvalitní časopis a poskytuje dobrý "rodinný servis". Dalším ze způsobů péče o rodinu jsou duchovní cvičení. Zde jsme měli mimo jiné několikrát možnost využít služeb dvou diecézních Center pro rodinu. Máme subjektivní dojem, že - stejně jako ve světské sféře - lze pomoc očekávat spíš z nižších úrovní. Zkrátka od těch, kdo ještě mají kontakt s realitou rodin a také znají, respektive prožívají skutečné problémy. Ale například zmíněná Centra pro rodinu jsou pro nás důkazem, že věci mohou dobře fungovat i "na instituční úrovni". Možná by se hůř odpovídalo na otázku "Co dělám pro církev já sám"...

manželé O., 6 dětí, olomoucká arcidiecéze
Je to taková dvojkolejná věc. Buď se místní farář stane přítelem konkrétní rodiny nebo rodin a jeho "servis" bývá velmi osobní, nebo se to nestane, a to je pak problém. V naší farnosti žádné společenství není. Když to tak pozoruji, tak se mi zdá, že kněz má spoustu jiných starostí a aktivit než se starat o rodiny. Opravuje faru nebo střechu na kostele - má pořád na práci něco důležitějšího. V severní Itálii jsem zažil skutečnou pastoraci rodin, a tento model by se mi líbil. Tři až čtyři rodiny se scházely po domech vždy u někoho na návštěvě. Pravidelně za nimi chodil kněz. Ten jim poskytl dokonalou "údržbu". Vyzpovídal je, vedl s nimi duchovní hovory, když bylo koho, tak i křtil, prostě se o toto společenství rodin aktivně staral. To je přesně to, co bych uvítal. Zkušenost naší rodiny s péčí místní církve je nulová. Naštěstí máme spoustu přátel laiků a kněží, takže se nemusíme vázat na farnost. Co se tak bavím s jinými věřícími, tak myslím, že je to obecný trend. Pokud člověk hledá radu nebo pomoc nebo čeká zásah z vnějšku, jde to po lince kněz - přítel rodiny.

manželé S., 4 děti, plzeňská diecéze
Na úrovni diecéze o nás církev pečuje krásně, především díky Centru pro rodinu, které připravuje řadu akcí. Užíváme si víkendové duchovní obnovy, kde nám pohlídají děti, nebo jezdíme na duchovní cvičení (některá také s hlídáním). Moc nás těší pestrá nabídka rodinných dovolených, kde můžeme také zblízka poznat život v jiných křesťanských rodinách. Když jsme se chtěli ve farnosti setkávat s jinými manželi nad Písmem, přijížděl nám pomoci zkušený animátor. Na úrovni farnosti záleží velmi na osobě faráře. U nás bychom přivítali aktivnější přístup, i když chápeme, že náš duchovní pastýř je taky jenom člověk, starý člověk. Když se v úzkém maminkovském kroužku scházíme nad četbou nedělního evangelia, které nám při mši s dětmi tak často uniká, je to také aktivita (naší) církve. I péče laiků o děti ve farnosti, bez ohledu na vyznání jejich i rodičů, je také aktivita a péče církve. Rezervy vidíme v práci s lidmi na okraji církve, s hledajícími a také s nevěřícími, v organizaci volného času dětí či v pomoci maminkám na mateřské dovolené. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay