Křesťanství dává lidskému utrpení smysl

Vydání: 2005/25 Utrpení - cesta k Bohu?, 13.6.2005, Autor: Kateřina Beščecová

Rozhovor s nemocničním kaplanem P. Leo Zerhauem

V dnešní době jako by pro utrpení nebylo místo. Je moderní tvářit se úspěšně, šťastně, bezstarostně... Přitom každý z nás si občas prožijeme nějakou tu krizi nebo cestu temným tunelem, okusíme strach, zoufalství i bolest. O to překvapivější a silnější potom je, když skrze mraky prosvitne světlo a my uslyšíme Boha, který říká: „Neboj se, jsem s tebou!“ Na utrpení, jeho význam i na to, co si s ním vlastně počít, jsme se zeptali P. Leo Zerhaua, který má na starosti pastoraci nemocných.

 

Bůh určitě nemá radost, když trpíme. Jak tedy utrpení definovat? K čemu je?

Bůh nemá radost z utrpení, ale raduje se z lidí, kteří se nechtějí za každou cenu bolesti vyhnout, kteří ji dovedou přijmout nebo s ní zápasit, a díky tomu vnitřně rostou. Bůh se také raduje z lidí, kteří vedeni soucitem pomáhají trpícím. Utrpení chápu jako dlouhodobou bolest, ztrátu dobra, které patří k lidskému životu a bez něhož je život těžko snesitelný. Bůh sám přijal utrpení, trpěl na kříži, a tím utrpení dodal neobyčejnou hodnotu. Křesťanství je tak náboženstvím, které dává utrpení smysl. V utrpení se může člověk setkat s Bohem a spolupracovat s ním.

Člověk si někdy myslí, že se k Bohu přiblíží jedině skrze utrpení. Je to tak?

Utrpení samo nevede k Bohu. Je to ztráta, negace, vlastně následek vzdálení lidstva od Boha. Ale paradoxně nás může k Bohu vést, právě tím, že na nás naléhá, abychom hledali řešení, abychom hledali smysl. Bůh k nám mluví i v kráse, radosti a štěstí, my to vše ale často prožíváme povrchně, proto nám může pomoci utrpení, které nás vede hlouběji. Křesťanství si na obdivu k utrpení nezakládá, ale k cestě za Kristem utrpení nutně patří.

Lze se naučit s utrpením tvořivě pracovat, využít ho tak, aby pro nás bylo onou cestou k Bohu?

Jistě záleží na jeho intenzitě. Jak říká jeden pravoslavný teolog, bolest je v nás buď jako cizinka, jako nepřítel, nebo jako řvoucí šelma. S cizincem lze dojednat soužití, se šelmou nelze dojednat vůbec nic, tam řeči nepomáhají. Když jeden francouzský kardinál umíral na rakovinu, vzkázal svým kněžím, aby nekázali o utrpení, protože nevědí, o čem mluví. Je třeba velké pokory. Recept na utrpení nemáme v ruce, tím receptem je Kristus.

Co udělat, aby bylo utrpení v nás spíš cizinkou než šelmou?

Jde o to bojovat, a přitom nechtít zvítězit jen vlastní silou - nehledět jen na svou bolest, neuzavírat se do ní. Je třeba pochopit daný okamžik jako svůj úkol, nečekat s životem až na chvíle zdraví a vnímat milost, že jsem slabý, že se mohu opřít o někoho jiného než jen o své síly, a tak navazovat vztahy – s přáteli, se zdravotními sestrami, s Bohem... A pokud už nemohu vůbec nic, pak si to nemusím vyčítat a klást na sebe přehnané nároky.

Do jaké míry si člověk způsobuje utrpení sám?

Utrpení může být zcela jistě také duševní záležitostí, kterou lze vyřešit. Například závist je velká bolest, ale může ze dne na den zmizet, být uzdravena. Člověk prostě objeví své vlastní dary, a přestane závidět jiným. U mnoha tělesných nemocí platí, že vznikají z duševní nerovnováhy nebo nerozumné životosprávy. Najít příčinu utrpení ale nemusí být tak jednoduché, protože utrpení je také tajemstvím. Člověk v něm může objevit i milost. To je věc jeho osobního rozhovoru s Bohem.

Může to fungovat i opačně - že se skrze utrpení oddálíme Boha?

Příběh lotra po levici s jeho výsměchem trpícímu Kristu a zoufalstvím nad vlastním utrpením ukazuje, že utrpení může vést ke vzpouře, k obviňování, k cynismu a smutku. Tento smysl se snaží vnést do utrpení ďábel. A má se jistě o co opřít. Bůh ale nezůstává v zápase o duši nikdy pozadu a jeho tichý hlas se velmi často oproti vyřvávání šelem postupně prosadí. 

Chtěl byste na závěr něco vzkázat všem trpícím?

Bůh si nepřeje vaše utrpení ani neprohlašuje, že je spravedlivé, ale chce v něm být s vámi. Díky, že i vy s ním zůstáváte - to nám všem přináší ovoce větší, než si dokážete představit. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay