Křesťanství dává lidskému utrpení smysl

Vydání: 2005/25 Utrpení - cesta k Bohu?, 13.6.2005, Autor: Kateřina Beščecová

Rozhovor s nemocničním kaplanem P. Leo Zerhauem

V dnešní době jako by pro utrpení nebylo místo. Je moderní tvářit se úspěšně, šťastně, bezstarostně... Přitom každý z nás si občas prožijeme nějakou tu krizi nebo cestu temným tunelem, okusíme strach, zoufalství i bolest. O to překvapivější a silnější potom je, když skrze mraky prosvitne světlo a my uslyšíme Boha, který říká: „Neboj se, jsem s tebou!“ Na utrpení, jeho význam i na to, co si s ním vlastně počít, jsme se zeptali P. Leo Zerhaua, který má na starosti pastoraci nemocných.

 

Bůh určitě nemá radost, když trpíme. Jak tedy utrpení definovat? K čemu je?

Bůh nemá radost z utrpení, ale raduje se z lidí, kteří se nechtějí za každou cenu bolesti vyhnout, kteří ji dovedou přijmout nebo s ní zápasit, a díky tomu vnitřně rostou. Bůh se také raduje z lidí, kteří vedeni soucitem pomáhají trpícím. Utrpení chápu jako dlouhodobou bolest, ztrátu dobra, které patří k lidskému životu a bez něhož je život těžko snesitelný. Bůh sám přijal utrpení, trpěl na kříži, a tím utrpení dodal neobyčejnou hodnotu. Křesťanství je tak náboženstvím, které dává utrpení smysl. V utrpení se může člověk setkat s Bohem a spolupracovat s ním.

Člověk si někdy myslí, že se k Bohu přiblíží jedině skrze utrpení. Je to tak?

Utrpení samo nevede k Bohu. Je to ztráta, negace, vlastně následek vzdálení lidstva od Boha. Ale paradoxně nás může k Bohu vést, právě tím, že na nás naléhá, abychom hledali řešení, abychom hledali smysl. Bůh k nám mluví i v kráse, radosti a štěstí, my to vše ale často prožíváme povrchně, proto nám může pomoci utrpení, které nás vede hlouběji. Křesťanství si na obdivu k utrpení nezakládá, ale k cestě za Kristem utrpení nutně patří.

Lze se naučit s utrpením tvořivě pracovat, využít ho tak, aby pro nás bylo onou cestou k Bohu?

Jistě záleží na jeho intenzitě. Jak říká jeden pravoslavný teolog, bolest je v nás buď jako cizinka, jako nepřítel, nebo jako řvoucí šelma. S cizincem lze dojednat soužití, se šelmou nelze dojednat vůbec nic, tam řeči nepomáhají. Když jeden francouzský kardinál umíral na rakovinu, vzkázal svým kněžím, aby nekázali o utrpení, protože nevědí, o čem mluví. Je třeba velké pokory. Recept na utrpení nemáme v ruce, tím receptem je Kristus.

Co udělat, aby bylo utrpení v nás spíš cizinkou než šelmou?

Jde o to bojovat, a přitom nechtít zvítězit jen vlastní silou - nehledět jen na svou bolest, neuzavírat se do ní. Je třeba pochopit daný okamžik jako svůj úkol, nečekat s životem až na chvíle zdraví a vnímat milost, že jsem slabý, že se mohu opřít o někoho jiného než jen o své síly, a tak navazovat vztahy – s přáteli, se zdravotními sestrami, s Bohem... A pokud už nemohu vůbec nic, pak si to nemusím vyčítat a klást na sebe přehnané nároky.

Do jaké míry si člověk způsobuje utrpení sám?

Utrpení může být zcela jistě také duševní záležitostí, kterou lze vyřešit. Například závist je velká bolest, ale může ze dne na den zmizet, být uzdravena. Člověk prostě objeví své vlastní dary, a přestane závidět jiným. U mnoha tělesných nemocí platí, že vznikají z duševní nerovnováhy nebo nerozumné životosprávy. Najít příčinu utrpení ale nemusí být tak jednoduché, protože utrpení je také tajemstvím. Člověk v něm může objevit i milost. To je věc jeho osobního rozhovoru s Bohem.

Může to fungovat i opačně - že se skrze utrpení oddálíme Boha?

Příběh lotra po levici s jeho výsměchem trpícímu Kristu a zoufalstvím nad vlastním utrpením ukazuje, že utrpení může vést ke vzpouře, k obviňování, k cynismu a smutku. Tento smysl se snaží vnést do utrpení ďábel. A má se jistě o co opřít. Bůh ale nezůstává v zápase o duši nikdy pozadu a jeho tichý hlas se velmi často oproti vyřvávání šelem postupně prosadí. 

Chtěl byste na závěr něco vzkázat všem trpícím?

Bůh si nepřeje vaše utrpení ani neprohlašuje, že je spravedlivé, ale chce v něm být s vámi. Díky, že i vy s ním zůstáváte - to nám všem přináší ovoce větší, než si dokážete představit. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay