Křesťanskou komunitu v Arábii tvoří přistěhovalci

Vydání: 2005/23 Inkvizice, 31.5.2005, Autor: Kateřina Beščecová

„Náboženská svoboda v arabských zemích víceméně neexistuje. A od války v Iráku se zde všechno vlivem rostoucího fundamentalismu ještě zkomplikovalo. Místní (převážně muslimští) obyvatelé totiž kladou rovnítko mezi „křesťany“ a Ameriku, a často se u nich objeví nepřátelské reakce vůči křesťanům, kterých na Arabském poloostrově žije zhruba 1,5 milionu. Většinou jde o zaměstnance ropného průmyslu, ekonomické přistěhovalce z Filipín, Indie a Libanonu,“ řekl nově jmenovaný apoštolský vikář v Arábii Paul Hinder.

Apoštolský vikariát Arábie (se sídlem v Abú Dhábí) je rozlohou jednou z největších diecézí světa. Patří do něj Saúdská Arábie, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Omán, Katar a Jemen. V diecézi, která má více než tři miliony kilometrů čtverečních a 42 milionů obyvatel, je po celém Arabském poloostrově roztroušeno zhruba půl milionu katolíků. „Přesné číslo neznáme a je velmi těžké ho zjistit. Ale myslím, že jich bude ještě mnohem víc. Situaci zdejší církve bych přirovnal k raným křesťanským komunitám. Je to církev, která se modlí a doufá, že bude moci jednoho dne vyjít z katakomb mezi majoritní společnost,“ uvedl v rozhovoru pro list Mondo e Missione biskup Hinder. Náboženská svoboda se prý se na různých místech poloostrova liší. Například v Saúdské Arábii, kde je centrum celého vikariátu, je jakákoli manifestace křesťanské víry zakázána. A to i přesto, že na některých místech zde tvoří katolíci až třicet procent obyvatelstva, jak uvádí agentura Kathpress. Naopak v Emirátech (kde tvoří přistěhovalci až 80 % populace) se prý katolíkům daří relativně dobře: „Zakladatel státu, prezident Zajíd povolil existenci různých církví. Obřady ale máme dovoleno pěstovat pouze v soukromí a na vlastních územích. Náboženskou svobodu v pravém slova smyslu tu tedy neznáme. Konverze jsou povoleny pouze jednostranně - k islámu. Evangelizace mezi muslimy je výslovně zakázána a církev se toho striktně drží. Přesto nejsou křesťané v Emirátech pronásledovaní. V rámci pravidel platných na tomto území se těšíme relativní svobodě a také vztahy s místními autoritami jsou poměrně dobré,“ podotkl Hinder, původem Švýcar, který je členem řádu kapucínů. „Arábie není pouhou kolébkou islámu. Je to také křižovatka ekonomických zájmů a místo, kde se rodí velká, multikulturní a multietnická křesťanská komunita. Tu tvoří lidé rozdílných kultur a národností - jen do samotného Dubaje přicházejí věřící z více než sto zemí - a jejich víra je svěží, spontánní a plná radosti. Pokud to neuvidíte na vlastní oči, sotva uvěříte. Je to církev plná vitality, lidé přesně vědí, co to znamená žít katolicky,“ oceňuje biskup věřící - o to víc, že mají mnoho lákavých důvodů, proč konvertovat k islámu. „Křesťané jsou v muslimských zemích občany druhé kategorie. Ani přistěhovalci zde nemají stejná práva a výhody jako domorodci. Kdyby přešli k islámu, dařilo by se jim lépe.“

MÍSTO NEDĚLE SLAVÍ ČTVRTEK

Jak uvedla agentura Kathpress, v Dubaji, Abú Dhábí, Bahrajnu a Fudžajráhu jsou katolické školy. „Nesnažíme se působit jako misionáři, ale chceme dětem nabízet kvalitní vyučování. Naše školy mají velmi dobrou pověst, a proto je navštěvuje také řada dětí z panovnických rodin,“ vysvětluje biskup a připomíná, že na výuku náboženství zde stát velmi přísně dohlíží.

Také pro „nedělní povinnost“, první svaté přijímání nebo výuku náboženství platí od státu zvláštní nařízení. Muslimský víkend totiž začíná ve středu večer. A tak i většina katolických bohoslužeb se smí konat ve čtvrtek večer a během pátku. Neděle je, jak uvedl biskup Hinder, normálním pracovním dnem, což je pro křesťany problém.

Katolické kostely bývají často terčem útoků náboženských fundamentalistů. „K útokům dochází většinou při bohoslužbách. Věřící mají strach, a tak návštěvnost chrámů kolísá. Například do kostela Panny Marie v Dubaji chodilo po útoku 2 000 lidí. Na Zelený čtvrtek, kdy se už situace uklidnila, jich přišlo 30 000,“ říká apoštolský vikář.

V obtížné situaci, kdy pastoraci značně omezuje islámské právo, působí v pěti farnostech 40 kněží. „Protože jsme především církví přistěhovalců, s Araby máme jen minimální kontakty. S nástupem fundamentalismu a narůstajícím rizikem terorismu nepanuje v zemi příliš velká otevřenost. Řada z nás by si přála větší dialog, ale atmosféra společnosti ani místní zákony to neumožňují,“ uzavírá biskup Hinder.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay