Křesťané v Iráku: Není tu budoucnost

Vydání: 2015/22 Noc kostelů s Janem Husem, 26.5.2015, Autor: Alena Scheinostová

Reportérky LENKA KLICPEROVÁ a JARMILA ŠTUKOVÁ strávily tři týdny na severu Iráku ve válečných oblastech. Přivezly detailní informace o životě v zemi sevřené extremistickým terorem.
 
Tábor v Sindžáru.Snímek Lenka Klicperová a Jarmila Štuková
 
Do Iráku cestujete už řadu let. Jak se země v posledních měsících změnila?
 
JŠ: Když jsem byla před lety poprvé v kurdské metropoli Erbílu, bylo to sympatické rozvíjející se město, které slibovalo dobrý život. Dnes je plné uprchlíků a vládne tu strach z islamistů.
 
LK: Nesmírně záleží, ve které oblasti se pohybujete. Kritická jsou území, jež původně obsadil Islámský stát (IS) a později se kurdské armádě nebo jiným jednotkám podařilo ho vytlačit. Zde není prakticky žádný život, vesnice jsou rozbombardované, spálené, domy podminované. Hlavně v noci sem IS navíc nadále podniká výpady. Pohybovat se tam je nebezpečné.
 
Kolik různých uskupení dnes proti sobě v Iráku bojuje? Lze očekávat, že s případnou porážkou IS nastane mír?
 
LK: Situace je nesmírně složitá a nemá zdaleka jednoduché řešení. Rozhodně nelze říci, že by zde byly dvě válčící strany, z nichž jedna je „hodná“ a druhá „zlá“. Různých politických uskupení a s nimi provázaných ozbrojených složek je tu velké množství, a místní dokonce tvrdí, že samotný Islámský stát je podporován různými regionálními i mezinárodními silami, aby se udržela rovnovážná situace, kdy je stále jasný nepřítel, proti němuž je třeba bojovat.
 
Navštívily jste řadu uprchlických komunit. Jak lidé, kteří museli opustit domovy, dnes v Iráku žijí?
 
JŠ: Místo od místa. Tábory, co už stojí nějakou dobu a dostávají určité dotace, jsou na tom relativně dobře, jsou tam obchůdky, ba i salony krásy. Ale pak vidíte kruté obrazy uprchlíků, kteří přežívají v nelidských podmínkách. Potkaly jsme lidi uprchlé z oblasti kolem města Sindžáru, živořící v bývalé drůbežárně, kde je zápach, chlad, roztoči. Navštívily jsme ženy, jež žijí v hrubé stavbě domu pod plachtami, všude běhaly myši, po podlaze se válel jejich trus, jejich děti trpěly průjmy a vyrážkami. Těmto lidem nikdo moc nepomáhá. Mají přitom za sebou otřesné zážitky, kdy narychlo utíkali před IS ze svých vesnic, téměř s holýma rukama, a cestou matky pohřbívaly své děti, které zemřely žízní.
 
V horách nad Sindžárem, který je z velké části ovládán IS, jste navštívily tábory, jež jste přirovnaly ke středověku.
 
LK: Sindžárské tábory poskytují skutečně smutný obrázek. Do těchto odlehlých míst, kde proti sobě bojují IS a Kurdská strana pracujících (PKK), se nedostává prakticky žádná pomoc. Přístřešky v táborech jsou velmi provizorní, hygienické zařízení sestává z latrín a vodovodního kohoutku. V okolí nejsou žádné stromy, které by v zimě skýtaly dřevo na zátop a teď ve vedrech stín. Velké problémy jsou s pitnou vodou – jeden dobrovolník se každý den vydává do části Sindžáru, jež je pod kontrolou PKK, a vozí odtud pro všechny cisternu. Ozbrojenci IS navíc občas podnikají noční výpady do tábora proti těmto bezbranným civilistům, jež stráží jen několik příslušníků PKK.
 
S jakou vyhlídkou žijí lidé v těchto místech?
 
LK: Chtěli by se vrátit domů, do svých vesnic. Vesměs doufají, že je PKK nebo jiné jednotky osvobodí. Pohoří Sindžár by PKK ráda dostala pod svůj vliv, a tak se zde staví proti IS a snaží se získat místní lidi na svou stranu, cvičí dokonce jejich domobranu. PKK stejně jako další frakce na severu Iráku jsou však vyhraněně levicové a je otázka, jakou budoucnost bude jejich případné vítězství znamenat pro jezídy nebo křesťany. Jak nám opakovali mnozí křesťanští věřící v Kurdistánu: „Bojíme se, že pro nás už tu žádná budoucnost nebude.“
 
Reportážní cesta novinářek a fotografek Lenky Klicperové a Jarmily Štukové do Iráku je součástí projektu Charity ČR Archa pomoci. Jeho cílem je shromáždit pomoc postiženým válkou na č. ú. 55660022/0800, VS 180 (Irák) a 182 (Sýrie) a ve spolupráci s iráckými autoritami ji předat konkrétním potřebným. 
 
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay