Křesťané v Iráku: Není tu budoucnost

Vydání: 2015/22 Noc kostelů s Janem Husem, 26.5.2015, Autor: Alena Scheinostová

Reportérky LENKA KLICPEROVÁ a JARMILA ŠTUKOVÁ strávily tři týdny na severu Iráku ve válečných oblastech. Přivezly detailní informace o životě v zemi sevřené extremistickým terorem.
 
Tábor v Sindžáru.Snímek Lenka Klicperová a Jarmila Štuková
 
Do Iráku cestujete už řadu let. Jak se země v posledních měsících změnila?
 
JŠ: Když jsem byla před lety poprvé v kurdské metropoli Erbílu, bylo to sympatické rozvíjející se město, které slibovalo dobrý život. Dnes je plné uprchlíků a vládne tu strach z islamistů.
 
LK: Nesmírně záleží, ve které oblasti se pohybujete. Kritická jsou území, jež původně obsadil Islámský stát (IS) a později se kurdské armádě nebo jiným jednotkám podařilo ho vytlačit. Zde není prakticky žádný život, vesnice jsou rozbombardované, spálené, domy podminované. Hlavně v noci sem IS navíc nadále podniká výpady. Pohybovat se tam je nebezpečné.
 
Kolik různých uskupení dnes proti sobě v Iráku bojuje? Lze očekávat, že s případnou porážkou IS nastane mír?
 
LK: Situace je nesmírně složitá a nemá zdaleka jednoduché řešení. Rozhodně nelze říci, že by zde byly dvě válčící strany, z nichž jedna je „hodná“ a druhá „zlá“. Různých politických uskupení a s nimi provázaných ozbrojených složek je tu velké množství, a místní dokonce tvrdí, že samotný Islámský stát je podporován různými regionálními i mezinárodními silami, aby se udržela rovnovážná situace, kdy je stále jasný nepřítel, proti němuž je třeba bojovat.
 
Navštívily jste řadu uprchlických komunit. Jak lidé, kteří museli opustit domovy, dnes v Iráku žijí?
 
JŠ: Místo od místa. Tábory, co už stojí nějakou dobu a dostávají určité dotace, jsou na tom relativně dobře, jsou tam obchůdky, ba i salony krásy. Ale pak vidíte kruté obrazy uprchlíků, kteří přežívají v nelidských podmínkách. Potkaly jsme lidi uprchlé z oblasti kolem města Sindžáru, živořící v bývalé drůbežárně, kde je zápach, chlad, roztoči. Navštívily jsme ženy, jež žijí v hrubé stavbě domu pod plachtami, všude běhaly myši, po podlaze se válel jejich trus, jejich děti trpěly průjmy a vyrážkami. Těmto lidem nikdo moc nepomáhá. Mají přitom za sebou otřesné zážitky, kdy narychlo utíkali před IS ze svých vesnic, téměř s holýma rukama, a cestou matky pohřbívaly své děti, které zemřely žízní.
 
V horách nad Sindžárem, který je z velké části ovládán IS, jste navštívily tábory, jež jste přirovnaly ke středověku.
 
LK: Sindžárské tábory poskytují skutečně smutný obrázek. Do těchto odlehlých míst, kde proti sobě bojují IS a Kurdská strana pracujících (PKK), se nedostává prakticky žádná pomoc. Přístřešky v táborech jsou velmi provizorní, hygienické zařízení sestává z latrín a vodovodního kohoutku. V okolí nejsou žádné stromy, které by v zimě skýtaly dřevo na zátop a teď ve vedrech stín. Velké problémy jsou s pitnou vodou – jeden dobrovolník se každý den vydává do části Sindžáru, jež je pod kontrolou PKK, a vozí odtud pro všechny cisternu. Ozbrojenci IS navíc občas podnikají noční výpady do tábora proti těmto bezbranným civilistům, jež stráží jen několik příslušníků PKK.
 
S jakou vyhlídkou žijí lidé v těchto místech?
 
LK: Chtěli by se vrátit domů, do svých vesnic. Vesměs doufají, že je PKK nebo jiné jednotky osvobodí. Pohoří Sindžár by PKK ráda dostala pod svůj vliv, a tak se zde staví proti IS a snaží se získat místní lidi na svou stranu, cvičí dokonce jejich domobranu. PKK stejně jako další frakce na severu Iráku jsou však vyhraněně levicové a je otázka, jakou budoucnost bude jejich případné vítězství znamenat pro jezídy nebo křesťany. Jak nám opakovali mnozí křesťanští věřící v Kurdistánu: „Bojíme se, že pro nás už tu žádná budoucnost nebude.“
 
Reportážní cesta novinářek a fotografek Lenky Klicperové a Jarmily Štukové do Iráku je součástí projektu Charity ČR Archa pomoci. Jeho cílem je shromáždit pomoc postiženým válkou na č. ú. 55660022/0800, VS 180 (Irák) a 182 (Sýrie) a ve spolupráci s iráckými autoritami ji předat konkrétním potřebným. 
 
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství



Aktuální číslo 7 14. – 20. února 2017

Papežův diplomat v Česku

Mons. Paul Richard Gallagher je tajemníkem Svatého stolce pro styky se státy, čili ministrem zahraničí. V závěru minulého týdne přijel do Prahy a jednal se zástupci vlády i ČBK.

celý článek


Trojí čas kardinála Martiniho

15. února by se dožil devadesátin někdejší milánský arcibiskup a kardinál Carlo Maria Martini (1927–2012). Patřil mezi přední reformní osobnosti katolické církve za…

celý článek


Církev ke zdravotníkům: Služte životu

Světový den nemocných 11. února, který věřící letos prožili již po pětadvacáté, přitáhl pozornost církve k otázkám a dilematům zdravotní péče. Po dvaceti letech…

celý článek


Naší službou je přinášet mír

Vatikánský „ministr zahraničí“ Mons. PAUL RICHARD GALLAGHER zavítal minulý týden do České republiky na oficiální návštěvu. Zeptali jsme se ho na účel jeho návštěvy…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay