Křesťan a demokracie

Vydání: 2017/42 Olomouc má nové pomocné biskupy, 17.10.2017

Příloha: Perspektivy 42

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová, bývalá slovenská premiérka, která minulý týden přednášela v Praze na konferenci Forum 2000.


© Jan Hrubý

ÚHEL POHLEDU Ivety Radičové

Demokracie může mít tři známé přívlastky: liberální, sociální a křesťanská. Křesťanská demokracie ve svých základech vychází z nejdůležitějších hodnot, které se přetavily do podoby lidských práv. Ty jsou základem jakékoliv demokracie. A z těch hodnot, které křesťané dostali do vínku a jimiž žijí nebo by měli žít, mají pro společnost význam především tři: tolerance, důvěra a solidarita.

První je tolerance. Ale nestačí jen tolerovat, je třeba respektovat každého člověka, jeho přirozená práva, jeho občanská, politická, sociální a kulturní práva. Druhou zásadní hodnotou je důvěra. Věřit v to, že zvítězí nebo by mohlo vyhrát dobro v nás. A třetí hodnotou je solidarita. Jde o zásadní hodnotu, která má hluboké křesťanské kořeny. I když historicky tento princip vznikl v hebrejské kultuře a dotýkal se solidarity vůči třem skupinám – vdovám, sirotkům a uprchlíkům – křesťanský koncept rozšířil chápání solidarity vůči všem; ne jen vůči objektivně nuzným, ale vůči každému, kdo potřebuje jakoukoliv pomoc.

Když oživíme a budeme vdechovat život těmto základním hodnotám, tak svět pro nás bude příjemnější, přijatelnější, ale hlavně obnovíme to, co je dnes nesmírně oslabené – a to jsou kořeny sociální soudržnosti, komunitní život. Kdo má silnější nástroje na silný komunitní život, když ne právě křesťanská demokracie?

Ke kritice Evropské unie

Od nepaměti lidé uvažují v kategoriích „my“ a „oni“. Dokonce i stát vnímáme, jako by byl někoho jiného, a ne náš. Instituce chápeme podobně – jsou jejich, ne naše. Když budeme mít takový odstup od existujících institucí, tak pochopitelně bude převládat obrovské odcizení, neztotožnění se s nimi, ačkoli mají fungovat v náš prospěch a pro nás. Nevzniklo to náhodou. Obrovská byrokratizace vede k většímu a většímu odstupu občana od základních pravidel a procedur státní moci.

Podobně pokud budeme církev vnímat odtrženou od víry, ztratí svoji autoritu a univerzální hodnoty křesťanství budeme definovat národně, možná až lokálně. Ztratíme tak sílu univerzalismu a sílu v prosazování hodnot, které nás činí lidskými. A právě toho začínáme být velmi intenzivně svědky. Nejen vůči institucím demokracie a vůči EU, ale narůstá i kritika vůči papeži – národní církve kritizují některé jeho přístupy a postoje.

Co se tedy děje? Opravdu máme specifickou hodnotu dobra pro Slovensko, pro Čechy a Moravu, a specifickou hodnotu dobra pro Evropu, pro USA? Obávám se, že když etiku zúžíme pouze na její pragmatický rozměr, pochováme tím i univerzální hodnoty křesťanství. Pro mě je etika vždy dvojčetem pragmatického rozhodování, tedy zodpovědnosti a hodnotového rozhodování, a to se vztahuje i k EU. Pokud EU budeme vnímat jen pragmaticky, z hlediska toho, co nám může dát, budeme ji i nadále odsuzovat. Pokud ji ale budeme vnímat hodnotově, jako garanta míru, demokracie a základních lidských práv, potom bude naší každodenní součástí. Stále hovoříme o nutnosti reformy, ale co chceme vnést do těchto struktur? Shodneme se na tom, jaké hodnoty by měla prosazovat intenzivněji? Pokud nenajdeme tuto shodu, neočekávejme, že samotná reforma instituce tuto změnu přinese.

Vnímat náladu ve společnosti

Každý politik musí být i trochu populista, vždyť samo slovo „populista“ je odvozeno od slova „populární“. Když politik nebude vnímat rozložení nálad a atmosféru ve společnosti, nemá šanci na úspěch. To je princip politiky. Jde ale o to, aby to nebyl čistý populismus. Aby to byl jen nástroj k oslovení, přiblížení se, k vzájemnému pochopení a porozumění. Kdyby šlo jen o vyprázdněný koncept, tak začne platit, že nikdo na světě nedokáže slíbit víc než politik.

Politika čistého populismu má dva pilíře. Ten první jsou nekonečné, nerealizovatelné sliby. Druhý pak spočívá v hledání a vytváření nepřítele. Nepřítel může být jak reálný, tak vymyšlený. Nejdřív jsme byli navzájem nepřátelé Češi a Slováci, teď máme za nepřítele Brusel. Mezitím byli nepřátelé Moskva, nově uprchlíci, imigranti, občas Romové. Pro Slovensko se objevili nepřátelé v podobě Maďarů. Najednou jsou všichni nepřáteli elit, které rozhodují. Politici, které nevolím, se ocitají v situaci permanentního nepřítele.

Politická scéna se nám tak posunula do nového sporu o identitu. Spor o etnickou, náboženskou či kulturní identitu. Politický boj se nám přetavil do útoků ad hominem, to znamená do útoků na osobu. Vulgarizujeme společnost, zaměňujeme upřímnost za vulgárnost, namlouváme si, že je to pravdivost a že důvěru získáme tím více, čím víc budeme nevychovanější – že se tím přibližujeme každodenní realitě. Chci se vůči tomu velmi ohradit – občané nejsou vulgární, neslušní ani nemorální. Pokud politik razí tuto tendenci, začne se to ve společnosti stávat normou a normalitou. Opravdu zvedám varovný prst: nedělejme to a neskákejme na lep takovému typu politiky.

Mrzí mě, když vidím, jak přirozené politické autority tomuto typu politiky podléhají, přizpůsobují se mu a tím z něj dělají v politice hlavní proud. Křesťanští demokraté by si měli uvědomit, že i kdyby použili jakéhokoliv nástroje populistů, vždy za nimi budou zaostávat a nemají šanci je porazit. Doporučuji jim proto držet se striktně svých hodnot a ty prosazovat.

Autorka je socioložka, bývalá slovenská premiérka a kandidátka na prezidentku

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Názory



Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay