Koruna je široká jako její kořeny

Vydání: 2016/30 Vzhůru do Krakova! I na kolech, 19.7.2016, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Prázdniny jsou období, kdy se v rodinách zcela přirozeně pěstují mezigenerační vztahy. Děti pobývají u svých prarodičů a sdílejí čas volna společně.


Jiřina Prekopová je známá svou vášní pro dobrou zmrzlinu. Při našem společném rozhovoru s Jaroslavem Šturmou, který se odehrál v cukrárně na Velehradě při Dnech lidí dobré vůle, stačila v parném dni s chutí otestovat od každého nabízeného druhu jeden kopeček. Snímek autor

Ne vždy je to ideální a jednoduché. V rodinách nemusí být vztahy pokaždé vřelé a pokojné, rodiče a prarodiče se v řadě názorů mohou rozcházet. Dokonce i v těch na výchovu – například náboženskou. Pamatujme však, že dítě bude jednou rodičem a rodič třeba malinko zlobivou babičkou, která si v přístupu k dítěti dělá tak trochu, co chce. Nebo může být (nebo bude) rodinná konstelace ještě úplně jiná: babička hodná a zlobit bude rodič nebo dítě. Ať tak či onak, rozhodně to není příliš důležité pro hlavní aktéry prázdnin: děti. Psychologové se shodují, že je-li pro ně kontakt s dědečkem a babičkou příjemný a přínosný, obvykle o něj také obě strany velmi stojí. A od rodičů by bylo velmi moudré takový prostor vytvořit.

O přirozeném prolínání světů dědečků, babiček a jejich vnoučat jsme hovořili s Jaroslavem Šturmou, dětským psychologem s padesátiletou praxí v oboru, a Jiřinou Prekopovou, známou psycholožkou a rodinnou terapeutkou. Setkali jsme se na Velehradě, kde během Dnů lidí dobré vůle vedli seminář o výchovných problémech dětí různého věku.

Předávání rodinné paměti

„Pokud babičky a dědečkové chtějí a mají-li děti zájem, je pro vývoj dětí společně strávený čas nesmírně důležitý. Často se ale stává, že by právě babičky chtěly, ale rodiče a děti nemají zájem. Vlastně si tím škodí,“ říká na úvod Jiřina Prekopová. Jaroslav Šturma jí přitakává a zdůrazňuje dva významné aspekty takových prázdnin: rodiče a prarodiče si při péči o děti vzájemně vypomohou a vnoučata si s prarodiči něco užijí. A zejména se zde nabízí prostor pro kontinuitu v předávání rodinné tradice a paměti – což je podstatné hlavně v dnešní době, kdy se poměrně radikálně mění životní styl a kultura. Změny (a to nejen v technologiích) jsou podle psychologa natolik překotné, že nebýt prarodičů, jsou možnosti dát dětem pochopit vývoj společnosti, v níž žijí, značně omezené. „Když jen pomyslíme na to, co poslední generace zažily… Už odcházejí staří lidé, kteří pamatují ještě válku. Prarodiče našich dětí vyrůstali za komunismu a měli by vydat živé svědectví, jaké to bylo. Mimo jiné i proto, aby děti bez zkušenosti nešilhaly po něčem, co může vypadat zdálky lákavě,“ připomíná psycholog a člen Papežské akademie pro život. „V době, která je tak kvapná, je pro děti podstatné, aby znaly své kořeny a navazovaly na ně. Aby na mapě jejich životů nebyla černá místa a tabu. Právě to je může ochránit před opakováním životních omylů blízkých, poznat dějiny svého rodu a najít vlastní identitu,“ dodává Šturma.

Nejít z extrému do extrému

Jiřina Prekopová pak upozorňuje, že mezigeneračním vztahům je třeba věnovat čas a péči. Představa, že se vybudují samy, je utopická. „Děti minulost moc poznávat nechtějí, dívají se hlavně dopředu, láká je nejnovější a nejmodernější technologie. Ale koruna stromu se může rozklenout do šíře a výšky jen podle toho, jaké má strom kořeny. Já jsem ještě velmi ráda naslouchala svědectví z první světové války, obávám se, že dnešní děti o ně tolik zájmu nemají.“ Přesto je podle Jaroslava Šturmy důležité taková živá svědectví předávat a dopřát ho také dětem. Z vlastní praxe pak potvrzuje, že se na takové vzájemné prázdniny obě strany těší. „Přál bych to i těm, kteří takových setkání nejsou z různých důvodů schopni.“ Není přitom cílem, aby děti trávily celé prázdniny u prarodičů, ale škodlivý je i opačný extrém, kdy se prakticky nepotkají. „Rodiče, při vší svobodě, kterou dětem dávají, jim mají činit nabídku a k takovým kontaktům je povzbudit, rozhodně z toho však nedělat povinnost,“ dodává Šturma.

Aktivnější prarodiče

Komunikace i vztahy mezi generacemi jsou samozřejmě obousměrné. Také dítě může prarodiče do značné míry obohatit, projevit jim svou náklonnost, nabídnout svůj pohled na svět i jeho poznání. „Ve vzájemném předávání lásky vidím doslova osudovou nouzi. Vždyť v tomto prostředí se také předávají hodnoty, včetně víry a lásky. Zde se dítě učí hodnotám. Právě dědeček s babičkou bývají obvykle pevnějšími nositeli hodnot,“ zdůrazňuje Jiřina Prekopová.

Sami prarodiče se za poslední desetiletí hodně změnili. Nemají tolik času a bývají mnohem aktivnější, než tomu bylo dříve. Díky prodlužování věku dožití a zlepšování zdravotního stavu často kypí silami a kapacitou se svým vnoučatům věnovat. Pokud ovšem mají zájem. „Je to jedinečná příležitost. A navíc i velmi užitečná a praktická pro obě strany. Přiznávám, že to, co umím s mobilem, mám od vnoučat. Sám bych to z návodu nepochopil, ale dvanáctiletý vnuk mi to ukáže. Vznikne tak prostor důvěry a já vím, že za čas přijde s problémem nebo úkolem, s nímž si sám nebude vědět rady – a já mu to budu moci oplatit svou radou,“ připomíná psycholog Šturma. Mezigenerační vztahy jsou dokladem nepřerušeného toku života. „Měly by tvořit kontinuitu a dávat dětem porozumění rodině i světu kolem nich,“ uzavírá Jiřina Prekopová.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay