Koruna je široká jako její kořeny

Vydání: 2016/30 Vzhůru do Krakova! I na kolech, 19.7.2016, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Prázdniny jsou období, kdy se v rodinách zcela přirozeně pěstují mezigenerační vztahy. Děti pobývají u svých prarodičů a sdílejí čas volna společně.


Jiřina Prekopová je známá svou vášní pro dobrou zmrzlinu. Při našem společném rozhovoru s Jaroslavem Šturmou, který se odehrál v cukrárně na Velehradě při Dnech lidí dobré vůle, stačila v parném dni s chutí otestovat od každého nabízeného druhu jeden kopeček. Snímek autor

Ne vždy je to ideální a jednoduché. V rodinách nemusí být vztahy pokaždé vřelé a pokojné, rodiče a prarodiče se v řadě názorů mohou rozcházet. Dokonce i v těch na výchovu – například náboženskou. Pamatujme však, že dítě bude jednou rodičem a rodič třeba malinko zlobivou babičkou, která si v přístupu k dítěti dělá tak trochu, co chce. Nebo může být (nebo bude) rodinná konstelace ještě úplně jiná: babička hodná a zlobit bude rodič nebo dítě. Ať tak či onak, rozhodně to není příliš důležité pro hlavní aktéry prázdnin: děti. Psychologové se shodují, že je-li pro ně kontakt s dědečkem a babičkou příjemný a přínosný, obvykle o něj také obě strany velmi stojí. A od rodičů by bylo velmi moudré takový prostor vytvořit.

O přirozeném prolínání světů dědečků, babiček a jejich vnoučat jsme hovořili s Jaroslavem Šturmou, dětským psychologem s padesátiletou praxí v oboru, a Jiřinou Prekopovou, známou psycholožkou a rodinnou terapeutkou. Setkali jsme se na Velehradě, kde během Dnů lidí dobré vůle vedli seminář o výchovných problémech dětí různého věku.

Předávání rodinné paměti

„Pokud babičky a dědečkové chtějí a mají-li děti zájem, je pro vývoj dětí společně strávený čas nesmírně důležitý. Často se ale stává, že by právě babičky chtěly, ale rodiče a děti nemají zájem. Vlastně si tím škodí,“ říká na úvod Jiřina Prekopová. Jaroslav Šturma jí přitakává a zdůrazňuje dva významné aspekty takových prázdnin: rodiče a prarodiče si při péči o děti vzájemně vypomohou a vnoučata si s prarodiči něco užijí. A zejména se zde nabízí prostor pro kontinuitu v předávání rodinné tradice a paměti – což je podstatné hlavně v dnešní době, kdy se poměrně radikálně mění životní styl a kultura. Změny (a to nejen v technologiích) jsou podle psychologa natolik překotné, že nebýt prarodičů, jsou možnosti dát dětem pochopit vývoj společnosti, v níž žijí, značně omezené. „Když jen pomyslíme na to, co poslední generace zažily… Už odcházejí staří lidé, kteří pamatují ještě válku. Prarodiče našich dětí vyrůstali za komunismu a měli by vydat živé svědectví, jaké to bylo. Mimo jiné i proto, aby děti bez zkušenosti nešilhaly po něčem, co může vypadat zdálky lákavě,“ připomíná psycholog a člen Papežské akademie pro život. „V době, která je tak kvapná, je pro děti podstatné, aby znaly své kořeny a navazovaly na ně. Aby na mapě jejich životů nebyla černá místa a tabu. Právě to je může ochránit před opakováním životních omylů blízkých, poznat dějiny svého rodu a najít vlastní identitu,“ dodává Šturma.

Nejít z extrému do extrému

Jiřina Prekopová pak upozorňuje, že mezigeneračním vztahům je třeba věnovat čas a péči. Představa, že se vybudují samy, je utopická. „Děti minulost moc poznávat nechtějí, dívají se hlavně dopředu, láká je nejnovější a nejmodernější technologie. Ale koruna stromu se může rozklenout do šíře a výšky jen podle toho, jaké má strom kořeny. Já jsem ještě velmi ráda naslouchala svědectví z první světové války, obávám se, že dnešní děti o ně tolik zájmu nemají.“ Přesto je podle Jaroslava Šturmy důležité taková živá svědectví předávat a dopřát ho také dětem. Z vlastní praxe pak potvrzuje, že se na takové vzájemné prázdniny obě strany těší. „Přál bych to i těm, kteří takových setkání nejsou z různých důvodů schopni.“ Není přitom cílem, aby děti trávily celé prázdniny u prarodičů, ale škodlivý je i opačný extrém, kdy se prakticky nepotkají. „Rodiče, při vší svobodě, kterou dětem dávají, jim mají činit nabídku a k takovým kontaktům je povzbudit, rozhodně z toho však nedělat povinnost,“ dodává Šturma.

Aktivnější prarodiče

Komunikace i vztahy mezi generacemi jsou samozřejmě obousměrné. Také dítě může prarodiče do značné míry obohatit, projevit jim svou náklonnost, nabídnout svůj pohled na svět i jeho poznání. „Ve vzájemném předávání lásky vidím doslova osudovou nouzi. Vždyť v tomto prostředí se také předávají hodnoty, včetně víry a lásky. Zde se dítě učí hodnotám. Právě dědeček s babičkou bývají obvykle pevnějšími nositeli hodnot,“ zdůrazňuje Jiřina Prekopová.

Sami prarodiče se za poslední desetiletí hodně změnili. Nemají tolik času a bývají mnohem aktivnější, než tomu bylo dříve. Díky prodlužování věku dožití a zlepšování zdravotního stavu často kypí silami a kapacitou se svým vnoučatům věnovat. Pokud ovšem mají zájem. „Je to jedinečná příležitost. A navíc i velmi užitečná a praktická pro obě strany. Přiznávám, že to, co umím s mobilem, mám od vnoučat. Sám bych to z návodu nepochopil, ale dvanáctiletý vnuk mi to ukáže. Vznikne tak prostor důvěry a já vím, že za čas přijde s problémem nebo úkolem, s nímž si sám nebude vědět rady – a já mu to budu moci oplatit svou radou,“ připomíná psycholog Šturma. Mezigenerační vztahy jsou dokladem nepřerušeného toku života. „Měly by tvořit kontinuitu a dávat dětem porozumění rodině i světu kolem nich,“ uzavírá Jiřina Prekopová.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 17 25. dubna – 1. května 2017

Tisíce lidí podpořily nenarozený život

Rodiny, řeholníci, politici i známí umělci podpořili letošní Pochod pro život, který v sobotu prošel Prahou.

celý článek


Polsko připomnělo kořeny Evropy

Poslání polských primasů, jejichž úřad trvá už 600 let, a odkaz svatého Vojtěcha – duchovního svorníku střední Evropy si o svátku tohoto mučedníka připomněli poutníci…

celý článek


Loni bylo kvůli víře zabito na 90 tisíc křesťanů

Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI) je nevládní lidskoprávní organizace založená v roce 1977 ve Švýcarsku, která už 25 let monitoruje pronásledování křesťanů…

celý článek


Zkuste práci pro nemocné

Mezi stovkou žen, přihlášených do soutěže Sestra roku, byla letos odbornou porotou mezi tři finalistky vybrána ANGELIKA OSOVSKÁ, vrchní sestra Charitní ošetřovatelské…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay