Konverze není vstupem do ráje

Vydání: 2009/4 Obrácení sv. Pavla, 21.1.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Ve světě techniky se dnes setkáváme s konvertováním různého druhu – například zbraní, videí či dat. Ovšem existují i konverze mnohem zásadnější – konverze lidí, duchovní obrácení. Některé otázky, které jsou s nimi spjaty, jsme u příležitosti církevního svátku Obrácení sv. Pavla položili proděkanovi pražské Katolické teologické fakulty UK a pastorálnímu teologovi Aleši Opatrnému.

Co je to vlastně konverze, tedy obrácení? Je jeho dostatečnou ilustrací osobní příběh sv. Pavla?
V křesťanství jde buď o přičlenění se ke Kristu, anebo o návrat člověka ke křesťanskému životu. Víru nelze nosit jako boty po starším bratrovi, ale je třeba ji přijmout jako svou vlastní. Pokud jde o sv. Pavla, šlo v jeho případě o obrácení od horlení pro Zákon k horlení pro Ježíše Krista. To je také důvod, proč právě jeho obrácení nemůžeme považovat za typické či modelové.

Nakolik má člověk při konverzi přetínat vazby ke své minulosti? Jak radikální má být konverze?
Od své minulosti se člověk nemůže bezezbytku „odstřihnout“. Když svou minulost neakceptuji, páchám na sobě násilí. Bylo by to pak vytěsnění, které se nějakými dveřmi zase vrátí, i když v jiné podobě. Na druhé straně člověk po konverzi nemůže ani pokračovat tam, kde před ní skončil. Ke ztrátám dojde, a to i tehdy, když konvertita ze svého dřívějšího života nechce nic opustit. Člověk, který přijme křesťanství, jde zkrátka jinou cestou než ten, který nevěří anebo věří jinak. Je to, jako kdyby jeden šel do kopce a druhý podél řeky. Bolest ztráty se tedy nejspíš dostaví, ale k ní i radost z něčeho nového.

A co udělat, aby byl člověk po konverzi co nejméně zklamán?
Při vší radosti z nového způsobu života, který konvertita zakouší, je potřeba, aby mu někdo stále připomínal, že do ráje na této zemi nevstoupí. Křesťané jsou lidé s chybami, kteří se možná někdy snaží o něco víc než někteří druzí, ale to je tak všechno. A hlavně: prvotní nadšení nemůže trvat celý život. To, co nyní objevuji jako nové, se samozřejmě nemusí později jevit jako staré, ale každopádně to pro mě bude za nějaký čas již známé. Je to jako posun od zamilovanosti ke zralé manželské lásce (při níž může docházet i ke krizím).

Pojem konverze bývá spojován s lidmi, kteří nebyli vychováváni v křesťanské víře a pak uvěřili. Pro ně obvykle znamená tato skutečnost i vstup do církve zásadní životní zlom. Jak je to ale s obrácením lidí, kteří již od dětství v církvi žijí?
Každý by měl růst v poznání Boha, ve zkušenostech své víry a v pochopení svých obdarování a úkolů. V tom není rozdíl mezi křesťanem, který vyrostl ve věřící rodině, a konvertitou, který se k církvi připojil teprve na základě svého rozhodnutí. Kromě toho se obrácení nemusí dít jen jednorázově či skokově, ale také pozvolna, průběžně. Když někdo žije dvacet let v řeholi a pak oznámí, že by se teprve nyní chtěl obrátit, nabízí se otázka: Co tam ten člověk těch dvacet let dělal?

Existují nějaké patologické konverze?
Určitě. V této souvislosti odkazuji na pořekadlo „Poturčenec horší Turka“. Každopádně je totiž zlé, když konverze vede člověka k nesnášenlivosti, agresivitě, nelidskosti či jakémukoli pocitu nadřazenosti.

Na začátku jste zmínil, že Pavlovo obrácení není typické. V čem se tedy můžeme Pavlovou konverzí inspirovat?
Na setkání s Kristem lze zapomenout, ale to Šavel neudělal. Mohl vylézt na koně a jet si svou cestou, ale on to damašské zastavení přijal jako výzvu ke změně života. Když se člověku dá Kristus poznat, má si to zatroleně zapamatovat a něco se svým životem udělat. V tom je nám Pavel určitě vzorem.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay