Konec - nebo nový začátek?

Vydání: 2007/30 Jak vychovat děti ve víře?, 24.7.2007, Autor: Jiří Zajíc

Když se narodí dítě, bývá to pro některé lidi důvod k radosti a mnoha očekáváním, pro jiné hlavně zdroj obav a starostí, někdy i potvrzením skutečnosti, s níž vůbec nepočítali. A spousta lidí kolem si ani pořádně nevšimne. Podobně to bylo s plenárním sněmem, když se před deseti lety na Velehradě „narodil“.

V prvním období to byli (společně s několika biskupy a jejich nejbližšími spolupracovníky) především laici, kteří sněm vzali jako skutečnou výzvu. A také ženská řeholní společenství – mezi nimiž vzniklo během dvou let 113 sněmovních kroužků. Laici v diecézích jich pak vytvořili (tu a tam i s podporou místních duchovních) přes 550. Ze začátku to bylo podle odhadů až deset tisíc lidí. Brzy se ukázalo, že nepůjde o „sprint“, ale spíš o běh vytrvalostní. Mnozí začali zažívat rozčarování z toho, že jejich „podněty“ se celkem nikdo nezabývá. Zpětně viděno, byl to souběh nedorozumění, nezkušenosti a neschopnosti na všech úrovních, které měly se sněmem něco společného. Typicky česky se do toho začaly mísit i falešné tóny, které se ale zdály být „progresivní“. Například že se zápisy z kroužků „zametají pod koberec“. Skutečnost byla prostší. Na solidní zpracování zápisů chyběla lidská, organizační a technická kapacita.
První plenární zasedání v roce 2003 na Velehradě bylo pro většinu překvapivě nadějné: navzdory různosti se ukázala možná věcná a lidsky nezraňující rozprava. Připravený dokument byl odložen, avšak za všeobecného souhlasu bylo jmenováno osm pracovních komisí, jež měly připravit dokument nový. Pak ale následovala vážná strategická chyba: prohlášení, že činnost sněmovních kroužků skončila. A výsledek? Především ohromná frustrace. Když se navíc z činnosti oněch osmi komisí průběžně nekonal skoro žádný „lidem srozumitelný“ výstup, probíhalo druhé – a závěrečné – zasedání sněmu ve zcela jiné atmosféře, v níž převažovala jakási odevzdaná rezignace. Výsledný dokument ovšem rozhodně rezignací netrpí. Jsem přesvědčený, že ti, kdo si jej přečtou, budou skutečně překvapení – a to pozitivně. Ovšem bez toho, že mu svým vlastním jednáním lidé vdechnou skutečný život, laici především, zůstane jen sbírkou „pěkných řečí“. Chystané diecézní synody jsou tedy šancí rozvinout to, co zatím bylo nezralé, nepovedené nebo uvízlo na mělčině.
Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay