Kněz zpovídá česky, polsky i německy

Vydání: 2011/36 Antonín Dvořák, 29.8.2011, Autor: Aleš Palán

Duchovní správce hronovské farnosti P. Jaroslav Jirásek se stará o tři farnosti – mají mnoho společného, ale každá z nich je něčím specifická. Pojďme se na ně podívat blíž.

Samotná farnost Hronov není věkovým průměrem svých členů nijak stará, bylo tu poměrně dost křtin, probíhají přípravy na biřmování. V neděli bývá v kostele na tři sta lidí. Je tu aktivní kroužek tzv. Termitů – mladých táborníků, kteří pořádají tradiční letní tábor. Konají se tu duchovní obnovy, redemptoristé tu měli své misie, schází se tu modlitební společenství matek. Kněz se také snaží o duchovní vzdělávání dospělých, pravidelně pořádá tzv. Hovory o víře. Každý měsíc posílá e-mailem zájemcům promluvy, které zazněly v kostele. Farníci jezdí na poutě i do poměrně netypických poutních míst, jako je Praha či Brno. Věřící – i z dalších českých farností v okolí – chodí v květnu na tradiční pěší pouť do polských Vambeřic. „Přímý vliv Polska bych tu ale neviděl. Jen pár lidí s polskými kořeny se sem přiženilo. Po válce sem ale přišlo hodně kladských Němců, kteří byli vyhnáni z polského pohraničí. Dnes už to tak výrazné není, dřív tvořili v kostele velkou část osazenstva. Nejstarší lidé ještě pořád mluví německy a jsou zvyklí německy se zpovídat – snažím se jim v tom vyjít vstříc. I polštinu občas ve zpovědnici použiju,“ říká pater Jirásek. Na hronovské faře žije také emeritní farář P. Ladislav Šidák. V Hronově v aktivní duchovní službě působil skoro čtvrt století. Jeho nástupce, který si pochvaluje, že se od starého kněze spoustu věcí naučil, je tu šest roků. Stárkov leží v bývalých Sudetech – a to je dodnes patrné, i když obec leží jen nějakých osm kilometrů od Hronova. Oblast se v minulosti výrazně vylidnila, lidé tu nemají práci a do kostela jich přijde jen pár. Přitom Stárkov bylo v minulosti významné město, zajímavou práci nabízely zdejší doly. Opravy zdejšího kostela sv. Josefa jsou vyčíslené na 10 milionů korun, ty bude třeba v budoucnosti někde sehnat. Kostel sám na kopečku nad městem, a tím pádem trochu stranou, byl už několikrát vykraden. „Už tam není co vzít,“ říká hořce kněz. V neděli se v chrámu sejde kolem dvaceti lidí, vesměs starších – dětem a vnukům se tu víra předat nepodařila. V létě sem zajíždějí turisti a chalupáři, a tak se počet návštěvníků kostela mírně zvýši. Zdejší fara byla už před lety prodaná – slouží právě jako víkendová chalupa.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay