Klášter jako hospodářská jednotka

Vydání: 2015/23 Začaly evangelizační Dny víry, 2.6.2015, Autor: Martin Weis

Příloha: Perspektivy 23

Jak dříve fungovaly kláštery coby hospodářské jednotky? Zaměstnávaly lidi? Jak se k nim chovaly a jak se lišila práce pro církevní a světskou „vrchnost“?
 
Vyberu dva řády, které v minulosti měly velký počet klášterů, a to i s bohatou hospodářskou základnou – benediktiny a cisterciáky.
Počátky benediktinů jsou svázány s postavou patrona Evropy sv. Benedikta z Nursie. Ten vetkl do vínku svému řádu proslulé heslo: Modli se a pracuj! Jak z něj vyplývá, o hospodářské zázemí kláštera, které tvořilo soběstačnou hospodářskou jednotku, se měli starat rovným dílem všichni bratři. Manuální práce řeholních bratří byla základním prvkem správného benediktinského života vedle četby Písma svatého a modliteb. Ani kněz zpočátku neměl v klášteře žádné mimořádné postavení a musel se spolu s ostatními dle pokynů představeného účastnit všech prací pro dobro komunity.
 
Postupem času kláštery začínají nabývat více majetku – většinou pozemkového, a to včetně poddaných. Kláštery se stávají nositeli hospodářského pokroku, civilizují divokou krajinu a pěstují rozmanitá řemesla. K tomu je ale zapotřebí přičíst práce přispívající k šíření světla civilizace ve skriptoriích a klášterních školách. Nutno připomenout, že za necelá dvě století po sv. Benediktovi z Nursie přichází první větší krize řádu. Z vůle fundátorů byli totiž do velkých a prosperujících klášterů dosazováni za opaty často lidé velmi nehodní a žijící ve zřejmém rozporu s duchem řehole sv. Benedikta, což s sebou mnohdy neslo kruté zacházení jak s poddanými klášterů, tak s manuálně pracujícími bratry konvrši.
 
De facto ze snah o nápravu nešvarů vznikl na přelomu 11. a 12. století nový řád cisterciáci, kteří měli v úmyslu navrátit se k přísnosti první řehole sv. Benedikta v duchu tvrdé askeze, života ve střídmosti a odříkání. Díky postavě sv. Bernarda z Clairvaux se tento řád velice rychle rozšířil do celé západní Evropy. Stejně jako u benediktinů, i cisterciáci přispěli k hospodářskému rozkvětu krajiny, kam byli posláni. Zejména se proslavili kolonizováním močálovitých oblastí, které náročnou fyzickou prací měnili v úrodnou půdu. Hlavní část manuální práce spočívala na bratrech konvrších, kteří měli předepsáno méně modliteb a po celý den pracovali mimo klášter. Často byli od kláštera vzdáleni až na jeden den chůze a žili komunitním způsobem na hospodářských dvorcích patřících klášteru, které mnohdy tvořily de facto jakýsi „malý klášter“.
 
Cisterciáci zpočátku měli přísně zakázáno přijímat darem celé vesnice a poddané. Leč s odstupem času se toto pravidlo změnilo. Kupříkladu klášter v Sedlci měl díky blízkým stříbrným dolům, které těžily i na klášterních pozemcích, až třetinu výnosu těžby stříbra kutnohorských dolů.
 
Marné byly protesty pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic i císaře Karla IV. proti přespřílišnému osazování klášterů řeholníky a představenými z německy mluvících krajin. Snad právě jejich bohatství a tvrdost k poddaným způsobily, že cisterciácké kláštery nejvíce trpěly nájezdy a ničením za husitských válek.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy, Odpovědny



Aktuální číslo 22 24. – 30. května 2016

Brno dostává pomocného biskupa

Od soboty 21. května má brněnská diecéze nového pomocného biskupa. Stal se jím Mons. Pavel Konzbul.

celý článek


Gondoliér čelí životu vestoje

Benátští gondoliéři přivezli na letošní Svatojánské slavnosti Navalis gondoly typu caorlina, typické zpěvy, víno a sardinky. V rozhovoru pro KT jejich předsedkyně SILVIA…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay