Klášter jako hospodářská jednotka

Vydání: 2015/23 Začaly evangelizační Dny víry, 2.6.2015, Autor: Martin Weis

Příloha: Perspektivy 23

Jak dříve fungovaly kláštery coby hospodářské jednotky? Zaměstnávaly lidi? Jak se k nim chovaly a jak se lišila práce pro církevní a světskou „vrchnost“?
 
Vyberu dva řády, které v minulosti měly velký počet klášterů, a to i s bohatou hospodářskou základnou – benediktiny a cisterciáky.
Počátky benediktinů jsou svázány s postavou patrona Evropy sv. Benedikta z Nursie. Ten vetkl do vínku svému řádu proslulé heslo: Modli se a pracuj! Jak z něj vyplývá, o hospodářské zázemí kláštera, které tvořilo soběstačnou hospodářskou jednotku, se měli starat rovným dílem všichni bratři. Manuální práce řeholních bratří byla základním prvkem správného benediktinského života vedle četby Písma svatého a modliteb. Ani kněz zpočátku neměl v klášteře žádné mimořádné postavení a musel se spolu s ostatními dle pokynů představeného účastnit všech prací pro dobro komunity.
 
Postupem času kláštery začínají nabývat více majetku – většinou pozemkového, a to včetně poddaných. Kláštery se stávají nositeli hospodářského pokroku, civilizují divokou krajinu a pěstují rozmanitá řemesla. K tomu je ale zapotřebí přičíst práce přispívající k šíření světla civilizace ve skriptoriích a klášterních školách. Nutno připomenout, že za necelá dvě století po sv. Benediktovi z Nursie přichází první větší krize řádu. Z vůle fundátorů byli totiž do velkých a prosperujících klášterů dosazováni za opaty často lidé velmi nehodní a žijící ve zřejmém rozporu s duchem řehole sv. Benedikta, což s sebou mnohdy neslo kruté zacházení jak s poddanými klášterů, tak s manuálně pracujícími bratry konvrši.
 
De facto ze snah o nápravu nešvarů vznikl na přelomu 11. a 12. století nový řád cisterciáci, kteří měli v úmyslu navrátit se k přísnosti první řehole sv. Benedikta v duchu tvrdé askeze, života ve střídmosti a odříkání. Díky postavě sv. Bernarda z Clairvaux se tento řád velice rychle rozšířil do celé západní Evropy. Stejně jako u benediktinů, i cisterciáci přispěli k hospodářskému rozkvětu krajiny, kam byli posláni. Zejména se proslavili kolonizováním močálovitých oblastí, které náročnou fyzickou prací měnili v úrodnou půdu. Hlavní část manuální práce spočívala na bratrech konvrších, kteří měli předepsáno méně modliteb a po celý den pracovali mimo klášter. Často byli od kláštera vzdáleni až na jeden den chůze a žili komunitním způsobem na hospodářských dvorcích patřících klášteru, které mnohdy tvořily de facto jakýsi „malý klášter“.
 
Cisterciáci zpočátku měli přísně zakázáno přijímat darem celé vesnice a poddané. Leč s odstupem času se toto pravidlo změnilo. Kupříkladu klášter v Sedlci měl díky blízkým stříbrným dolům, které těžily i na klášterních pozemcích, až třetinu výnosu těžby stříbra kutnohorských dolů.
 
Marné byly protesty pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic i císaře Karla IV. proti přespřílišnému osazování klášterů řeholníky a představenými z německy mluvících krajin. Snad právě jejich bohatství a tvrdost k poddaným způsobily, že cisterciácké kláštery nejvíce trpěly nájezdy a ničením za husitských válek.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy, Odpovědny



Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay