Když ve škole nikdo není

Vydání: 2006/35 Začíná škola!, 29.8.2006, Autor: Ivana Jeništová

Příloha: Doma

Základní škola svaté Voršily se za 13 let své existence stala v Olomouci známým pojmem. Letošní školní rok zahájí výuku s novým ředitelem. Zdeněk Navrátil školu zná, vzešel z řad jejích učitelů, a tak je pro něj prostředí školy důvěrně známé.
Zatím je škola prázdná, na příchod žáků se teprve připravuje. „Říká se, že škola je nejhezčí, když v ní nikdo není. Mně tu ale děti chybí,“ usmívá se Zdeněk Navrátil. „Ale faktem je, že je třeba ještě udělat spoustu práce, než žáci přijdou.“ I když ve své funkci „povýšil“, jeho vztah ke kolegům i žákům zůstává stejný: „Máme tu dobré vztahy, nehodlám nic měnit ani na stylu výuky.“ Přesto se pedagogové této církevní školy neustále snaží svou práci i podmínky pro ni vylepšovat. V červenci bylo zkolaudováno nové hřiště. „Jedním z našich nejbližších úkolů je rekonstrukce současné kaple a sborovny. Dosavadní kaple není důstojným místem modlitby a vnitřního usebrání, sborovna zas neumožňuje učitelům kvalitní přípravu na výuku a příjemné setkávání s rodiči. Rekonstrukce by tak měla přispět ke zkvalitnění vnitřního života školy. Dále bychom potřebovali modernizovat počítačovou učebnu. Naše finanční prostředky jsou však omezeny a není jich nikdy dost,“ říká o potřebách školy ředitel.
O děti z křesťanských rodin škola nemá nouzi, loni jich tu bylo zapsáno 223. „Více než 90% žáků je z katolických rodin,“ říká Zdeněk Navrátil, „nebráníme se však přijímat ani děti z rodin nevěřících.“ O stylu výuky hovoří s rodiči už při přijímacích pohovorech. „Škola je založena na křesťanských principech, které jsou zahrnuty do výuky; žáci se zúčastňují křesťanských slavností a svátků, rodiče s tím počítají.“
Ředitel Zdeněk Navrátil v minulosti učil na státní základní škole i gymnáziu, má proto možnost srovnání. „Bývalí kolegové se mě často ptají: Jsou děti v církevní škole hodnější? Představují si, že katolické děti se o přestávce plouží ukázněně po chodbě a slušně zdraví,“ směje se ředitel. On sám míní, že jsou stejně živé a projevují stejný zájem či nezájem jako všechny děti. „Přesto myslím, že jsou vnímavější vůči některým postojům a názorům,“ dodává. Škola si podle něj získala mezi ostatními školami v Olomouci a přilehlém regionu dobré jméno. „Děti z 9. tříd se většinou dostanou na střední školy, loni šlo z 21 žáků 16 na gymnázia a střední školy, 5 na učební obor. Někteří žáci 5. a 7. ročníků odcházejí na víceletá gymnázia. To, že nás gymnázia ‚vykrádají‘, je ale problémem všech základních škol. Ale těší nás, že se k nám vracejí bývalí žáci, kteří už studují, že jsme pro ně stále ‚domovem‘.“

Chuan Antonio Pomeranč
Až se 4. září otevře v ZŠ sv. Voršily školní brána, bude pro děti připravena nejen budova, ale i program. Zahájí ho mše svatá v kostele sv. Kateřiny, letos s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem. „Mše svatá na začátku školního roku s uvítáním prvňáčků je zavedenou tradicí školy,“ říká ředitel. Tou se staly také další školní akce např. školní pouť na Svatý Kopeček o svátku sv. Ludmily (16. 9.), kdy se slaví Den církevního školství. V průběhu školního roku se konají také další akce, třeba Voršilský jarmark, maškarní ples nebo výlet do Švýcarska. „Loni jsme pořádali olympijské hry, děti závodily v různých disciplínách, medaile jim předával sám ‚Chuan Antonio Pomeranč‘ – jak mi dodnes říkají prvňáčci,“ vzpomíná ředitel na chvíle, kdy před děti předstoupil jako předseda olympijského výboru v oranžové paruce.
První třídy si zase každý rok užívají Den kocoura Mikeše, jednou za měsíc den s pohádkou. Postupně přicházejí na řadu Broučci, Perníková chaloupka a další Večerníčkovy pohádky. Děti si na Den kocoura Mikeše připraví kostýmy, hrají hry, malují a na konci školního roku pak od svého učitele dostanou na památku DVD s nahrávkou z těchto akcí. „Pro deváťáky je program vážnější, patří do něj i křížová cesta,“ upřesňuje ředitel. Duchovní růst žáků mají na starosti dva kněží, z nichž jeden je spirituálem školy. „Snažíme se, aby z naší školy vycházeli ‚celí’ lidé, kteří stojí na pevném základě. Aby se nám dílo dařilo, usilujeme o podporu institucí, jako je arcibiskupství nebo krajský úřad, potřebujeme ale také modlitby za to, aby nám Bůh žehnal,“ poprosil na závěr o přímluvu čtenáře Katolického týdeníku ředitel Zdeněk Navrátil. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay