Vydání: 2006/40 Cizinci v české církvi, 3.10.2006
Někde jsem četla, že mám-li děti zabité potratem, nemohu žít, jako by nebyly. Poraďte mi jak tedy! Ano, modlím se za nenarozené. Ale jak mám nést svoji vinu, která stále bolí? Tehdy nebyl nikdo, kdo by povzbudil, poradil. Odpustí nám Bůh? A jak máme odpustit sobě?
Je pravda, že nemůžete žít, jako by vaše nenarozené děti nikdy neexistovaly. Ony byly a jsou vašimi dětmi a nyní žijí v Bohu. Je proto dobré se k těmto dětem dodatečně přiznat, přijmout je do rodiny, dát jim jméno a nechat za ně odsloužit mši svatou, ve které tyto děti svěříte Bohu.
Pokud jste svůj díl viny s lítostí vyznala ve svátosti smíření, tak vám bylo odpuštěno. A Bůh, když odpouští, tak hřích zcela vymazává - jako by nikdy neexistoval.
Ve vás však přetrvává pocit viny, jak sama píšete, máte problém odpustit sama sobě.
Je tedy třeba nejprve plně přijmout ve víře a s vděčností odpuštění z rukou Božích. Pak, je-li to možné, si navzájem vyslovit odpuštění s manželem, protože jste za to odpovědni oba. Popřípadě je třeba odpustit i všem těm, kteří vás měli ve vašem těžkém rozhodování podržet nebo vám dobře poradit, a neudělali to. Tyto jednotlivé kroky vás uschopní odpustit i sobě a přijmout realitu, jaká je.
PTEJTE SE V MODLITBĚV Písmu stojí psáno, „kde se rozmnožil hřích, v míře daleko větší se rozhojnila milost“ (Řím 5,20). Jde o velké tajemství moci Božího milosrdenství, v němž se skrývá i pro nás veliká naděje. Nemůžeme sice vzít zpět, co se stalo, ale když vše svěříme do rukou Božích, on může i na místě hříchu nechat vytrysknout svoji milost.
Jinými slovy: vy nemůžete již vrátit pozemský život vašim nenarozeným dětem, ale Bůh může vše obrátit v požehnání pro celou vaši rodinu. Sama se pak můžete v modlitbě ptát, co si v této chvíli od vás Bůh přeje. Kde můžete dnes investovat své síly a svou lásku, kterou jste nedokázala dát svým nenarozeným dětem, aby váš život přinesl dobré ovoce. A Bůh vám to jistě rád dá poznat.
P. VOJTĚCH KODET OCarm,
spirituální teolog