Vydání: 2007/48 Advent přichází, 27.11.2007, Autor: Lenka Fojtíková

Jak prožívali advent naši předkové? Jaké to bylo za „starých časů“, které už často nepamatují ani naše babičky? Zeptali jsme se etnologa Martina Šimši z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.

Jaký byl adventní čas našich předků?
Vázaly se na něj podobné zvyklosti jako na velký půst, i když ne zas tak přísné. Po svátku svaté Kateřiny začínalo období ztišení, vnitřní usebranosti a modlitby. V praxi to znamenalo, že skončily veškeré hody. Proto se také říkalo, že svatá Kateřina věší husle do komína.

---

Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá
Postava svaté Lucie, navštěvující jednotlivé domy, bývala celá zahalená do bílého plátna, měla bíle zamoučenou tvář nebo si obličej kryla sítem na obilí s přehozeným jemným plátnem. Velké zuby z řepy byly znakem toho, že nemluví, jen prochází domem a kontroluje, zda se v ten den nikde nepředlo. (šim)

---

Které jsou nejvýraznější adventní tradice?
Na toto období připadá několik církevních svátků. Počínaje svátkem sv. Barbory (4. 12.) přes sv. Mikuláše (6. 12.) až po sv. Lucii (13. 12.). Při těchto příležitostech se konaly různé obchůzky maskovaných postav po domech.

---

Kde se vzal Mikulášův čert?
Podle jednoho vysvětlení z německého prostředí byly návštěvy svatého Mikuláše po domech původně městskou záležitostí. V masce svatého Mikuláše obcházel kantor. Kontroloval, jestli mají děti znalosti z náboženství. Čert měl v postavě démona a pekelníka vyvolávat v dětech obavu, že pokud nebudou umět, co mají, budou potrestány. (šim)

---

Na Uherskohraďišťsku chodil po domech se známou mikulášskou trojkou (Mikuláš, anděl, čert) také Žid. Proč?
Svatý Mikuláš nechodil po domech jen proto, aby se postrašily malé děti. Pro ty, kdo obcházeli, to mělo vždycky i finanční přínos. A právě Žid shromažďoval peníze. Byla to postava s charakteristickými znaky tehdejšího podomního obchodníka.

Sladkosti nebo hračky mezi dárky od Mikuláše asi nebyly?
Sladké mlsání, například v podobě kousků sekaného cukrkandlu, se přidalo mnohem později. Byla to ale naprosto výjimečná věc. Cukroví se začalo objevovat za první republiky – a to jen ve větších městech. Na vesnicích se jím obdarovávalo až od šedesátých let minulého století. Hračky se dávají teprve v posledních třiceti letech.

---

Mikulášovy dárky dnes všední, dříve sváteční
V minulosti Mikuláš naděloval dětem věci, které byly nějakým způsobem vzácné pro dané roční období. Jablka se například v syrovém stavu téměř neuchovávala. Pro tehdejší obyvatele vesnic to byl risk, protože jich obvykle mnoho shnilo. Vše se proto sušilo. Pokud se jablka podařilo uchovat ve slámě a dítě je pak dostalo, byla to pro ně vzácnost.
Mezi dárky figurovaly především jablka a ořechy – poživatiny totiž v zimním období nebyly běžně k dispozici. Ve chvíli, kdy se sklidily, daly se do komory, od které měla klíč jen hospodyně. Jedlo se pouze to, co se dostalo na stůl v rámci snídaně, oběda nebo večeře. (šim)

---

Kromě vzpomínaných zvyků určitě s tímto obdobím souvisely také nějaké konkrétní práce...
V době adventu měly být veškeré venkovní práce hotové. Muselo být už zoráno a zaseto na příští rok. Lidé přestali pracovat venku a začali trávit více času doma. Zpracovávali textilní plodiny a přes den se mlátilo obilí. Chlapi jezdívali do lesa na dřevo, protože v tomto období je bez mízy.

---

Advent – čas zabijaček
V předminulém století se na jihu Moravy chovala pastevní prasata z Maďarska, která se pásla na žaludech. Prosinec byl krajní termín k jejich zabití. Maso se hlavně vyudilo a běžně se také solilo do škopku. Tato technologie se už dnes nepoužívá. Sádlo se neškvařilo, ale jeho pruhy se nasolily. Sádlo má totiž po čase tendenci žluknout a v soli se udrželo déle. Jitrnice a jelítka, jak je známe dnes, nebyla na vesnicích běžná. (šim)

---

Co v té době dělaly ženy?
Předly konopí nebo len. Byla to společenská událost. Lidé se scházeli v jednotlivých staveních, což byla příležitost k výměně informací. Při předení se propírala celá vesnice a vzpomínalo se na minulost. Nebyla televize, takže se vyprávěly i pohádky. Přástek se mnohdy účastnili i muži – předli si například dratve na spravování chomoutů a postrojů. Jakmile přástky skončily, hospodyně uspořádala aldamáš, což byla vlastně taková hostina. Většinou upekla bábovku nebo buchty, uvařila kafe, popíjely se sladké likéry. Často bylo kritizováno, že se při přástkách dějí různé nepravosti, protože se tam chodívali s děvčaty pobavit i mládenci.

Jak připravovali lidé v adventu domácnosti na oslavu Vánoc?
Přípravy byly spíše duchovní, žádné velké smýčení. Lidé se hlavně společně modlili. Na počátku dvacátého století existovala při farnostech celá řada modlitebních bratrstev, která tyto společné modlitby šířila a připravovala. Putovaly modlitební lístky. Rodiny se večer scházely při společné modlitbě růžence.

Dochovaly se nějaké prastaré tradice do dnešní doby?
Některé jsou na vzestupu, jiné upadají. Kateřinské zábavy se udržely především tam, kde mají silnější tradici a je někdo ochotný je organizovat. Slaví se také v obcích, kde jsou na svatou Kateřinu hody. Nejživější je asi svátek svatého Mikuláše, který navíc podchycují obchodníci. Zákazníkům je vnucována myšlenka, že je dobré nakoupit hodně dárků a obdarovat děti. Dodnes také v několika obcích na Slovácku chodí po obchůzkách Lucky. Jsou tu ale i novější zvyky. Patří mezi ně například adventní věnec, který se u nás rychle uchytil a lidé jej nepovažují za nic cizorodého.