Když se ženské role změní...

Vydání: 2005/10 Svět řízený ženami, 1.3.2005, Autor: Renáta Holčáková-Masto

„Za vším hledej ženu,“ říká se. A jak ukazuje historie, do jisté míry je tomu skutečně tak. Ženy jsou duší domova, milují, nenávidí, intrikují, „vládnou“ světu. Role, které jim bývají přiřazeny, i ty, které si samy vyberou, není snadné zvládnout, zvláště pak v dnešní uspěchané a náročné době. I o tom jsme si povídali s psychologem Petrem Šmolkou z Poradny pro rodinu v Praze.

Jak byste charakterizoval dnešní typickou ženu?

Pro dnešní dobu a ženskou roli je snad typická pouze jedna skutečnost: na počátku třetího tisíciletí nenajdeme nějaké typické pojetí ženských rolí.

 

V čem se liší role dnešní manželky a matky od rolí, jaké měly naše matky?

Zhruba do přelomu 19. a 20. století ve střední Evropě převládal klasický patriarchální model rodiny s jasně definovanými rolemi obou pohlaví. Jenže především poslední třetina 20. století přinesla velice dramatické změny, přičemž neposkytla žádný univerzálně platný model rodinného života. Měnila se především role ženy, byly na ni kladeny stále vyšší nároky, a to i v mimorodinných aktivitách (především pracovních). Alespoň v některých rodinách však současně došlo i k posunuv pojetí mužské role směrem k větší mužově angažovanosti v běžném rodinném provozu. Do toho ale ještě zasahovaly - často dost rušivě - původní patriarchální archetypy.

Dnes mnoho žen žije jako „singl“, nebo v nesezdaném soužití. Na jedné straně se můžeme setkat s řadou dvoukariérových manželství, na druhé však (ve srovnání s předchozí generací) přibývá i rodin, kde žena zůstává dlouhodobě s dětmi doma. Nejen proto, že v tom spatřuje naplnění své role, ale také proto, že přibylo rodin, které si to mohou ekonomicky dovolit.

 

S tím do jisté míry asi souvisí i potlačení role muže a otce v dnešní společnosti...

Je pravda, že role muže byla v naší společnosti dost výrazně potlačena – ovšem není to záležitost poslední doby, ale spíše už zmíněné poslední třetiny 20. století. Pro muže bylo tehdy velice těžké svým náročnějším ženám imponovat, chyběly jim vhodné mužské identifikační modely a sami pak dost tápali v tom, jak svou mužskou roli vlastně pojmout. Tehdejší doba neposkytovala zrovna moc prostoru ani pro smysluplnou profesní realizaci. To se ale v posledních 15 letech výrazně změnilo.

 

V jakém směru?

Nejde o návrat k patriarchátu, ale spíše k modelu dvou rovnocenných partnerů. Což je proces pro mnohé rodiny dost bolestivý. Se změnami se musí vyrovnávat i generace prarodičů. Pro ně je někdy životní styl těch „mladých“ opravdu jenobtížně přijatelný. Navíc jsou v situaci, kdy už těžko mohou svou pozici a význam v rodině opírat třeba o finanční výpomoc dětem, protože ty jsou na tom dnes mnohdy ekonomicky podstatně lépe než jejich rodiče – to je mimochodem v našich dějinách zcela nový fenomén.

 

Kdo způsobil tyhle změny? Slyšela jsem velice tvrdou kritiku na adresu dnešních žen, které prý nevědí, co je v životě podstatného, a žijí beze studu a zábran.

Neméně jadrné kritice bychom samozřejmě mohli podrobit i leckteré muže. Není však korektní zbytečně generalizovat. Dokonce nemá ani příliš velký význam snažit se probíhající změny jakkoli hodnotit. Ony se nás totiž na naše hodnocení neptají a prostě jen probíhají. Maximem možného je zřejmě snaha o to, abychom i v jejich rámci zůstali lidmi - dle možností slušnými, s respektem vůči psaným i nepsaným etickým normám opravdového lidství.

 

Ovšem změna ženských rolí měla za následek i změnu atmosféry v rodinách a nejspíš také větší procento rozvodovosti...

Změny rolí - zvláště ty, které probíhaly v poslední třetině 20. století - skutečně vedly ke zvýšení rozvodovosti. Nikoli náhodou bývala navrhovatelkou rozvodu zhruba v 70 % případů žena. Jakkoli zde nemíním polemizovat o nesporné škodlivosti rozvodů především tam, kde jsou ve hře nezletilé děti, přesto bych se neodvážil posuzovat výše zmíněnou formu osvobození žen jednoznačně za negativní jev. Promiňte mi ten obrat, ale těžko bychom asi hledali něco zrovna obdivuhodného na tom, když žena musela pod svou širokou zástěrou ukrýt opravdová zvěrstva. Taková, která traumatizovala nejen ji, ale i ty děti, kvůli kterým se rozhodla je snášet.

 

Jaká bude podle vás příští generace žen (a také mužů), vychovávaná současnou moderní a nezávislou ženou?

Vývoj lidstva by podle mého šlo přirovnat k výkyvům kyvadla. Předpokládejme tedy, že příští generace možná budou o něco sebevědomější, možná i poněkud více orientované na výkon a materiální statky. Potom ovšem zcela jistě přijde výkyv směrem ke znovuobjevení původních základních životních hodnot.

Miláčku, hybaj do domečku!

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay