Když se vlády chopí emoce

Vydání: 2017/37 Papež na cestě za smířením, 12.9.2017, Autor: Jiří Zajíc

Příloha: Perspektivy 37

Jako by už nebylo důležité vědět správně, ale rychle. Může se člověk zorientovat ve směsi seriózních a neověřených zpráv? Co mu umožní vyznat se v komplikovaném světě?


                                                                                                                                                           © Jan Hrubý

Úhel pohledu Jiřího Zajíce

Novověk chtěl ve jménu Rozumu napravit společnost rozervanou náboženskými konflikty mezi vyznavači téhož Boha, jemuž ovšem rozuměli každý po svém. Středověké „tmářství“ mělo konečně uvolnit prostor „skutečnému“ poznání, jasné logice reprezentované matematikou a jí nesených věd.

Tento optimistický – a upřímně řečeno i dost namyšlený – program dospěl v minulém století ke katastrofální blamáži. Zavinily ji zejména dvě do té doby nepředstavitelné světové války a vznik krutých diktatur, z nichž nacistická a komunistická se zvlášť zapsaly do dějin. Božstvo Rozum bylo po druhé světové válce svrženo ve prospěch božstva „Veřejné mínění“. Novověká „revoluce rozumu“ skončila vítězstvím iracionality. To je základ tzv. „postmoderny“.

U nás se v důsledku komunistického příkrovu tento trend o pár desetiletí opozdil, ale s o to větší vehemencí nás zaplavil po roce 1990. Ústřední roli v tom sehrála TV Nova, která si k potěšení tehdejšího ředitele Vladimíra Železného během několika měsíců získala srdce většiny Čechů. A to nejen svými seriály a filmy, ale i svým zpravodajstvím a publicistikou, které jsou dlouhodobě nejsledovanějšími televizními pořady. Prostě „Nova nás baví“. Vladimír Železný s pýchou ukazoval „koláče“ sledovanosti a dokumentoval na nich, že Češi nejsou nikterak kulturnější než ostatní národy.

V nulovém čase

Druhým podstatným proudem, který nás donesl do dnešních poměrů, byl nástup konzumní mentality, která roztáčí kola kapitalismu. Trefně o ní Zygmunt Bauman napsal: „Mezi závratnou kariérou ‚nyní‘ a logikou ekonomiky orientované na konzumenta je přirozené souznění. Konzumentovo uspokojení by mělo být okamžité – a to ve dvojím smyslu: spotřebovávané statky by měly samozřejmě skýtat bezprostřední uspokojení, nevyžadují se něčemu učit ani žádné zdlouhavé přípravy; uspokojení by ale také mělo končit v ‚nulovém čase‘, tj. v momentě, kdy se čas nezbytný pro spotřebu naplnil. A tento čas je třeba zredukovat na minimum.“

Výsledkem je, že pro většinu lidí není podstatné, jaká je skutečnost, ale jak se sami cítí. To je základ dnešní „postfaktické“ doby: nejsou důležitá fakta, ale to, jaké pocity v nás události, jichž jsme součástí, vyvolávají. Tedy i jaké emoce v nás probouzejí mediální sdělení. Důsledky pro dnešní lidi popisuje velmi přesně psycholog Dalibor Špok:

„Pro člověka postfaktické doby je emoce důležitá sama o sobě, stává se hodnotou. Jeho filozofie říká: Už jen to, že emoci vnímám, mně opravňuje k tomu ji projevit, neregulovat. Emoce nevnímáme v kontextu důležitějších složek naší duše, na jejichž základě bychom se je třeba rozhodli neprojevit, upozadit je nebo se za ně dokonce trochu stydět. Tyto další složky musíme na rozdíl od pocitů obtížně budovat – vzdělání, racionální pochopení, hodnoty, charakterové vlastnosti, sebekontrolu. A to příliš nečiníme. Nebezpečí doby postfaktické vidím tedy především v tom, že narušuje vnitřní integritu. Nebudujeme základní složky osobnosti, protože ty vyžadují dlouhodobost, schopnost snášet nepohodu, obtížnost. To vede k zážitku bez hodnot, emoci bez smyslu, argumentům bez podstaty, vyprávění bez relevance, ke zkušenostem bez rozumové analýzy.“

Stavidla

Prudký rozvoj internetu zcela „uvolnil stavidla“ touze rychle a snadno být informován tak, aby to ve mně vyvolalo dobré pocity. Především se nebudu bavit s těmi, kteří mají jiné názory než já. Budu vyhledávat jen to, co podporuje mé přesvědčení a mé vidění světa. Není přece podstatné, kdo a proč pustil do světa tu nebo onu zvěst, ale jak to hýbe s mými emocemi. Nejen debaty s těmi „za hranicí mé bubliny“ jsou zbytečně náročné. Také pátrání po tom, kdo vlastně za tou či onou informací stojí. Všichni máme přece „svou pravdu“, žádná „objektivita přece neexistuje“.

Cesta z tohoto bludiště začíná tím, že si uděláme násilí: vyjdeme do otevřeného prostoru, kde „foukají nepříjemné vichry“ cizích názorů. Budeme je poctivě rozumem analyzovat, budeme se ptát, kdo a proč je předkládá. Budeme pátrat po spolehlivých zdrojích – tedy po důvěryhodných lidech a kvalitních knihách či časopisech. Budeme si informace ověřovat pomocí www.demagog.cz, www.hoax.cz či www.manipulatori.cz. Budeme zdrženliví v tom, abychom příliš rychle zaujímali příliš radikální stanoviska, zvláště v oblastech, kde nejsme odborníky. Budeme prosit Ducha Svatého o dar moudrosti a poznání.

Autor je mediální analytik
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články



Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay