Když onemocní někdo v rodině. Situace očima příbuzného

Vydání: 2012/40 Svatý Václav a ohrožená demokracie, 2.10.2012

Příloha: Doma

 

Po necelých třech hodinách jízdy jsem konečně tady – u mámy. U mámy – tedy doma? Domov svatého Josefa je domovem pro více lidí.
 
 
Když jsem byl malý, maloval jsem mamce různé domy, velkolepostí jsem nešetřil, měly arkády, balkonky, pokud možno žádné schody, vždy byly situované na vesnici obklopené sadem, uvnitř hala, do které by se vešla celá vesnice, a tedy i naše rodina a přátelé, a v hale – fontánka. Říkal jsem jí, že jí jednou takový „domek“ postavím, až budu velký. Tenkrát jsme ještě chodili s mamkou občas ven na procházku. Držela se berle nebo kočárku, do něhož se dal nákup.
 
Mezitím se hodně změnilo. Nemoc zvaná roztroušená skleróza zatím, naštěstí pomalu, postupovala. Kdy výlety mamča radši „zabalila“, si uvědomuju matně. Prvním krokem cesty ven, po mnoha letech, byl elektrický vozík. Byl tak geniální, že jako vzrostlý pubescent jsem jej bez problémů složil a přenášel jako přepravku jablek, ovšem totéž platilo i o mamce. Pokud to šlo, chodilo se od madla k madlu po bytě, dnů, kdy to nešlo a čekalo se na pomoc charitní sestry nebo moji, přibývalo. Vcházím do nádvoří Domova a vítá mne kašna. No vida, kašna jak malovaná! Vždy se mi vybaví první okamžik, kdy jsem sem maminku přivezl, tenkrát jen na „lázeňský pobyt“. Ihned po našem příjezdu se jí ujala mladá sestřička a odvezla ji údajně na svačinu. Ty dvě odcházely jako zdravotní sestra a pacientka a vrátily se jako nejlepší kámošky z mládí. Tykání, srandičky. Nechápal jsem. Ale pochopil po čase. V tomto Domově se nabízí k osobnímu kontaktu i osobní přístup. Co jsem z dalších návštěv po čase vycítil, byla úcta jednoho k druhému.
 
Vedle kašny mne vítá mamča. Stále více se usmívající, právě jako se i budovy Domova každým rokem stále více usmívají novotou. Díky sponzorům, dárcům, díky lidské pracovitosti a obětavosti. Pusa na přivítanou a jdeme do kostela – je součástí areálu. Ano, nejdřív je třeba začít léčit duši, poté tělo a ducha.
 
SLAVNOSTI BEZ BARIÉR
 
V jinak klidném nádvoří to jednou za čas pěkně hučí. Svatoanenská pouť má již tradici a v těchto prostorách hostí kromě pacientů a návštěvníků umělce, duchovní, řemeslníky, divadelníky a kejklíře. Slavnosti bez bariér, jak se akce nazývá, jsou výzvou pro každého, aby v sobě odstraňoval bariéry. Procházíme se s maminkou areálem, je příjemné si s ní odskočit na plac zatančit, když na pódiu hrají Chinaski.
 
Když odtud odjíždím a vracím se domů, zdá se mi, že je vše trochu naopak. Nemoc převrátí hodnoty i myšlení – a nemusí to být nemoc vaše. Nepostavil jsem mamce dům, přesto mne vítá ve svém novém domově plném svých kamarádů. Když se loučíme, nemám stažené hrdlo a hlavu plnou hořkosti jako tenkrát, když jsem ji musel odvézt do domova důchodců, protože už nevydržela doma samotu v době, kdy jsem začal studovat v Brně. Mohu se k ní vracet, což umožnil právě Domov svatého Josefa.
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay