Když novokněží stojí na začátku služby

Vydání: 2017/21 Jak prožít Noc kostelů?, 23.5.2017, Autor: Jiří Macháně

„Biskup jim narovnal štolu,“ říká se o právě vysvěcených novokněžích. Po jáhenském svěcení ji totiž nosí šikmo z ramene na bok, nyní po kněžském jim tento odznak kněžství splývá z ramen svisle.


P. Antonín Forbelský (vlevo) s novým farním vikářem a od svěcení také spolubratrem v kněžské službě P. Ondřejem Špinlerem před pardubickým kostelem sv. Bartoloměje. Snímek autor

Pětice mladých mužů v královéhradecké diecézi završila svěcením vstup do kněžského povolání na svátek Panny Marie Fatimské. Mají už za sebou rok jáhenské služby ve farnostech. Kázali, křtili, pohřbívali, navštěvovali nemocné a učili náboženství. Duchovně zráli a učili se v praxi „farářskému řemeslu“.

V královéhradecké diecézi je pak zvykem, že jako novokněží pokračují coby farní vikáři neboli kaplani ve farnosti, kde vykonali jáhenskou praxi. Navštívili jsme dva z nich. P. Jan Pitřinec bude dle rozhodnutí biskupa Jana Vokála dále sloužit v Litomyšli. P. Ondřej Špinler zůstává v devadesátitisícových Pardubicích.

P. Ondřej začíná jako kněz „pod dohledem“ královéhradeckého pomocného biskupa Josefa Kajneka, který zde žije ve společné duchovní správě čtyř kněží, kterou vede P. Antonín Forbelský. „Bude teď ještě více mezi lidmi. Jáhni a posléze kaplani k nám přicházejí pravidelně. Mají možnost v naší farnosti vyzkoušet pokud možno co nejvíc z kněžské služby. A naši farníci jsou skvělí a moc jim v tom pomáhají,“ vysvětluje P. Forbelský. Sám vzpomíná na své kaplanské začátky v Náchodě. „Našlapoval jsem opatrně a tamní farníci byli hodně otevření, dávali mi najevo, že mě mají rádi, a naopak mi nepřipomínali, co všechno ještě nevím či neumím. Věřím, že podobně je tomu i v pardubické farnosti pro ty, kteří zde začínají.“ P. Ondřej Špinler přikyvuje: „Předstupovat před lidi je pro mě jakožto introverta docela těžké. Otevírat se a kázat bude časem jednodušší, když už budu mluvit k lidem, které znám. Nyní už začínám vidět konkrétní oči, zatímco když jsem přišel jako nový, hledělo na mě spousta lidí, které jsem neznal. Pro věřící to znamená seznámit se s jedním člověkem, ale pro mě to znamenalo a znamená seznamovat se se stovkami věřících,“ prozrazuje P. Špinler.

Vztah pevný jako manželství

Každý novokněz zná farářskou službu jen ze své zkušenosti před svěcením – z doby, kdy procházel seminářem a teologickou fakultou, takže teoreticky ví, jak postupovat při udělování svátostí, jak se vede bohoslužba i jak zpovídat. Teď ovšem musí obstát každý sám. Předsedají primiční mši svaté, usedají prvně do zpovědnice. „Je to vstup do něčeho nového, co mě převyšuje, na co ještě nestačím,“ přiznává P. Špinler. „I když to zredukujeme jen na technické věci, je toho hodně. Ale zároveň je to i vrůstání do skutečného odevzdávání se pouze Bohu. Ten vztah musí být stejně pevný, jako je pevné pouto mezi mužem a ženou v manželství,“ dodává s úsměvem.

Jeho spolužák, kamarád a nově i kněžský kolega P. Jan Pitřinec se vrací do Litomyšle. Bude zde sloužit hned po primici v Červeném Kostelci, kde se představil o uplynulém víkendu svým farníkům jako 10. žijící kněz původem z tohoto osmitisícového města. „Moc se těším, že budu moct sloužit mši svatou. Druhá věc, byť se toho bojím, je zpovídání. Každý katolík zažívá sílu této svátosti na vlastní kůži a já u toho budu teď prostředníkem Boží milosti,“ netají se vyhlídkami P. Pitřinec. Jak říká, chce si dát už zkraje pozor, aby se ze sloužení mše svaté nestalo jeho soukromé představení. „Musí být jasné, že ten důležitý tam je Bůh. Já pouze sloužím, nejsem hlavním protagonistou. Ve svátosti smíření platí to samé. Nejsem psycholog, ale jsem tam především zprostředkovatelem Božího odpuštění,“ dodává P. Pitřinec.

Sám na to nestačím

Kněz se setkává při své práci vedle mnoha radostí se spoustou utrpení a je konfrontovaný životními situacemi lidí, kteří za ním přicházejí s prosbou o pomoc, v životních krizích či jako kajícníci. „Je potřeba k tomu přistupovat v pokoře a klidně i říct: nezlobte se, neumím vám poradit, nemám takovou zkušenost, ale poradím se, seženu informace. I takový postoj vyžaduje od novokněze kus kuráže,“ povzbuzuje P. Forbelský. Sám vzpomíná na svůj „první náraz“, na situaci, kdy těžko hledal slova. „Přišli za mnou v Náchodě po mši svaté jedni manželé s tím, že jejich miminko se možná nedožije rána kvůli dýchacím potížím. Poprosili mě, abych mu jel udělit svátost nemocných. Byl jsem překvapený a vyděšený. Viděl jsem ale jejich víru v tuto svátost a zvládnul jsem to. Po deseti letech jsem přijel do Náchoda a potkali jsme se. Ukázali mi syna a mrkali na mě: to je on,“ vzpomíná P. Forbelský na situaci, v níž byl takzvaně hozen do vody.

Jak s úsměvem říká novokněz P. Ondřej, pevně důvěřuje Bohu, že si ho v takových chvílích dokáže „ohlídat“. „Nesmím si v dané situaci taky myslet, že jsem spasitel světa, protože Spasitel už tady byl, a já na něj pouze ukazuji,“ uzavírá P. Špinler.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay