Když jsou z matek posluhovačky

Vydání: 2019/9 Krýt zneužití znamená šířit zlo, 26.2.2019, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 9

Miminku dá bezpodmínečnou lásku a nonstop péči. Hraje si s ním a vychovává ho. Doma má uklizeno jak v klícce, manžela při příchodu z práce vítá v rozverné náladě – a pochopitelně odpočatá.
 


 © Jan Hrubý


K tomu všemu je pečlivě upravená, vaří a jí zdravě, neutrácí zbytečně. Dokáže skloubit práci i rodinu, kterou má samozřejmě na prvním místě. „Moudré“ weby a knihy mají docela jasnou představu, jak by taková supermáma měla vypadat.

Chtít být dobrá máma přece není nic špatného! Špatné by bylo, kdyby nám na tom nezáleželo. Jenomže ta touha se taky někdy může vymknout z rukou. A my nutkavě uspokojujeme všechny potřeby našich nejbližších, aniž bychom si uvědomovaly, že třeba mohou chvíli počkat, že nemusí mít všechno, anebo dokonce že už si to či ono mohou obstarat sami. A zapomínáme na sebe v domnění, že to přece k životu křesťanské matky patří: nehledět na své potřeby a obětovat se.

Vedoucí Rodinného centra Praha a čtyřnásobná matka Marie Macounová se při své práci se „supermámami“ setkává poměrně často. Většinou jsou to vysokoškolačky, které byly po škole úspěšné v profesním životě a domnívají se, že podobně dokonale, jak zvládaly práci, mohou zvládat i mateřství. „To miminko přichází v pozdějším věku, třeba na něj čekaly – a když ho drží v rukách, najednou jsou nejisté, jak se o ně co nejlépe postarat. Ze záplavy informací na internetu je obtížné vytáhnout podstatné. Ony pak často míchají několik výchovných stylů, z každého vyberou něco a výsledek je, jako když pejsek a kočička vaří dort,“ konstatuje Marie Macounová. Důsledkem podle ní je, že maminky se svému miminku neuvěřitelným způsobem věnují, ale za první rok jeho života se natolik vyčerpají, že často nejsou schopné tímto stylem pokračovat dál. „Mít dítě je program minimálně na dvacet let. A ony si neuvědomují, že když chci být supermatka, musím se taky o sebe hodně dobře postarat, aby mi síly vydržely,“ upozorňuje vedoucí rodinného centra.

A tak vidíme maminky, jak nosí dětem do školy aktovku, nebo děti, které si ještě v deseti letech neumí ani namazat rohlík. Když nechtějí jedno jídlo, dostanou jiné. Samozřejmě pokojík si uklízet nemusí, to za ně udělá máma v době, kdy jsou ve škole. Děti jen přijdou domů a „baví se“. Nanejvýš udělají úkoly.

Nevychované, a ještě „málo milované“?

„Z matek se staly posluhovačky,“ konstatuje klinická psycholožka a autorka knihy Jak žít a nezbláznit se, doktorka Lidmila Pekařová, a popisuje situaci, která je dnes častá: končí terapie, na kterou přišla maminka se sedmiapůlletým synem, který neposlouchá ve škole. Psycholožka se loučí a vybízí, aby si každý vzal svoje věci. Maminka sbírá lahev dítěte ze stolu a zavírá ji. Chvilku nato drží v rukách jeho čepici a bundu. „Já se ptám: To je vaše? Ta čepička vám bude malá, maminko… A pak vyjdou ven a maminka mu strká zezadu banán, aby se dopapal,“ říká psycholožka. Dále popisuje matky, které táhnou těžké tašky s nákupy, zatímco dvanáctiletý synek si tahá jen žvýkačku z pusy, kope do kamínků a maminka ho okřikuje, aby do nich nekopal. „Tam vůbec není řád, nejsou hranice. To není matka, kterou by dítě obdivovalo, uznávalo. Víte, kolik napočítám ve své klientele mladíků, jimž matky povlékají jejich postele? Kolika z nich myje matka v jejich pokoji okna? A zatímco ona ‚si‘ dělá práci pro rodinu, syn ‚si‘ jde čutat? On nemá své povinnosti, a už vůbec nemá povinnosti pro rodinu,“ alarmuje Lidmila Pekařová.

Vypráví příběh muže, který pracoval v bance. Deset let si žehlil košile, leštil boty, obstarával jídlo. Partnerka, kterou si našel, ale tohle začala všechno dělat za něj a podle sebe. „Ona se neptá, co z nich kdo bude ve společném hospodářství zajišťovat. On nic z toho po ní nechtěl, ale ona to dělá údajně automaticky, a pak si stěžuje, že nestíhá. A dnes už jsou od sebe,“ varuje klinická psycholožka s tím, že ženy se často tlačí někam, kde jim není dobře, a pak na to naříkají.

Jako soudní znalkyně byla u případu, kdy třicetiletý inženýr čelil žalobě, že neposkytl pomoc své matce. Matka se o něj odmalička starala, otec zemřel, když byl ještě malý kluk. Když byl na vysoké škole, a pak i v zaměstnání, jezdil si k matce pro čisté prádlo, pro jídlo – a zase odjel. Jednou přišel domů, matka ležela na zemi, protože se pro bolest nemohla postavit. Syn měl hlad, a protože doma nebyl standardní servis, na který byl zvyklý, odešel za kamarádem a přespal tam. Matku našla až druhý den náhodná návštěva hladovou, žíznivou, ležící ve vlastní moči. Měla zlomenou kyčel. Její syn nebyl nikdy vedený k tomu, aby se o něco v rodině postaral. Resumé doktorky Pekařové bylo: Vinna je matka.

Hospodyně, ne služka

Klinická psycholožka dále vysvětluje, že žena by měla být hospodyně, jako je muž hospodář, ale ne služka. „Hospodářství se změnilo, nemáme dvory a zvířata, ale stále podle přírody platí, že muž dělá to, co je doma nejtěžší. Bohužel hodně z nás neví, jak děti vychovávat a vést je k samostatnosti. To, co dřív bylo samozřejmé a automatické (například dříve kluk bez pokynů a příkazů posbíral vejce od slepic, dal trávu králíkům atd.), vyžaduje trpělivé a láskyplné vedení už odmalička. Výchova, to je spojení srdce a mozku, logiky a lásky. Jenomže dneska pořád jenom maminky okřikují: tohle dělej, to nedělej. Ony nevychovávají, ony jenom mluví a těmi neustálými pokyny mozek dítěte vypínají. A pak se diví, že jsou z nich samotných posluhovačky,“ konstatuje Pekařová.

Bohužel mnohdy bývá příliš pozdě na to věci změnit. „Pokud si zvyknete na interhotel a pak vás přestěhují do pastoušky, zhroutíte se. Dítě potřebuje matku citlivou, hravou a veselou, která má své zájmy a koníčky. Když je to jen služka, která nadává a vyčítá, místo aby vyvěsila v pokojíčku seznam úkolů, pak je dítě neposlušné – a ještě může mít pocit, že je málo milované a jen otravované dělat práce, které nejsou jeho starostí,“ varuje Lidmila Pekařová.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 20 14. – 20. května 2019

Biskupové k eurovolbám

Příští týden, v pátek 24. a sobotu 25. května, volíme 21 zástupců do Evropského parlamentu. „Podpořme svým hlasem křesťanskou tvář Evropy,“ vyzývají čeští…

celý článek


Zastavte represe věřících, žádá svět Čínu

Situace křesťanů v Číně se zhoršuje – varuje zpráva americké vládní agentury pro svobodu vyznání ve světě USCIRF. Totéž platí i pro další náboženství. Kritické…

celý článek


Půjde o budoucnost Evropy

Od čtvrtka 23. do neděle 26. května budou obyvatelé všech členských států Evropské unie volit své zástupce do Evropského parlamentu. Jít k volbám vyzývají křesťany…

celý článek


Patron „lidí od vody“

Vzpomenete si na sv. Jana Nepomuckého, když se procházíte po známém Karlově mostě? Na kamenném zábradlí směrem k Pražskému hradu každého upoutá do hladka ohlazený…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay