26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Když děti nepřicházejí

3. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/16 Nemůžeme mít děti, 3.9.2004, Autor: Kateřina Nešlehová

Adopce jako řešení pro bezdětné rodiny
To, že by nemohli mít děti, je před svatbou ani nenapadlo. Naopak se dohadovali o jejich počtu. Dvě, nebo tři? A raději by přivítali ve své rodině chlapečka, nebo holčičku? Dokonce už měli připravená jména, která jim dají.


Zatímco rodiny kamarádů, kteří měli svatbu přibližně ve stejnou dobu jako oni, se postupně rozrůstaly, oni zůstávali pořád jen dva. Nejdřív jim to tolik nevadilo. Alespoň si ještě mohli dozařídit byt, taky si dopřáli hezkou dovolenou u moře. Horší to bylo ve chvílích, kdy přicházeli na návštěvu rodiče. Zvlášť maminky nejdřív nesměle zvídaly, kdy už se dočkají nějakého vnoučete. 'Podívej se, ta Zuzka, která se vdávala až dva roky po tobě, už čeká miminko. A vy pořád nic...?' Odpověď byla vyhýbavá: 'Ale vždyť máme ještě čas, nic nám neuteče.' Nechtělo se jim vysvětlovat, že u doktorů, kteří zjišťují, proč nemůže otěhotnět, jsou jako doma. Nepřiznali, že ona každý měsíc obrečí, že už nenávidí zjišťování plodných a neplodných dnů, že jsou oběma protivné kamarádky, které k nim na návštěvu vodí stále více ratolestí. Povídání maminek o tom, jak dětem rostou první zoubky nebo dělají první krůčky, a výchovná dilemata otců jim vůbec nebyly příjemné. Dokonce na všechny tyto řeči začali být alergičtí.

STRANĚNÍ SE PŘÁTEL
Stáhli se do sebe, přátelům se začali vyhýbat. Na otázku, proč právě jim se děti vyhýbají, nenacházeli odpověď. Stále se jim vracela část farářovy promluvy ze svatby: „až se vám narodí dítě...“. Vždyť neříkal “jestli se vám narodí?“. Ke klidu jim nepřidaly ani věty, které se k nim donesly, typu: Vám je hej, máte dva platy a spoustu volného času, jste odpočatí, nikdo vás v noci nebudí, můžete kdykoli do divadla, na aerobik. A ty chlape, ty si to umíš zařídit, ženuška má na starosti jen tebe, to je servis. To bych si taky nechal líbit!

Zjistili, že se začínají stranit katolických přátel a vyhledávají nevěřící. Ti totiž považovali fakt, že nemají děti, za ryze soukromou záležitost a nemožnost otěhotnět za problém zdravotní, ne morální. Sice politovali, ale ne zase moc, protože na světě je spousta jiných krásných věcí, muž se nestává mužem tím, že počne dítě, a žena ženou tím, že je porodí.

PADLO ROZHODNUTÍ
Ocitli se ve fázi, kdy slovo dítě bylo pro ně tabu. Pomalu se taky začal měnit jejich vztah. Odcizovali se. Ale to nemohlo trvat věčně. Jeden z nich musel učinit první krok. Bylo nutné vyříkat si spoustu věcí, které za ty měsíce zůstaly nevyřčeny. Opět se na scéně objevila otázka dítěte, které oba chtěli. Když nemůžou mít vlastní, tak tedy zvažovali další varianty. Tu ze „zkumavky“ zavrhli, i když věděli o hodně lidech (a mezi nimi byli i věřící), kteří zvolili tento způsob rodičovství. Tedy adopce? „Cizí dítě? Mám strach, jestli bych k němu našel vztah,“ argumentoval. Po nějaké době však přikývl. Tedy adopce! Jak se zachovají rodiče, co tomu kroku řeknou? Shodli se na tom, že je to především jejich život, takže i kdyby rodiče byli proti, už si do toho nenechají mluvit.

V KOLOTOČI PAPÍROVÁNÍ
To ještě netušili, jak je proces osvojení složitý. Není možné - jak si představuje většina laiků - zajít do nejbližšího dětského domova, ukázat na nějakého prcka - toho a žádného jiného, a pak si ho na oddělení sociální péče nechat „přiklepnout“. Skutečnost je jiná. Papírování, papírování. Dotazníky o genealogii rodu, podrobná zdravotnická vyšetření, osobní charakteristika a doporučení od zaměstnavatele, potvrzení o příjmu, výpis z rejstříku trestů, fotodokumentace sociálních poměrů. Sociální pracovnice po prohlídce bytu žádost doporučila. Následovalo sedmihodinové psychologické vyšetření, pak kurz psychologické způsobilosti (jak si ho sami nazvali). Pak nadějeplné očekávání, o kterém nevěděli, jak bude dlouho trvat. Měsíc, rok, dva? Zatím nic nepřipravovali, netušili, jak staré dítě dostanou. Po roce telefonát - Pozítří si pro něj přijeďte. Rychle sehnat nejnutnější věci do začátku, žádné romantické vybírání výbavičky, nájezd na první obchod, telefonáty příbuzným a známým s podobně starými dětmi. Ostatní se pořídí později. Ze dne na den odejít z práce.

Nebylo to několikadenní miminko, ale půlroční cvalík, který už skoro seděl. Učila se být maminkou „za pochodu“. Naštěstí kolem byly zkušené kamarádky, které jí pomohly, když si s něčím nevěděla rady. Maminkou byla na zkoušku. Dítě nemělo ještě jejich jméno, úředně bylo v péči sociálního odboru, odkud je chodily jeho pracovnice také navštěvovat. Po třech měsících bylo možné požádat soud o adopci prvního stupně - svěření dítěte do vlastní péče. I když mělo příjmení adoptivních rodičů, stále ještě zůstávalo dítětem těch biologických. Teprve po dalším roce mohli požádat o nezrušitelnou adopci. Konečně! Teď už jsou rodiči i právně.

VYBRALI JSME SI TĚ
Dnes už si ani jeden z nich nepřipouští, že ho sami nezplodili. Naopak, tohle dítě má jednu výhodu - jak velké procento lidí se může pochlubit tím, že si je rodiče vybrali! I když třeba někdy do puntíku neplní do něj vkládané představy, berou ho takové, jaké je. Je to jejich vlastní potomek, s nímž tvoří plnohodnotnou rodinu. Se všemi starostmi i radostmi, které společný život přináší.

Václav Sokol, Rodina, lipové dřevo

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou