26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Když chybí odvaha na tlustý román

4. 11. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/45 Stigmata, 4.11.2008

Podobizna sv. Františka z Assisi s Biblí v ruce vytvořená z písku a křemene na nás hledí z nového Cyrilometodějského kalendáře 2009. Pochází z dílny výtvarnice Věry Novákové, stejně jako barevný cyklus 12 výtvarných děl, který v úvodu doprovází kalendarium. Publikace tak dokazuje svůj trend z posledních let – oslovit i náročnější čtenáře. Více o tom hovoříme s odpovědným redaktorem Janem Paulasem.

V českých poměrech je kniha, které se prodá více než deset tisíc, brána už jako bestseller, nebo alespoň hodně úspěšný titul. V křesťanských vodách se nad touto pomyslnou hladinou drží vedle knih Tomáše Halíka či Marie Svatošové i Cyrilometodějský kalendář. Čím si vysvětlujete ten zájem?

Těch důvodů je jistě víc. Svoji roli hraje tradice – jde o zavedený titul, který má své skalní čtenáře. Ovšem ti stárnou a odcházejí. A tak nelze stavět pouze na tradici. Svou roli určitě sehrává i jistý, nepříliš povzbudivý trend. Lidé v dnešní zrychlené době při nedostatku času sahají spíš k časopisům než ke knihám. A není to jen otázka čtivosti a nenáročnosti. Rozkouskovaný čas si žádá přiměřené čtivo – tedy kratší texty, které mají lidé šanci přečíst během cesty metrem, tramvají, autobusem, v čekárně či doma před spaním, když kolikrát po celodenním stresu nemají dost sil či odvahy sáhnout po tlustém románu. A takové čtení nabízí právě i kalendář: povídky, úvahy, fejetony, básně aj.
Přitom nemyslím, že nabízíme laciné, oddechové čtení. Každý, kdo se trochu orientuje v literatuře, tak při jménech jako Czesław Miłosz, Jaroslav Durych, Viktor Fischl, Jorge Luis Borges, Chalíl Džibrán či Hermann Hesse zbystří. A to nemluvím o duchovních autorech jako jsou Tomáš Špidlík, Tomáš Halík, Anselm Grün, Prokop Siostrzonek a jiní. Během roku dostáváme od lidí dopisy, že skrze kalendář objevili toho či onoho autora, kterého předtím neznali. Naposledy to byl ohlas od čtenářky, která díky kalendáři objevila knížky přední polské autorky Hanny Krallové či povídky Jana Balabána. To samozřejmě potěší.

Přejděme k novému vydání kalendáře. Při zběžném prolistování mám dojem, že tentokrát je více zacílen na střední generaci, respektive na rodiče a děti, na manželské soužití.
Má-li být Cyrilometodějský kalendář pro celou rodinu, pak si tam musejí najít své články i tito čtenáři. Rodiče každý den řeší nejrůznější problémy, ale ty mají často společného jmenovatele – jak dětem dát víc svého času, jak rozumně řešit jejich požadavky, jak zabránit dětským třenicím o hračky a tak dále. V cyklu článků Za dveřmi křesťanské pedagogicko-psychologické poradny nabízejí zkušené dětské poradkyně řadu podnětů.
A jelikož hodně problémů rodinného soužití vzniká už v partnerských vztazích, druhý cyklus vtipně psaných článků zkušeného psychologa a rodinného poradce Petra Šmolky se zamýšlí právě nad úskalími partnerských či mezigeneračních vztahů. K oběma těmto tématům se pak vážou i některé povídky či fejetony – Taťány Lukešové, Czesława Miłosze, Věroslava Mertla, Ludmily Hronové, Jana Skácela aj.

Na co zajímavého byste z nového kalendáře ještě upozornil?
Určitě na cyklus dvanácti úvah P. Prokopa Siostrzonka Setkání s Otci pouště psaný přímo pro kalendář, na ukázky z Křížové cesty polského básníka Wojciecha Wencela či na výtvarné práce Věry Novákové.
Připravil čap



Četba i pro nevěřící
V následující anketě jsme se zeptali několika osobností: Jak na vás působí dnešní tvář Cyrilometodějského kalendáře?


Cyrilometodějský kalendář byl pro mě vítanou četbou i v dobách předlistopadových. V té přemíře slova lživého, lstivého nebo alibisticky jalového byl osvěžením. Byla tehdy i jiná vítaná četba, knížky vydané za první republiky nebo pracně dovezené ze svobodnějšího světa. Ale „kalendář“ byl ostrůvkem upřímně míněného slova (tedy i textu) zdejšího, současného, vyvzdorovaného, ať zbožného či básnického. Rád si v něm čtu i dnes, třebaže nabídka čtiva je obrovská.
Naši předkové (v mém případě prarodiče a dál do minulosti) měli obdobné kalendáře. Sloužily jim jako celoroční rukověti či průvodcové. Pomáhaly jim skloubit lopotný rytmus zemědělského roku se slavnostním průběhem roku liturgického. Takto si číst v Cyrilometodějském kalendáři už neumím. Pro mě je něčím jako dobrá čítanka. Nahlížím do něj většinou před usnutím. Někdy i závistivě. To když mě napadne, že je škoda, že se tenhle pěkný text neobjevil raději v Perspektivách…
Petr Příhoda, publicista

Cyrilometodějský kalendář se podle mě za poslední roky výrazně zlepšil, je kvalitní jak po obsahové, tak poslední dobou i po grafické stránce. Oceňuji, že dokáže oslovit nejen „lidové“, ale i intelektuální věřící. Dokonce si myslím, že má i dobrý „přesah do světa“, a přitom se nikomu nepodbízí. Podle mě ho mohou číst i nevěřící.
P. František Lízna SJ, poutník a dlouholetý vězeňský duchovní, Vyšehorky

Kdykoli se mi dostane do rukou nějaký kalendář v knižní podobě, musím myslet na svou babičku, která si často čítávala v kalendářích Vincentina, v nichž jsem si i já listoval, a tak se učil číst. A byla to četba tak nábožně mravoličná, že ještě dnes, s půlstoletým odstupem, cítím míjení těchto textů s životní realitou. Mnohé se za tu dobu změnilo, včetně podoby kalendářů, jak to vidíme například na Cyrilometodějském kalendáři na rok 2009. Jeho výtvarná i literární podoba z něho činí neobyčejně přitažlivou knížku, seznamující čtenáře s vrcholnými díly básnickými, prozaickými i esejistickými; mnohé z těchto ukázek mohou čtenáře inspirovat k hlubšímu seznámení s jejich autory. Kalendář jako kniha, kterou rozhodně s uplynulým rokem neodložíme mezi nepotřebné tiskoviny, jež podlehly času.
JAROSLAV MED, literární historik

Nevím, zda se někdy podaří vyrobit zařízení, které by nás přeneslo do minulosti, ale z posledních dnů mám osobní zkušenost, jak se rychle a bezpečně dostat do časů budoucích. Prostředek, který to umožňuje, není z dílny konstruktérů superrychlých vznášedel, ale z redakce Katolického týdeníku a jmenuje se Cyrilometodějský kalendář 2009. Tuto publikaci jsem začal číst včera navečer od první novoroční stránky a po půlnoci jsem už mohl slavit Silvestra příštího roku. Ne proto, že by bylo v kalendáři málo textu, ale proto, že vznášedlo jeho obsahu nešlo po nastartování už zastavit – a tak jsem přistál na konci kalendáře po nepřetržitém letu jeho textem. Pokud má někdo zájem prožít stejnou cestu, doporučuji tento kalendář nastartovat. Startuje bezvadně, hned na první otevření, během cesty není potřeba doplňovat palivo (spíše jsme z jeho obsahu doplňováni my), není potřeba brzdit v zatáčkách.
Lidé dnes nemají v lásce objemné knihy, které překáží při cestování. Kalendář splňuje i zde všechny předpoklady: je tvarovatelný, lehký, těžko zničitelný.
Max Kašparů, psychiatr, jáhen a pastorální teolog
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou