Kdo pomáhá, obohacuje se

Vydání: 2013/25 Dál vládnout versus předčasné volby, 19.6.2013, Autor: Jiří Prinz

Voda už opadla, ale lidé postižení povodní se stále potýkají s jejími následky. Aby jejich neštěstí z naší mysli nevytěsnila aktuální politická situace, všímá si KT nejen následků povodní, ale i fenoménu dobrovolnictví – a věnuje tomu i tematickou dvoustranu 8 a 9.

Hrobce na Litoměřicku leží přímo u Labe, zatopena byla zdejší kaplička a mnoho domů. Doksanský farář P. Adrian
Zemek OPraem sem zajíždí s pomocí. Reportáž viz strana 8. Snímek Aleš Palán

Nejen solidární a štědří dokážou být Češi v případě potřeby. Umí také přiložit ruku k dílu. Dokazují to příklady mnoha dobrovolníků, kteří v těchto dnech pomáhají v místech postižených nedávnou povodní.

„Dobrovolnictví oslovuje převážně lidi mladšího věku a aktivuje se především při krizových nebo jinak emočně vypjatých situacích,“ charakterizuje dobrovolnickou službu Pavel Šimek z Arcidiecézní charity Praha. Podle jeho slov je hlavním motivem dobrovolníků ochota pomáhat. „Vždy je to především ochota pomoci v oblasti, kde běžně nepracuji, ale kterou zvládnu. Z toho však vyplývá jedna důležitá skutečnost: i dobrovolnickou práci je třeba ‚hlídat‘, aby totiž ten, kdo se hlásí s nabídkou pomoci, na to také měl a nenadělal třeba více škody než užitku,“ upozorňuje.

Jeho slova potvrzuje i osmatřicetiletá dobrovolnice Terezie Fojtíková z Uherského Brodu. V pomoci druhým vidí náplň svého života, a kdykoli je zapotřebí, je připravena přiložit ruku k dílu. Při povodních však až do letošního června ještě nepomáhala. „Tyto povodně pro mě znamenaly výzvu. Šla jsem do toho s obavami a také s určitou nervozitou, jestli vůbec budu něco platná,“ líčí své čerstvě nabyté zkušenosti Terezie Fojtíková a dodává: „Vyjeli jsme do jižních Čech. Byli jsme v Bechyni, Protivíně a Putimi a všude jsem viděla spoušť a zkázu. Bylo to hrozné.“

Nejtěžší prý bylo získat si důvěru lidí. Komu se to podařilo, odjížděl nakonec sám vnitřně obohacen. „Ti lidé si potřebovali především popovídat. Pro mě osobně bylo přitom jedním z nejsilnějších zážitků setkání s osmdesátiletou paní, která už byla vyplavena potřetí. Byla hrozně smutná. Říkala, že už na ni děti tlačí, aby šla do domova důchodců. Snažila jsem se být empatická a díky tomu se mi nakonec otevřela. Vzpomínala na hezké chvíle ve svém životě, vyplakala se a nakonec se znovu naučila dívat se na svět trochu optimističtěji. Pro mě osobně to byl nezapomenutelný zážitek.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Související články

Diskuse

Rozpad rodiny Michal 20.6.2013 23:55

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay