Kde začátek prázdnin určuje počasí

Vydání: 2010/31 A.L.Stříž, 30.7.2010, Autor: Jaroslav Pulkrábek

Příloha: Doma

Pět měsíců prázdnin. Tak to by si leckterý z našich školáků nechal říci. Jenže ne vše vypadá tak růžově, jak se na první pohled zdá.

V africkém Čadu, působišti polského kněze P. Jaroslava Zawadzkého, který studenou Šumavu před několika lety vyměnil za centrální Afriku, začínají prázdniny opravdu již na jaře. „Tady konec školního roku neurčuje ministr školství, ale počasí. Někdy začíná období dešťů již v dubnu či květnu. No, a jak začne pršet, všichni jdou pracovat na pole,“ prozradil pater Zawadzki o zemi, kde se drtivá většina lidí živí zemědělstvím. Období dešťů končí na přelomu října a listopadu, kdy děti zase vymění motyku za školní brašnu. Jestliže se délka prázdnin může zdát příjemná, jejich podoba již nikoliv. „Žádné tábory či pobyt u moře. A když se přeci jen někam jede, tak k příbuzným, kteří mají málo dětí a potřebují pomoci na poli. Technika není žádná, a tak se všechno dělá ručně. A k tomu je zde nepředstavitelné horko a vlhko. Na poli je třeba každého – nejen školáků, ale i těch, kteří na školu ještě ani nepomysleli,“ poodhalil odvrácenou stránku věci P. Jaroslav Zawadzki. Je to doslova závod s časem. Během období dešťů roste vše před očima a každé zaváhání se projeví hladem a nedostatkem v následujících měsících. Když je zaseto, je třeba plít a také hlídat pole před zvěří (třeba před hrochy, kteří dokážou během chvilky zničit veškerou úrodu) a v neposlední řadě i před kmeny kočujícími krajem společně se svými stády. „Jednou jsem přijel do vesnice, kde jsem měl domluvenou dožínkouvou mši. Jedinou mši v roce. A nikde ani človíčka. Všichni hlídali pole, protože se tu potuloval kmen Bororo se svými stády. Někdy dojde i na šípy a nože. Ale jinak jsou ti Bororo velice milí, mají krásné ženy a děti. Jen je s nimi těžká domluva. Mají svůj svět i svůj jazyk – a francouzštinu znají jen velice málo,“ vzpomněl si na setkání s kočovníky P. Jaroslav. V listopadu je sklizeno a může se jít do školy. I ta je však poněkud vzdálena tomu, co známe z našich krajin. Vyučování často odpadá. Buď učitel musí někam odjet, anebo nedostal výplatu. Někdy i půl roku. Kantoři mají jen výjimečně vysokoškolské vzdělání a kvalita školství je zde velice nízká. Na dobré úrovni jsou jen školy církevní a soukromé. Jestliže rákoska v žádné třídě nechybí, s učebnicemi je to horší. „Teoreticky by tu měly být učebnice zadarmo. Ale když je třeba některá charitativní organizace pošle, učitelé je prodají do knihkupectví, aby si trochu přilepšili. A tam si je mohou koupit jen ti bohatší,“ pokračuje P. Jaroslav. Jak však vzápětí dodává, zdejší děti mají školu přesto velice rády a je prý radost dívat se na davy dětí, které ráno před sedmou hodinou, kdy vyučování začíná, míří do školy. Jedni bosí, jiní v žabkách. Někdo pěkně oblečený, někdo v roztrhaném tričku. Tašku mívají vlastnoručně ušitou z pytle na obilí a malé děti si to vykračují jen s dřevěnou tabulkou a křídou v kapse, pod paží ušpiněnou láhev s vodou na pití. Ani státní školství není bezplatné, a přestože nejde o velké peníze, pro mnohé domorodce je těžké poskytnout početné rodině alespoň základní vzdělání. A tak někdy musí pomoci církev. „Máme tu jednu rodinu s devíti dětmi. Jednoho syna mají na státním gymnáziu a musí zaplatit 15 euro a dva pytle obilí na rok. Druhý kluk je v katolické škole. Tam se platí kolem 40 eur. Platí i za další děti. Otec pracuje na poli, má zahradu, do které hodně investuje, působí jako katecheta a hodně nám pomáhá ve farnosti. Snaží se, jak může, ale i tak by to bez naší pomoci neutáhl,“ dodává P. Jaroslav. Přestože život afrického školáka se nezdá moc přívětivý, zdejší děti se umí radovat z maličkostí a působí mnohem spokojeněji než jejich vrstevníci v blahobytné Evropě. Navíc se ve farnosti, kde Jaroslav Zawadzki působí, podařilo vybudovat hřiště, na které se složili farníci z Vimperka a jiných českých i polských měst, kde P. Zawadzki působil.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay