Vydání: 2007/47 Zadlužené domácnosti. Co s tím?, 20.11.2007, Autor: Štěpán Plaček

Jestli je dnes něco snadné, tak půjčit si peníze. A na reklamní kampaně nabízející úvěr Češi slyší. Podle ekonoma Lubomíra Mlčocha z České křesťanské akademie nás však ze snu o snadném životě na dluh může vytrhnout nadcházející zdražování. Život nebude levný a se splátkami dluhů leckomu vzniknou problémy. Žití na úvěr se může změnit až v noční můru, kterou je příchod exekutora.

Podle údajů České národní banky stále narůstá zadluženost domácností. Vnímáte tyto dluhy jako „zdravé“?
V tom je potřeba rozlišovat. Poměrně velkou část v dluzích domácností tvoří hypotéky na bydlení. Tyto dluhy jsou nejlépe odůvodnitelné, protože jde vlastně o investice, zvlášť když se jedná o start mladých manželství. Jinou kategorií jsou spotřebitelské úvěry. Věci, které si díky nim pořizujeme, nebývají vždy zcela nutné, může se jednat i o využití peněz na statky morálně sporné. V každém případě by si domácnost měla vždy dobře rozvážit, zda na splácení bude mít dost prostředků.

Lidé málo myslí na zadní kolečka?
Strategie „jet na doraz“ je nebezpečná. Banka sice zájemcům o úvěr vytvoří odhad jejich schopnosti splácet, ale tento výpočet se provádí na základě aktuálních příjmů a momentálního zdraví. Pak stačí, aby najednou přišla nemoc, ztráta zaměstnání nebo lukrativního výdělku, a rodina náhle přestává být schopná dluh splácet. Situaci mohou navíc zhoršovat makroekonomické vlivy – v jejich důsledku se může skupina lidí, kteří budou mít se splácením problémy, rozšiřovat.

Které vlivy to jsou?
Zrychlování inflace, zdražování. V příštím roce má dojít ke zvýšení DPH u potravin, byl nahlášen růst ceny plynu a elektřiny. Současný odhad inflace navíc plně nezohledňuje ceny ve stavebnictví. Dále je tu poslední dramatický vývoj na trhu potravin. Právě se zrychlením inflace bude Česká národní banka nucena „šlapat na brzdu“. To se projeví zvyšováním základní úrokové sazby, jež se promítá do sazeb ostatních bank. Tím se zdraží úvěry, což právě změní situaci pro domácnosti: za starých podmínek jim rozpočet nějak vycházel, ale za současného stavu se jim úvěrová měsíční splátka může zvýšit a budou s tím mít problémy. Řekl bych, že toto riziko zasáhne větší spektrum domácností než doposud.

Domácnosti tedy doplatí na reformu veřejných financí?
Podle výpočtů analytiků bezprostředně prodělají všechny příjmové skupiny pod 38 tisíc korun měsíčně na osobu. Takže tato reforma je skutečně výhodná jen pro vyšší příjmové skupiny. Pro všechny ostatní to bude mít negativní dopad, byť ne na každého stejný. Většině se sníží příjmy, což může mít vliv na zadlužení. Tato situace zřejmě zvýší sociální napětí.

Ze všech stran jsme přitom vyzýváni k dalšímu utrácení...
Sociální učení církve odsuzuje konzumní životní styl již velmi dlouho. Teď už i laická odborná veřejnost varuje, že sféra médií a marketingové komunikace vyvolává ducha žádostivosti. Lidé jsou ve stále podněcovaném pokušení nakupovat často zbytečnosti a dokonce si na ně půjčovat v případě, když na to nemají – to vše v ovzduší, že vlastně o nic nejde. Reklama je i zavádějící. Sliby, že půjčky jsou bez navýšení, jsou často jen hrou čísel. Nikdo neposkytuje úvěry zadarmo. Jde jen o kalkulační fígl: cena je nasazena tak vysoko, aby v sobě úroky v podstatě už zahrnovala.

Nemůže být očekávaný růst cen důvodem, který by domácnosti přivedl k racionálnějšímu jednání a vedl i ke zpomalení jejich zadlužování?
Jejich kupní síla se omezí, ale působí zde jistá setrvačnost a nepružnost směrem dolů – lidé nechtějí slevit z návyků na určitý životní styl. Růst cen mívá většinou více efektů. Jednak může vést k tendenci si některé věci přestat kupovat, ale také k tendenci si více půjčovat. To je těžké odhadnout.

Řada lidí si myslí, že žít na dluh je normální...
Problém života na dluh není nový. Již dávno církev veřejně tepala lichvu jakožto půjčování na nekřesťanský úrok a varovala před zadlužováním. Ale dnes jsme v situaci, jako by to bylo normální a nikomu to nevadilo. Přitom například průměrné zadlužení domácností v bohatých zemích původní patnáctky Evropské unie je přes 90 procent jejich ročního příjmu. Takže jsou už vlastně ve své spotřebě o rok napřed. Když k tomu přidáme veřejné dluhy jednotlivých zemí, tak například ekonomika Belgie je v zadlužení tři roky napřed.

Jaká to může mít rizika?
Co se týče veřejných dluhů, politici se mohou stát rukojmími bankovních konsorcií tam, kde obsluha dluhové služby zatěžuje výdajovou stránku rozpočtu. Nad domácnostmi zase visí Damoklův meč exekucí (u nás je to kolem dvou set tisíc exekucí ročně). Exekuce jsou někdy nemilosrdné a zneužití situace může vést až k jakési krádeži za bílého dne, pokud je majetek oceněn pod jeho skutečnou hodnotu. Lidem, kteří se do takové situace dostanou, není co závidět.

Zadlužují se u nás domácnosti rychleji než stát?
Nejrychleji se zadlužují domácnosti, pak stát a na třetím místě jsou podniky. Zadlužování táhne vedle zahraničních investic náš současný hospodářský růst. V každém případě je v tom něco zneklidňujícího – tento model kapitalismu je založen na tom, že velká část společnosti upadne do dluhů. Přitom si neuvědomujeme, že naše nynější úroveň blahobytu byla zaplacena tím, že stát zprivatizoval, co mohl. Do ekonomiky připlynuly kromě přímých zahraničních investic právě peníze, které se získaly za prodaná aktiva. I když jsou ještě projekty jako plánovaná privatizace letiště v Ruzyni, počítejme s tím, že mimořádné zdroje se blíží ke konci.
My křesťané bychom měli stavět život na dobrovolné skromnosti; pak materiální stránka života není to podstatné.