Kde se rodí politik(a)?

Vydání: 2014/37 Vrah P. Kubíčka prosí o odpuštění, 9.9.2014, Autor: Jaroslav Šubrt

Příloha: Perspektivy 18

Opus Bonum chce křesťany povzbudit k práci pro společné dobro.
 
V sobotu 20. září se v prostorách benediktinského arciopatství na pražském Břevnově již podvaačtyřicáté uskuteční sympozium organizované laickým katolickým sdružením Opus Bonum. Sdružení vzniklo v roce 1972 v německém exilu a jeho zakladatelem byl břevnovský opat Anastáz Opasek. Téma letošního setkání je navýsost aktuální: „Kde se rodí politika?“ Zástupcům našich největších politických stran jsme proto položili pár otázek. Pokoušeli jsme se oslovit i politiky z vládní ČSSD, odpovědi jsme od nich ale do uzávěrky ankety k naší velké lítosti nedostali.
 
Do střetu se svým svědomím se nedostává politik o nic častěji než učitel, pokladní v supermarketu nebo podnikatel.Ilustrační snímek ČTK
 
Otázky:
 
1. Co bylo hlavní pohnutkou, že jste se rozhodl(a) aktivně vstoupit do politiky?
 
2. Ve společnosti je už nějakou dobu cítit nespokojenost, až znechucení nad současným stavem české politiky (viz například klesající účast občanů ve volbách či naděje vkládané do nových hnutí). Co by podle vás mohlo přispět k jejímu ozdravění? Co vy sám (sama) nebo vaše strana pro to můžete udělat?
 
3. Politika se mimo jiné definuje jako „umění kompromisu“. Člověk, který se v ní angažuje, se ale někdy může dostat do rozporu s vlastním svědomím. Kde je pro vás ona hranice, kterou už nejste ochoten (ochotna) překročit?
 
4. Mezi lidmi mnohdy převažuje pocit, že se naši vrcholní politici pohybují jen v jakémsi virtuálním prostoru svých stranických sekretariátů. Co děláte pro to, abyste si zajistil(a) dostatečnou zpětnou vazbu a kontakt s každodenní realitou svých voličů?
 
Nesplynu s davem

1. Vstup do světa politiky přirozeně vyplynul z mé životní cesty. Jsem formována z rodiny křesťanstvím, ze studií antikou a z pedagogické práce otevřeností k diskusi. První dvě věci jsou pramenem velkých hodnot, které neztratily svůj smysl, to třetí je správná metoda.

2. Znechucení politikou na jedné straně chápu. Touha zažít pohádkový pocit, že dobro zvítězilo a zlo bude potrestáno, se nenaplnila. Na druhé straně, politici jsou jen vzorkem národa stejně jako podnikatelé, učitelé, lékaři i kněží. Domnívám se, že řešením není svěřovat stát či obec do rukou stále se proměňujících seskupení, která nemají myšlenkový základ a sázejí na naštvanost voličů. TOP 09 je první stranou, do které jsem v životě vstoupila. Ztotožňuji se s jejím hodnotovým základem, ale zároveň vím, že stranu čeká ještě dlouhá cesta, než budou všichni členové její náročné zásady naplňovat.Stranická příslušnost není mým náboženstvím, je to cesta, jak se v materiálním světě pokoušet o službu lidem.

3. Po osmi letech v komunální politice a po roce ve Sněmovně vím jedno. Je-li cílem kariéra či skrytá touha se zviditelnit nebo ještě hůře zbohatnout, ztrácím s každým kompromisem sama sebe. Když bojujete o konkrétní zlepšení, o dobrý cíl, kterému věříte, a cítíte oporu lidí, jimž důvěřujete, není čeho se bát.

4. Ten pocit je oprávněný, také vnímám, že mnozí politici žijí v jiném světě. Nepřišla jsem dělat zářnou kariéru, ale na druhé straně uvnitř politického mraveniště nesplynu s davem. Pro sebe si vždycky říkám: „Nepřišla sis sem hledat kamarády.“ Snažím se jednat věcně a s respektem k druhým, ale zároveň jsem a zůstanu radikální idealistkou.

Nina Nováková, poslankyně Parlamentu ČR za Středočeský kraj (TOP 09)
 
Vyslechnu si i nepříjemné věci

1. Jako starosta obce jsem se potýkal s nespravedlivým rozdělováním sdílených daní mezi největší města a obce. Ústavní soud konstatoval, že rozdělování daní je politickou otázkou, a máme ji tedy řešit politickými nástroji. To bylo impulzem k rozvoji aktivit hnutí Starostové a nezávislí, které mě posléze přivedly až do Poslanecké sněmovny. Tam se nám podařilo takzvané rozpočtové určení daní změnit a už loni díky tomu získaly obce a města v ČR oproti minulosti o 15,5 miliard Kč víc. To se v životě občanů a rozvoji obcí a měst již brzy znatelně projeví.

2. Změnu stavu nemůže přinést nějaký „nový čistý politik“ nebo „nová čistá strana“. Situace u nás není tak moc vzdálená realitě v jiných evropských zemích, jak si často myslíme. Volič, který skutečně chce, má dnes dost možností, aby mohl volit lidi, jimž důvěřuje. Má svobodný přístup k informacím, možnost přímo komunikovat s politiky, možnost preferenčních hlasů, prostor pro vlastní iniciativu. Bude to jistě znít mnoha lidem troufale, ale paušální skepse k politice není tolik problémem politiků, jako spíš voličů. Ten, kdo má čas a chuť sledovat politiku pozorněji než jen prostřednictvím často bulvárních zpráv, nemůže podle mě celou českou politickou scénu šmahem odmítat.

3. Do střetu se svým svědomím se nedostává politik o nic častěji než učitel, pokladní v supermarketu nebo podnikatel. Rozdíl je jen v tom, že rozhodování politika zpravidla zasáhnou více lidí než rozhodování nepolitika. O to pečlivěji musím kompromisní, tedy z mého pohledu nikoliv dokonalá řešení, zvažovat. Kompromis s vlastním svědomím jsem ale v politice udělat nemusel.

4. Žiji ve své obci: aktivně se zapojuji do jejího života, potkávám sousedy, mluvím s nimi, vysvětluji, hádám se s nimi, vyslechnu si někdy i nepříjemné věci. To je nejlepší zpětná vazba. A nejen to. Tam také vidím, co jsou skutečné problémy a co pseudoproblémy. Když pak o něčem hlasuji ve Sněmovně, přemýšlím, jak se daná norma promítne do života u nás doma.

Petr Gazdík, poslanec Parlamentu ČR za Zlínský kraj (STAN)
 
Něco pro to udělat

1. Jako novinář jsem došel k nezvratnému názoru, že tradiční politické strany vytvářejí korupční systém, který brzdí zemi, a že bez vzniku nového hnutí, které stojí mimo korupční systém, se nic nezmění. A tak jsem si řekl, že když už to vím, měl bych pro to něco udělat.

2. Politici musí přestat lhát, krást, musí se chovat jako normální lidi, nekecat blbosti a musí se zajímat o voliče i jindy než ve volební kampani.

3. Nikdy nezměním své přesvědčení buď kvůli osobnímu prospěchu, nebo pod pohrůžkou. Jinak nevidím důvod, aby se poslanec dostal do konfliktu se svým svědomím. Může za svůj názor bojovat až do konečného hlasování. Když je přehlasován, neměl by se nad tím mrzet. Není žádný lepší systém než demokracie.

4. Ve Sněmovně vidím, že někteří politici skutečně jednají jako „POLITICI“, jako zvláštní třída, která vidí svět jinak. Myslím, že je poměrně snadné se tomu bránit. Jednak jsme v klubu zatím všichni normální a podporujeme se v tom, jednak mluvím s normálními lidmi dnes a denně. V hospodě, tramvaji či supermarketu se člověk doví dost, aby nepropadl marnivosti…

Martin Komárek, poslanec Parlamentu ČR za Liberecký kraj (ANO 2011)
 
Necítit se jako mistr světa
 
1. Dvě konkrétní chvíle. Srpen 2006 – u Kramářovy vily se pánové Paroubek a Kalousek dohodli na koalici s podporou KSČM. Červen 2010 – Věra Luxová na veřejné debatě: „Starejte se o to, co se děje ve vaší obci.“ Přilož sám ruku k dílu!

2. Snažím se, aby aspoň část lidí aktivních ve spolcích, farnostech a občanských iniciativách přešla s realistickými cíli, trpělivostí a vytrvalostí do politické sféry. Nové pevné základy potřebuje komunální politika ve větších městech. Není v hledáčku médií a točí se v ní velké peníze… Je tu i problém generační. V KDU-ČSL se málo setkávám s lidmi kolem padesátky. Byli za normalizace zatlačeni do soukromé sféry? Vyjdou z ní?

3. Dosáhnout kompromisu a zachovat si dobré svědomí spolu těsně souvisí! Svědomí neustále dozrává a učí se z rozhovoru s druhými. Hranice leží uvnitř mne. Neslibovat, co nemůžu splnit. Říct „promiň“, když někoho změnou postoje poškodím. Dodržet slovo, i když mě to bude něco stát.

4. Každému z nás kdysi máma utírala zadeček a dávala plínku. Lék na pýchu je stejný u politika jako u ředitele, biskupa či manažera. Často s lidmi mluvit a nejednat povýšeně, věnovat jim čas, nikdy se necítit jako mistr světa. A když se to stane, říct to zpovědníkovi.

Pavel Mareš, místopředseda pražské KDU-ČSL
 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy

Diskuse

otevřenost Vladimír F. 14.9.2014 06:44
Jsou silnější vlivy, než zájem politika i ušlechtilý Michal 11.9.2014 23:45

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay