Každý si zaslouží žít v bezpečí

Vydání: 2010/5 Násilí v rodině, 29.1.2010, Autor: Michaela Straková

Domácí násilí (DN) se odehrává za zavřenými dveřmi domovů, které by měly být útočištěm a oázou klidu. Někdy je těžké rozeznat, zda jde o týrání a násilí, nebo jsou to „jen běžné hádky“. O této problematice mluvíme s psychoterapeutkou Miroslavou Jančovou z Valašského Meziříčí, která pracovala přes osm let v charitním azylovém domu pro ženy v tísni.

Jak rozpoznáme domácí násilí? Existují některé specifické znaky, které by nám měly říct – pozor, to už není běžná domácí hádka, tohle není normální?

Domácí násilí se děje mezi osobami, které k sobě mají spřízněný vztah, je tam citová blízkost a ekonomická závislost. Zůstává často dlouho pečlivě tajeno a utajeno. Oběť se o tom stydí mluvit, často ani nejbližší rodina neví, co prožívá. Na rozdíl od běžné hádky je tu také jasné rozdělení rolí oběť – agresor. Intenzita násilí se zpravidla stupňuje a u oběti to často vede k postupné ztrátě schopnosti násilí zastavit a situaci řešit. To vše u běžných manželských rozepří absentuje.

Tento problém se podle odborníků nevyhýbá ani katolickým rodinám. Máte zkušenost, že v těch se to více tutlá, že by si ženy katoličky nechaly od manželů víc líbit, že se víc stydí přiznat i samy před sebou, že se u nich doma odehrává DN?

Kolem DN existuje řada mýtů, osobně bych některá tato tvrzení zařadila mezi ně. Pravdou je, že se odehrává ve všech sociálních, ekonomických a kulturních vrstvách, jde napříč světem bez rozdílu vyznání. Mám zkušenost, že věřící lidé jsou obvykle osvícenější, do vztahu s partnerem a dětmi jsou ochotni hodně investovat. Pokud se objeví takový případ, je v katolických kruzích více vnímán a násilné chování je radikálněji hodnoceno.

Existují lidé (oběti DN), kteří vědí, že u nich doma něco není v pořádku, ale přemýšlejí, zda není chyba v nich. S připomínkou toho, co slíbili při svatebním slibu (že budou s partnerem v dobrém i zlém), berou tuto životní situaci jako svůj kříž, úděl a situaci raději neřeší…

Je přirozené, že se nejdříve díváme, zda chyba není náhodou v nás. To ale u DN neplatí! Za násilí je vždy odpovědný ten, který se ho dopouští. Nikdy nenese vinu oběť. Nikdo nemá právo mne trestat za mé, mnohdy i smyšlené, chyby a omyly. Při manželském slibu jsme skutečně před Bohem partnerovi slíbili, že s ním „poneseme všechno dobré i zlé“. Tím se však jistě nezavazujeme před naším milujícím Otcem se zlem souhlasit. To bychom tento závazek špatně chápali. Obsahem tohoto slibu je, že když se partnerovi stane něco zlého (přijde o práci, stane se mu těžký úraz s celoživotními následky), zůstaneme mu po boku a budeme mu pomáhat nést jeho úděl nebo ho podporovat v těžkém období. My věřící především musíme rozpoznat zlo a odmítnout ho. Někdy i za cenu rozpadu manželství.

Kam se mohou lidé, na kterých je pácháno domácí násilí, obrátit? Někdy je agresor sleduje a nedovolí jim vyhledat pomoc. Existuje pro ně východisko?

Na internetu jsou dostupné organizace, jako je KOORDONA, ROSA, Bílý kruh bezpečí, RIAPS. Oběti se mohou obrátit i na azylové domy, kde jim sociální pracovnice poskytnou nejen potřebné informace, ale mnohdy i konkrétní pomoc. Většina zaměstnanců těchto zařízení má kurzy krizové intervence i školení a semináře pro práci s oběťmi DN. V případě fyzického násilí je možné okamžitě zavolat na policii, která má ze zákona možnost násilníka vykázat z bytu. Pokud agresor oběti brání vyhledat pomoc, je to pro ni velmi složitá situace. Má však své řešení. Může zde pomoci důvěrná osoba, která se s pomocí skontaktuje. Na adresách a linkách specializovaných pro oběti DN jí poradí konkrétní postupy tzv. „krizového plánu“, kterými by se oběť měla pak řídit.

Když mám podezření, že je týrán někdo z mých blízkých, jak mu mohu nejlépe pomoci? Často je např. psychické násilí špatně prokazatelné (modřiny jsou vidět). Je lépe s danou osobou, která je obětí, mluvit na rovinu, otevřeně?

Důležité je oběti naslouchat, věřit jí, nesoudit a neobviňovat. Říct jí, že násilí jejího partnera není její vina a že si zaslouží žít v bezpečí. Oběť násilí ujistěte, že neexistuje žádná omluva pro jakékoli formy týrání. Pomozte jí skontaktovat se s odbornou pomocí.

Co by měl udělat kněz, když se mu s tímto problémem svěří někdo ve zpovědi?

Úkol kněze a terapeuta je rozdílný. Každý z nich však může sehrát v životě oběti nebo násilníka významnou roli. Pokud si dovolím dát kněžím, kteří se s DN setkají, nějaká doporučení, spočívalo by v tom, aby před problémem nezavírali oči a povzbudili věřícího k vyhledání odborné pomoci. Vždyť na světě jsme mimo jiné proto, abychom si vzájemně pomáhali, porozuměli tomu, jaký úkol nám Bůh v našem životě svěřil, a respektovali hranice své role.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay