Každou chvíli nám hrozí zatčení

Vydání: 2008/18 Čína - země plná kontrastů, 29.4.2008

Následující svědectví přibližuje na příkladu jedné čínské diecéze nelehkou situaci, v níž se dnes katolická církev v Číně nachází – tedy především její „podzemní“ část. Jméno kněze, který zde hovoří o každodenním životě věřících v komunistické zemi, je z bezpečnostních důvodů utajeno.

Provincie, ve které působím, leží úplně na severu země.
Rozlohou je téměř tak velká jako Itálie a na jejím území žije okolo 40 milionů obyvatel – z toho zhruba 100 tisíc katolíků a 80 kněží. Přitom ještě v roce 1986 působilo na území naší provincie jen osm kněží v pokročilém věku. Díky úsilí a odvaze někdejšího biskupa je jich osmdesát a jejich průměrný věk je 34 let. V podzemním semináři je 15 bohoslovců. Máme také okolo 60 řeholních sester.

PĚT CEST DO CÍRKVE
Existuje pět způsobů, jak se víra v naší provincii předává:
1. Rodina. I přes mnohé nové okolnosti se víra dále předává hlavně v katolických rodinách. I já jsem se dostal k víře díky své rodině. Narodil jsem se v roce 1973, v době tzv. Kulturní revoluce, v jednom průmyslovém městě. Několik dní po narození jsem byl tajně pokřtěn katolickým laikem, který byl zároveň i mým kmotrem. My, čínští křesťané, žijeme v úplně ateistickém prostředí, které má k náboženství vysloveně negativní postoj – potlačuje ho a zesměšňuje. Ale i přes školní komunistickou výchovu ve mně víra postupně rostla, zvláště díky svědectví mých prarodičů. Rád vzpomínám, jak se celá naše rodina (dokonce i během Kulturní revoluce) společně modlívala za zabedněnými okny a dveřmi růženec a večerní modlitby. Víc než 10 let jsme takto trávili i vánoční svátky – bez mše svaté a bez kněze.
2. Intelektuální hledání. Mnozí mladí lidé v čínských městech hledají pravdu a smysl života. Jde hlavně o příslušníky inteligence a studenty (ale někdy jsou to i důchodci), kteří uprostřed materialistické společnosti cítí duchovní vakuum. Do styku s vírou přicházejí prostřednictvím literatury či kontaktů s katolickými přáteli. Jen zřídka ale mají možnost účastnit se systematické výuky náboženství. A tak, když se připojí k některému farnímu společenství, minimálně po šesti měsících skládají zkoušky z malého katechismu a přijímají svátost křtu.
3. Tradiční víra v duchy. V mnohých čínských rodinách se uctívají předci a strážní duchové rodiny, kterým se připisují různé úlohy a funkce, což ale někdy vede až k ovládnutí osob těmito duchy. Jako katoličtí kněží tedy „vyháníme démony“, jimiž jsou dotyčné osoby posedlé či spoutané – a to tím, že jim pomáháme objevit svobodu a lásku v Ježíši Kristu. Po uzdravení takové osoby, nebo dokonce celé rodiny, se mnozí příbuzní či sousedé obracejí na naši víru a vstupují do církve.
4. Uzdravení. I když nehlásáme naši víru jako nějakou medicínu, která dokáže uzdravit všechny (i tělesné) nemoci, přesto se zdá, že hlavním důvodem, proč se mnozí lidé na čínském venkově stávají katolíky, jsou osobní zkušenosti s uzdravením jakéhokoliv druhu.
5. Sňatky. Katolíci představují v naší zemi jen nepatrnou menšinu, a tak se jim ne vždy daří najít katolického partnera. Prosíme je, aby svému partnerovi navrhli přijmout křesťanskou víru ještě před sňatkem. V těchto případech je pak doba zasnoubení zároveň i obdobím přípravy na křest. Mnozí tito lidé se pak stávají velice dobrými misionáři.

NEUSTÁLE NA CESTÁCH
V životě „podzemního“ kněze v Číně neexistuje žádná jistota – ze strany policie nám hrozí každou chvíli zatčení. Mši svatou často sloužíme v rodinách, stravujeme se a spíme v domech našich věřících, nemáme soukromí na studium či odpočinek, jsme neustále na cestách...
Každý kněz dostává měsíčně asi 50 eur, které si bere z mešních intencí. Zbytek z nich odevzdává jednou za tři měsíce diecéznímu ekonomovi na údržbu kněžského semináře a pro komunitu řeholních sester. Za jednu mši svatou dostáváme od věřících běžně částku 1 eura (jen zřídka dostaneme milodary určené na chod farnosti). Náš biskup sídlí v jedné malé vesničce daleko od městských aglomerací – je to jediné místo, kde mu vládní úřady dovolily žít a řídit odtud „neoficiální“ církev. V této obci žije asi 300 katolíků, další 2 000 jsou rozptýleny v okolních vesnicích. Máme tam k dispozici malou kapli, postavenou před deseti lety, kde probíhají všechna důležitá shromáždění. Místní vláda se přitom tváří, že o ničem neví...
(Z projevu, který přednesl kněz čínské podzemní církve na 7. evropském katolickém kolokviu o Číně v září 2006 ve městě Truggio nedaleko Milána, vybrala ren)



Čínská kulturní revoluce byla politická kampaň rozpoutaná v roce 1966 vůdcem čínských komunistů Mao Ce-tungem. Za deset let trvání přivodila smrt stovkám tisíc lidí, kteří se stali oběťmi vraždění rudých gard, dále rozvrat ekonomiky a obrovské ztráty na kulturním dědictví.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay