Kázání potřebuje příběh

Vydání: 2016/46 Svatý Martin, podzimní svatý, 8.11.2016, Autor: Vít Hájek

Mons. JIŘÍ SKOBLÍK měl dlouhá léta v kostele úctyhodnou návštěvnost. Důvodem je jeho schopnost oslovit lidi bez vzdělání stejně jako intelektuály. Ostatně patří mezi naše přední morální teology. Dnes ale působí hlavně v malém společenství na Hradčanech, kam se ne každý z centra dostane.


„Nejsem svým založením řádný badatel,“ říká jeden z nejvýznamnějších českých teologů Jiří Skoblík. Snímek autor

Nestýská se vám po podhradí?

Naprosto ne. Považuji se za takového zámeckého kaplana, který slouží knížeti pánu a počítá s tím, že v kapli bude pouze on se svou rodinou. A karmelitky, u kterých dnes působím, jsou klauzurní řád. Nemohou chodit po kostelích, kde by se jim líbilo, musí zůstat stále na jednom místě. A když chtějí mít mši každý den, musí mít svého člověka, který jim bude tímto způsobem sloužit. Já to naprosto chápu a vůbec mi nevadí, že když vyjdu ze sakristie, je tam mnohem méně lidí, než kolik je míst v lavicích.

Vystudoval jste konzervatoř, tedy žádná touha po kněžství v mládí? Nebo šlo o přání rodičů?

Pokud se týče mé rodiny, všechno bylo spořádané, ale rozhodně to nebyla rodina věřící. Dejme tomu, že bychom ji mohli charakterizovat jako rodinu matrikových katolíků. V rámci tehdejší doby jsem chodil na náboženství, které bylo ještě součástí normální školní výuky, ale určitě v mém dětství nebylo nic takového, že by mi babička už v pěti letech ušila malý ornátek, a sotva bych dovedl mluvit, už bych říkal „Dominus vobiscum“. Nikdy jsem nebyl ani ministrantem. Spíš jsem toužil být mašinfírou.

A s hudbou to bylo tak, že doma se amatérsky pěstovala, a tudíž jsem k ní měl vztah. Následně mě inspiroval jeden spolužák na gymnáziu, který se touto cestou vydal, Václav Fuka, kontrabasista. A tak jsem po maturitě vystudoval konzervatoř, ale hned po ní se přihlásil do kněžského semináře.

Co bylo důvodem zlomu?

Tím, kdo vystřelil startovní pistolí, nebyl člověk, ale kniha. Život Kristův od Giovanniho Papiniho. Pomyslíte se: Aha, otevřela vám nový prostor a najednou jste viděl Pána Boha jasnějšíma očima, než když jste jako chlapeček chodil na náboženství. Ale vůbec ne! Víte, co bylo hlavní? Otázka smyslu. Věci najednou udělaly krok ze šera do světla. Najednou dostaly smysl. A garantem toho všeho byla absolutní Boží vůle.

Co na vaše rozhodnutí říkali rodiče?

Byli naprosto zděšení. Tenkrát k nám ale přišel církevní tajemník – za mými zády, já nebyl doma – a říkal našim: „Nebraňte mu v tom, my měli nyní případ, kdy se rodina postavila u svého syna proti studiu na kněze a skončilo to sebevraždou.“ Církevní tajemník byl samozřejmě člověk, který měl vlastně zajásat, že rodiče jsou proti. Ale zřejmě se bál, aby se neroztrhl pytel se sebevraždami, což by nebylo politicky příliš ideální. O této návštěvě jsem neměl ani tušení, teprve za hodně dlouhou mi to matka prozradila.

Jaká byla v padesátých letech kvalita studia na fakultě?

Ono se o tehdejší škole dost nespravedlivě mluví jako o vyšší ministrantské, ale nezapomínejte na jednu věc. Profesorský sbor byl zčásti ansámbl, který fakulta podědila ještě z první republiky, což znamená, že to nebyli nekvalitní lidé. Merell i Kubalík měli francouzská studia, Kotalík byl jazykový génius a takhle bych mohl pokračovat. Myslím, a nechci nikomu křivdit, že úplně jiná situace v neprospěch fakulty nastala teprve za normalizace, kdy tento sbor vymřel. Potíž byla také s knihovnami – něco takového jako teologická literatura vydaná po roce 1950 v západní Evropě nepřicházela u nás vůbec v úvahu. Měli jsme jenom skripta sepsaná profesory. Vlastně jediný oficiální pramen, který se dal použít, pocházel z NDR.

 

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Mons. doc. ThDr. Jiří Skoblík (* 1932 v Praze), emeritní kanovník svatovítské kapituly, autor publikací týkajících se morální teologie a etiky. Působil jako externí vyučující na katolických fakultách v Praze a Českých Budějovicích. Dosud bývá přísedícím u zkoušek v Českých Budějovicích a Olomouci. Papežem Benediktem XVI. mu byl udělen titul Papežský prelát.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay