26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Katolický tulák s rozervaným srdcem

25. 7. 2017

|
Tisk
|

Život jako putování bylo vlastní téma jednoho z otců beatnické generace 60. let Jacka Kerouaca. Jeho románoví hrdinové putují skrze poušť a hledají zemi blaženosti. Nejenom o nich, ale i o autorovi hovoříme s KARLEM SLÁDKEM, vyučujícím na KTF UK.

Vydání: 2017/30 I kněží vyráží Alpská oslava sv. Jakuba na dovolenou, 25.7.2017, Autor: Lukáš Nosek



Kerouac stále hledal své katolictví, i když poctivě studoval jiná náboženství, především buddhistické texty. Zásadním tématem jeho knih je cesta. Cesta je v jeho světě doprovázena pády, duchovním postavením se na nohy a opětovným podlehnutím neřestem. To byl svět, který chtěl Kerouac popsat a vše „vyznat“ veřejně, jako svoji celoživotní zpověď.
I když jde o temnou stránku života, která není vždy příjemná – a raději se o ní mlčí, Kerouac chtěl vyprávět o rozpolcenosti svých postav. Ty nabíraly až téměř schizofrenní rysy, kde touha po svatosti a současně život v hříchu se staly jakýmsi koloběhem utrpení. Hrdinové jeho románů jsou archetypy marnotratného syna, vědí, že ze života na dně potřebují vykoupení. V dálce vidí Boha Otce, který jim otevírá náruč, ale tíha hříchu jakoby stále brání se rozeběhnout.
V různých pochybnostech těchto románových hrdinů často prosvítá víra v Boha. Zápas o pravdivé poznání, ve kterém je vše ve světě buď iluzí, nebo Boží „hra“, je vztažen k mystickému výstupu na horu a k prožitku lásky k Bohu. V románu „Andělé pustiny“ Kerouac napsal: „Uvědomím si, že to si Bůh hraje (se mnou) a hledím na představení reality, která se rozplývá ve vodách porozumění a mám skoro chuť zavolat ,miluju Boha‘ – ten románek, který jsem si s ním prožil na Hoře – zamiloval jsem se do Boha.“
Román „Na cestě“ vyšel až šest let po jeho napsání v roce 1957. Stal se legendární i díky svému spontánnímu stylu, v němž Kerouac vytvořil ze svých vzpomínek na cestování po Spojených státech se svými přáteli v poválečných letech fiktivní svět. Údajně román sepsal za tři týdny.
Život sám je pro Kerouaca cestou, po které člověk musí vyjít z iluzorní zajištěnosti a opustit klamný sen o kariéře. Kerouac nevnímal tuto svobodu od amerického snu a bohatství jako cestu k anarchismu. Sám v sobě měl jistý vnitřní řád, který se snažil nalézt zakódovaný v jakémsi prozřetelnostním vedení vztahů. Když se postavy v jeho světě odpoutaly od měšťáckého stylu života, měly najít hlubší rovinu vztahů a provázanosti lidských příběhů. V tomto smyslu chtěl Kerouac navádět čtenáře na jinou úroveň bytí, propojenosti světa viditelného a neviditelného. Cesta se tak v jeho díle stávala svobodným prostorem pro vhled do nové dimenze života.
Román „Na cestě“ však přináší též svědectví o dramatické realitě mladých lidí, kteří jsou vykořeněni ze společnosti a setkávají se s alkoholem a experimentují se sexuální zkušeností. Kerouacův hrdina z těchto zážitků prožívá jen hořkost a stud. Touží po duchovní zkušenosti. Pomyslným pokračováním románu je kniha „Dharmoví tuláci“, kde je jasně vyjádřeno hledání smyslu života skrze náboženské texty.
Pod vlivem Kerouacových „románů z cest“ se začala jeho generace nazývat beatniky. To slovo bylo poprvé vysloveno v roce 1948 v rozhovoru mezi Jackem Kerouacem a Johnem Clellon Holmesem (americký romanopisec a básník – pozn. red.). Pro Kerouaca měl termín náboženský význam. „Beat“ jako „beatific“, tedy šťastná a blažená, „andělská generace“. Za literární vzor beatnika považoval své průvodce, postavy, které obdivoval.
V románu „Na cestě“ napsal o jednom z hrdinů: „Dean byl BEATNIK – duše a pramen vší zbitý svatosti.“ Tedy člověk usilující o pravdu, svatost, ale stále padající, zbitý životem. Takový člověk se lidem z okolí jeví jako blázen. V této knize napsal o stránku dříve: „Ano, to byl Dean: SVATEJ ŠAŠEK.“
Na jednu stranu jsou tyto postavy hledači opravdovosti života a duchovního řádu, ale na druhou stranu nejsou schopni překročit stíny své cesty. V beatnické generaci jde o drama člověka na cestě, který se v určitém okamžiku musí rozhodnout. Ovšem to ho svazuje. A raději okolo tohoto rozhodnutí krouží v nejistotě, což ho zároveň i stravuje a ničí. Než by upadli do karikatury vnější dokonalosti, raději se stávají šašky toužícími po svatosti. A zároveň beatnici dávají najevo, že svatosti nejsou neschopni dosáhnout.
Inspirativní je jistě motiv cesty. Každý z nás je stále na duchovní cestě. Nikdy nemůžeme být sami se sebou spokojeni a zastavit se. Každý z nás musí stále pokračovat v pouti, která vyžaduje každý den učinit jakási rozhodnutí. Pro románové hrdiny Kerouacových děl bylo nejtěžší učinit právě toto rozhodnutí. A pokušení, jimž podléhají tito hrdinové, v různých obměnách dotírají i na každého z nás.
V tomto duchovním boji máme však oporu. Přestože to není na první pohled zřejmé, popis fiktivního světa „románů z cest“ je velmi často inspirován biblickými příběhy. Svět víry má proto průniky s obrazem světa jako cesty. A Písmo je dobrým průvodcem na cestách. A symbolickým místem pro duchovní cestu je u Kerouaca také poušť. Vypravěč v „Dharmových tulácích“ popisuje nesporný kontrast mezi ruchem velkoměsta, které vytvářelo podhoubí pro sociální vyloučení a problematický život na ulici, a samotou pouště, kde mohl Kerouacův hrdina zklidnit svou mysl zatíženou obrazy a svody, jež prožil ve městě. Každý člověk potřebuje takový „posvátný čas na poušti“ pro usebrání roztěkané mysli.
Jistě, Jacka Kerouaca pro jeho rozervanost a pády nelze napodobovat. Velmi cenná je však jeho touha vyjevit skrze popsaný duchovní svět pravdu o hledání vnitřního života. Jeho romány jsou zpovědí o kráse i tíži života, zpovědí bez zábran, bez cenzury. Autor pak skrze vypravěče svým čtenářům opakovaně připomíná, že jsme všichni stále na cestě do nebe. Taková by jistě byla závěť jeho románů.
Ve zmíněné publikaci „Na cestě s Jackem Kerouacem“ jde o pokus o duchovní výklad „románů z cest“. Pokusil jsem se o kritické zhodnocení náboženského světa v jeho díle. Jeho románový svět má svou vlastní dynamiku, ve které čtenář odhaluje nejen duchovní rozměr, ale na obecné rovině též existenciální výpovědi o člověku. Jeho fiktivní svět odkazuje mimo sebe, za sebe. Jde tedy o vytvořený obraz, který je symbolem pravé reality. Těchto symbolických obrazů je v Kerouacových románech celá řada. Téměř všechny vypovídají o křesťanské spiritualitě a odkazují na samotné dějiny křesťanských spiritualit.
I ty Kerouacovy časté odkazy na buddhistickou nauku v sobě ukrývají motivy a témata inspirovaná křesťanskou eschatologií.
Snažil jsem se o nijak nezatíženou četbu Kerouacova díla. Kéž by ho i křesťanští čtenáři občas otevřeli a snažili se porozumět jeho slovům jako výpovědi upřímného katolíka s rozervaným srdcem, na které utočilo mnoho běsů.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou