Karmelitky si staví klášter

Vydání: 2019/3 Panamské Jezulátko přivítalo Čechy, 15.1.2019

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste klášter s duchovním centrem pro veřejnost. Představená sestra MARKÉTA a sestra MILADA poskytly KT rozhovor.

 
Sestry Milada (vlevo) a Markéta na prostranství dvora v Drastech. Snímek Vladimír Hendrych

Proč jste se rozhodly přesídlit z Hradčanského náměstí na okraj Prahy?

MILADA: Svatá Terezie z Ávily, zakladatelka našeho řádu, sestrám doporučovala bydlet v malém domě s velkou zahradou. Na Hradčanech máme přesný opak: velký dům s malou zahrádkou. Kolem chodí hluční turisté, často zde natáčejí filmaři. V roce 2005 proto padlo rozhodnutí, že se odtud odstěhujeme. Třináct let jsme hledaly kupce pro náš dům a současně vhodné místo pro náš nový domov.

MARKÉTA: Těší nás, že dům koupili naši bratři, bosí karmelitáni, takže tu ještě několik měsíců můžeme pobýt. Od realitky bychom sice dostaly víc peněz, ale rozhodly jsme se pro nekomerční prodej. Současně jsme zakoupily statek v Drastech z majetku Vyšehradské kapituly.

Co bylo tou pověstnou „poslední kapkou“, že jste se po více než dvou stech letech rozhodly Hradčany opustit?

MILADA: Vyvíjelo se to postupně. Vlastně už náš současný klášter je „provizorium“ – sestry si ho pro sebe nepostavily, žily původně na Malé Straně u sv. Josefa. Po josefínských reformách, kdy musely odejít na deset let do vyhnanství, se už ale do svého původního kláštera nemohly vrátit a jako „náhradu“ dostaly ten na Hradčanském náměstí, jenž původně patřil řádu barnabitů.

V době komunismu klášter sloužil jako hotel ÚV KSČ a těsně před revolucí se znovu opravoval. Sestry ho dostaly zpět v roce 1991 v první vlně restitucí. V té době o něj měl zájem Pražský hrad s tím, že nám místo něj dají jiný pozemek. Mnozí nás také od převzetí odrazovali, že klášter provozně nezaplatíme. Tehdy ale ještě rozhodnutí nedozrálo.

MARKÉTA: Mladé sestry zde začaly mít zdravotní potíže, hlavně s páteří, protože náš způsob života je na pohybový aparát celkem dost náročný a přirozený pohyb tu chyběl. Při našem rozlišování nás podpořili i mnozí naši představení, když viděli naši malou zahrádku. Potvrdili nám, že k mnišskému způsobu života potřebujeme mít větší pozemek se zahradou.

Čím vás Drasty zaujaly?

MARKÉTA: Původně jsme chtěly stavět na zelené louce, což by vyšlo levněji. Po letech hledání, kdy jsme viděly desítky pozemků, jsme se rozhodly koupit tento statek, opravit ho a využít. Nešlo o lásku na první pohled, ale postupně jsme si to místo zamilovaly.

Co přesně chystáte?

MILADA: Chceme vybudovat celý klášterní areál. V něm bude kromě klášterní kvadratury s kaplí sv. Terezie sloužit i opravený bývalý tzv. Panský dům, který se stane domem pro hosty s názvem Dům Navštívení. Ten by měl lidem poskytnout větší příležitost k účasti na našich modlitbách, možnost ztišení a místo pro exercicie. Návštěvníci se zde budou moci ubytovat, v domě bude i adorační kaple, přednášková a rekreační místnost. Součástí bude také veřejně přístupný lesopark s dětským hřištěm. Bývalá truhlárna se promění na byty pro nájemníky. Z domečku na okraji zahrady vznikne poustevna.

Do bývalého Panského domu, který je spolu se sýpkou památkově chráněný, bychom se letos na podzim (2019), dá-li Pán, chtěly přestěhovat. Bude to naše provizorní bydlení, než se postaví samotný klášter. Pak tento dům bude moci začít sloužit návštěvníkům. Celá výstavba je rozdělena do několika etap. To podstatné by mělo být – také podle finančních prostředků – postaveno nebo obnoveno asi za čtyři roky.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Sestra Markéta od Ježíšova a Mariina Srdce, matka představená, pochází z věřící rodiny z Neratovic. Od mládí chtěla mít velkou rodinu. „Věřím, že Boží vůle pro náš život je totožná s nejhlubší touhou, která je ukryta v našem srdci. To, že jsem své povolání nalezla, i když je jiné, než jsem si původně myslela, je pro mě zdrojem velikého štěstí.“

Sestra Milada od Spasitele světa pochází z Liberce, k víře konvertovala na vysoké škole a povolání našla při četbě knih karmelských světců. „Při ní jsem vnímala, že jejich zkušenost odpovídá tomu, co sama zakouším ve svém srdci.“


JAN OULÍK

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 8 18. – 24. února 2020

Pro církev s amazonskou tváří

Papež František zveřejnil apoštolskou exhortaci „Milovaná Amazonie“.

celý článek


Sestupme z hlavy do srdce

Slýcháváme řadu dobrých rad, jak předcházet infarktu a dalším srdečním onemocněním úpravou jídelníčku či sportem, ale jak často bereme ohled na svá srdce ve významu…

celý článek


Velkolepé dědictví Tovaryšstva

Z historického pohledu problematický seriál o životě Marie Terezie nabídl obraz jezuitů, který odpovídá tradiční propagandistické karikatuře. Po tolika studiích o historii…

celý článek


Prožít půst napříč generacemi

Je tu postní doba. Jako každý rok, a přitom vždy jiná. Jak ji strávit v rodině, napříč generacemi, když se děti, dospělí a staří lidé postí úplně jinak? Je možné…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay