Kardinál Vlk: Jak dál po sněmu

Vydání: 2005/33 Tchýně, 10.8.2005, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Pane kardinále, naši čtenáři snad vědí, že sněm (synoda) české církve nespočívá jen v jednotlivých zasedáních, ale že jde o souvislý několikaletý proces. Nedávno jste se vrátil z druhého zasedání na Velehradě. S jakými pocity? Mám přitom na mysli okolnost, že po prvním zasedání před dvěma roky došlo k určitému útlumu onoho sněmovního procesu...

I já doufám, že vaši čtenáři mají základní znalosti o sněmu, vždyť jste o něm nejednou psali. Chci ale připomenout, čím je tento sněm jedinečný a zvláštní oproti těm minulým, zvláště ve středověku: je to sněm celé katolické církve v českých zemích, tj. římskokatolické i řeckokatolické, a to všech jejích diecézí. Dříve bývaly sněmy (synody) diecézní, někdy provinční.

A nyní k těm „pocitům“. Sněmovní proces se nejvíce rozvinul po prvním zasedání, které trvalo několik dní. Plénum udělalo svou práci a ta pak pokračovala už nikoli v plénu, ale v osmi tematických komisích. Lze tedy mluvit jen o „útlumu sněmovního procesu“ v plénu. Komise měly v čele jednoho i více biskupů, pracovali v nich členové i experti sněmu podle toho, kam se kdo přihlásil. O komise se starali sekretáři. Scházely se každá podle svého rytmu a metody práce. Jejich sekretáři se pravidelně navzájem informovali a podávali generálnímu sekretáři a mně jako předsedovi sněmu zprávy o práci každé komise. Připravované texty v plném znění dostala v té době k připomínkám a vyjádření dvakrát celá ČBK a poté i všichni členové sněmu bez ohledu na to, ve které komisi pracovali. I oni texty prostudovali a písemně připomínkovali. To vše patří k práci sněmu v mezidobí.

Myslím, že toho nebylo málo.

 

Součástí sněmovního procesu by mělo být i vytváření veřejného mínění o něm (mám na mysli veřejné mínění uvnitř církve). Na tom by se měl podílet i církevní tisk. Když jsem se v posledních dvou letech vyptával na práci některé z odborných sněmovních komisí, setkával jsem se s opatrnou zdrženlivostí. Kolegové z Katolického týdeníku mají tuto zkušenost ještě výraznější. Novináře takový postoj odrazuje. Nebylo by lepší hovořit otevřeněji i o tom, co se nám zrovna nedaří?

Máte pravdu. Podíl církevního tisku na vytváření „veřejného mínění uvnitř církve“ byl důležitý. Připomínal jsem to při všech příležitostech, žádal a naléhal. Kolik práce církevní tisk odvedl, to víte sám. Někdy jsem nebyl spokojen, čekal jsem od našich médií větší angažovanost. Vyptávat se na práci jen některých komisí bylo málo - bylo třeba chodit za všemi komisemi, a ne jen za některým členem, ale i za sekretáři nebo přímo za biskupy. Církevní tisk byl zván i na setkání sekretářů. Naše média měla více zapracovat. Sám víte, že když narazíte na člena komise, který je jednostranně kritický nebo skeptický, je pak i vaše představa jednostranná. Jistě, všechny komise nepracovaly stejně. Některé texty bylo nutno na sněmu „dotahovat“. Pokud se ale takové dílčí zprávy vztáhnou na práci komisí vůbec, vyjde pochopitelně zkreslený obraz. Nechci si jen stýskat. Nezakrývám, že komise neudělaly vše pro větší publicitu. Ale musím říci, že v nich působili lidé, kteří měli své zaměstnání a práci v komisích dělali navíc, bezplatně. Neměli jsme takový aparát jako organizátoři sněmů ve svobodném světě. Je nutno vzít v potaz naši celkovou církevní situaci...         

 

Zdá se mi, že některá dílčí témata, jimiž se komise zabývaly, jsou příliš náročná. Například „duchovní četba dějin“. Pokus o novou interpretaci dějin je práce pro historiky, pedagogy a spoustu zainteresovaných laiků nejméně na jednu generaci. Jedna komise to nemůže zvládnout. Není na místě provést mezi stěžejními tématy selekci a některá prostě vypustit?

Nevím, která další témata máte na mysli, ale o tom zmíněném to platí. Nebylo úmyslem napsat „malé církevní dějiny“, ale ukázat na nástinu některých období, že už tam jsou některé příčiny, které pak měly důsledky pro naši moderní dobu, ba i pro současnost. Chtěli jsme se zkrátka shodnout na společném hodnocení některých klíčových období našich dějin. Měla to být nejen prostá, ale duchovní četba dějin, vlastně jejich teologie, lze-li to tak říci. To pochopitelně nemohli zvládnout ani členové sněmu, ani jeho experti. Nenašli jsme odborníka, který by takové zadání dovedl k očekávanému konci. Proto nebyl tento dokument zařazen mezi předlohy druhého zasedání; je jen přílohou, na níž mohou odborníci v klidu dále pracovat.

I jinde jsme naráželi na své limity. To jsme veřejně říkali. Současný sněmovní text není akademickým dokumentem, ale výsledkem práce živé církve. Takový je jeho charakter a tak ho také přijímejme. 

 

Co teď řeknu, není otázka, ale povzdech. Zprvu prý vzniklo na tři tisíce kroužků. V půli roku 2005 je jich aktivních necelých dvacet. Většina jejich členů viděla své pověření jako plnění instrukcí shora. Nyní se cítí opuštěni, prý i podvedeni. Nepostřehli svou šanci vytvořit místní živé společenství, jehož náplní nemusí být pouze sněmovní proces. Nakonec se přece zeptám: nebyl záměr iniciovat sněm předčasný? Nemělo mu předcházet jakési obecnější probuzení věřících, laiků i kléru?

Ano, to je důležitá otázka. Nevím, odkud máte ty tisíce, kroužků bylo šest až sedm set. Záměrem jejich budování bylo právě - jak říkáte - „obecnější probuzení věřících, laiků i kněží“. Tomu mělo sloužit těch šest přípravných let. Aby se laici scházeli, aby se učili budovat společenství, reflektovat svou církevní situaci na místních poměrech, vést dialog, a aby se spolu také modlili. Ty kroužky rychle nastartovaly, vyrostly jako houby po dešti a byly znamením aktivity části laiků. Byla to radost. Poněvadž podklady pro sněm nebyly ihned k disposici, byla jim předložena některá zpracovaná koncilní témata, pro budoucí sněm významná. Členové kroužků byli upozorněni, že nejde o vypracovávání dokumentů pro sněm. To ostatně není ani kanonicky možné. Kroužky posílaly zápisy o svých jednáních. Ty pak byly po prvním sněmovním zasedání systematicky zpracovány podle témat (někdy i podle diecézí) a byly k dispozici jednotlivým komisím. Zápisy kroužků by dnes mohly být podkladem zajímavé magisterské práce na některé z teologických fakult a mohl by tak být podán obraz víry určité reprezentativní části laiků v dnešní církvi.

Velkým nedostatkem těch šesti přípravných let bylo, že jsme nedosáhli větší angažovanosti kněží, většina z nich zůstala stranou. Proto nevznikla spolupráce mezi nimi a kroužky a z toho důvodu jich nebylo využito ani jako kvasu pro vytváření aktivního farního společenství. To vše ukazuje realitu naší církve. V tomto bodě může být zklamání leckde na místě. Je třeba litovat především promarněné šance tohoto vzepětí iniciativy. Započatá práce však by se dnes mohla znovu rozvinout, a tím i realizovat výzvy sněmu adresované místní církvi, diecézi. Mnohé části sněmovního dokumentu se týkají farností. Práce plenárního sněmu byly sice ukončeny, ale sněmovní proces jako „společná cesta“ se týká každé diecéze. Záleží pak na diecézním biskupovi, zda svolá diecézní synodu. Tam by pak bylo možno oněch laických aktivit dobře využít.      

 

Ať už probíhá sněmovní proces jakkoli, flintu do žita bychom házet neměli. Uvedu příklad odjinud. Italský katolický časopis Avvenire nešel na odbyt, byl zadlužen, skomíral. Zdálo se, že nejrozumnější bude ho zastavit. Pavel VI. ale rozhodl jinak. Z vlastních úspor splatil dluhy a svěřil časopis tehdy mladému hnutí Communione e liberazione. Časopis ožil. – Nejsem si jist, ale přesto se zeptám: Lze uvažovat v současných českých podmínkách o nějakém obdobném „tahounovi sněmovního procesu“? Přiznám se, že mě zatím nenapadá, na koho vsadit...

Práce plenárního sněmu byly ukončeny. Schválené dokumenty přijdou do rukou diecézních biskupů, kteří rozhodnou o způsobu  jejich uvedení do života diecéze. Někde to budou diecézní synody (synodní proces pak půjde dál na této rovině) anebo  jiné formy přijatelné pro tu kterou diecézi.

 

Navzdory všem starostem a obavám máme skvělou šanci. Víme o fantastické události, neboť Bůh se stal člověkem. Navíc vnímáme situační negativa: moderní společnost nevnímá svou ohroženost, protože nemá jinou vizi než zachování hmotného standardu, veřejné mínění těká a bloudí, v Česku nás navíc malicherně sekýruje státní moc... To by snad mělo k probuzení stačit. Jiná sebezáchova než křesťanství se nenabízí. Jednou jste použil termín „biotopy víry“. Kde je vidíte u nás?

Sněm si tuto šanci dobře uvědomoval, v sněmovním dokumentu Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě je to vysloveno. Situace v dnešní bezradné společnosti, která má své hluboké stíny a která má bez hodnot malou perspektivu (což si mnozí stále jasněji uvědomují), vytváří nové šance. Člověk dneška hledá - na tom se většina rozumně uvažujících lidí shodne a mohly by o tom být napsány knihy – a tady si musíme být vědomi své dějinné povinnosti a zodpovědnosti vůči světu a společnosti. Na tuto úlohu nás má právě skončený sněm také připravovat. Duch Svatý tu už dávno rozvíjí modely života církve odpovídající potřebám a touhám naší doby. To jsou ty „biotopy víry“, o kterých mluví poslední papežové jako o prozřetelnostní skutečnosti. Životní praxe a „úspěch“ na těchto nových cestách jsou novou nadějí. Náš sněm vycházel nejen z toho, co říká Duch dnešní církvi skrze koncil, ale i z toho, co jí říká i skrze tuto „charismatickou cestu“, jak by to nazval Jan Pavel II. Proto jsem přesvědčen, že nás Duch Svatý – i přes všechny naše slabosti (přiznané i nepřiznané) – vedl a vnukal nám řešení. Vím, že mnozí stojící opodál vidí náš sněm jinou optikou a pokládají ho za nějaký „velký sjezd“, který má své „zakuklené politické cíle“. Ale velmi se mýlí, neboť neznají skrytá tajemství, ani toho, který vládne dějinami...

 

Nakonec si neodpustím pohled za humna: integrace Evropy. Probíhá těžce, nedávno dostala citelnou ránu. Nechybějí postoje vůči nám nepřátelské. Bůh byl vyloučen z návrhu preambule evropské ústavy, sledovali jsme kauzu Buttiglione atd. Ve Francii, v Polsku i jinde jsou katolíci v postoji k evropské integraci rozpolceni. Co soudíte o dnešním vztahu „křesťané (zejména katoličtí) a Evropa“?

Jsem přesvědčen, že dnešní stav integrace Evropy je poučnou ukázkou toho, že člověk, i když má obrovský aparát na uskutečnění mamutího projektu sjednocené Evropy (skvělého ideálu), není a nebude toho schopen bez přijetí základních duchovních hodnot, které patří k identitě člověka i lidského společenství, jako jsou nesobecké zření k celku, k prospěchu nejen vlastnímu, ale i druhého, postoj lásky a pokorné uznání základních nezměnitelných principů života, daných jeho Pánem,  které jsou pro normální život jedince i společnosti bez diskuse potřebné. To je víc než teoretické vložení jména Božího do preambule ústavy. Bůh není uložen v srdci, v životě člověka, což je ten základní problém. Hlasování o ústavě tyto skutečnosti jen potvrzuje... Proces sjednocení bude zdlouhavý a bude třeba ještě spoustu společné práce církve nebo církví žijících v Evropě. Na to nemohou křesťané zapomínat a musí si uvědomovat svou nezastupitelnou dějinnou odpovědnost...

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 35 23. – 29. srpna 2016

Olympijský kaplan: byla to velká škola

Olympijské hry v brazilském Riu de Janeiru právě skončily. Přinesly tři týdny zápolení nejlepších sportovců planety. V roli kaplana české výpravy se jich zúčastnil…

celý článek


Co podnikáme s navráceným majetkem?

Plzeňský biskup TOMÁŠ HOLUB v rámci České biskupské konference koordinuje Ekonomicko-právní sekci. Zodpovídá tak i za nakládání s navráceným majetkem a finanční hospodaření…

celý článek


Mladí lidé pomáhají v pohraničí

Prostoupení slov work (anglicky pracovat) a worship (chválení, uctívání) v názvu shrnuje smysl celé akce a cíl každého účastníka: chválit Pána prací, konkrétním skutkem,…

celý článek


Farní zájezd z jiné galaxie? Čína

Karvinský farář Przemysław A. Traczyk se vydal i s farníky na výlet do Číny. Návštěva poutního mariánského místa Še-Šan se však ukázala jako velmi stresová záležitost,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay