Kampak se zatoulala Julie

Vydání: 2007/23 Když rodiče mluví dětem do života, 5.6.2007, Autor: Jan Paulas

Málokdy se mi v posledních letech po zhlédnutí českého filmu stalo, že by ve mně silně dozníval ještě po cestě domů. Ze Svěrákových Vratných lahví nezbylo na rušné pražské ulici nic víc než pocit, který míváte po dobré večeři. Chutě jsou uspokojeny, duše netknuta. Nový snímek Alice Nellis Tajnosti ve vás zanechá chutě spíše rozporné, ale zato vyvolá hnutí v duši. A to je u filmu přece jen důležitější.

Film začíná jednou nepříliš povedenou a jednou předčasně ukončenou milostnou scénou, což může u citlivého diváka vyvolat smíšené pocity a u senzachtivého zase zklamání. Obě scény ale dobře ilustrují stav, v jakém se hlavní hrdinka nachází. Julie žije mezi dvěma náručemi mužů, ale není to žádný med. Zatímco úspěšný a bohatý manžel na ni nemá čas a večer bývá unaven, utajená avantýra s milencem zase unavuje Julii. Co se možná zpočátku zdálo být romantické (schůzky v divadelní šatně mezi rekvizitami), to se časem vyloupne jako prázdné, falešné (jako ty milencovy vizitky) a nikam nevedoucí. Julie je zmatená, nejistá, tápající...
Celý film je příběhem jednoho dne, kdy si Julie uvědomí, že se její život ubírá po slepých kolejích. Startérem tohoto prozření je smrt její oblíbené černošské soulové zpěvačky Niny Simone, o níž se dozví z ranních televizních zpráv. Možná je to průzračná čistota, jednoduchost a autenticita jejího zpěvu, která v tu chvíli Julii zasáhne v hloubce jejího nitra, že se nejen rozhodne pořídit si piano (rozmarné gesto finančně zabezpečené manželky?), ale především se v ní proderou na povrch útržky vzpomínek na mládí a dobu, kdy ona sama byla možná také taková – a hlavně šťastná. Náhle si uvědomí, že ta Julie sedící uprostřed krásného velkého prosvětleného bytu a obklopená luxusním vybavením je jiná než ta, která kdysi žila se svou rodinou skromně, ale spokojeně v činžáku. Kam se poztrácela ta radost ze života? A kdo je vůbec dnešní Julie, která nemá problém koupit si piano jen tak pro „radost“?

JAK VEN Z PASTI?
Mladá režiséra Alice Nellis na sebe upozornila už předchozími snímky Ene bene a Výlet. A sympaticky. Zejména ve druhém z nich potvrdila, že má svůj osobitý filmový rukopis a že umí bez sentimentu či povrchního líbivého šmírování nahlížet pod povrch mezilidských vztahů (generačních i manželských), že umí jít na dřeň, odhalovat vnitřní zranění, a přitom zůstat žensky křehká a empatická. To se očekávalo také od jejího nového filmu Tajnosti. A možná tato velká očekávání jsou příčinou, proč někteří recenzenti její nový snímek označují jako krok zpátky. Ano, Ondřej Štindl má ve své zdrcující kritice v Týdnu v mnohém pravdu. Film Alice Nellis jakoby nasákl různými nešvary, kterými je současný český film zanesen – ať už je to doslovnost (snaha vše dovysvětlit, aby to bylo srozumitelné i méně chápavým), zvnějšku dávkovaný sentiment (umělé navozování silných citových situací, jako bylo večerní hraní v zavřeném krámě) či využívání rekvizit jako hybatelů děje (soubor falešných vizitek posune Julii k rozhodnutí). Tím příběh samozřejmě ztrácí svou věrohodnost, hloubku, ale i to tajemství. Nenutí diváka domýšlet, odhalovat skryté významy, ale svádí ho jenom se pohodlně dívat. Konzumovat film.
Veškerá tato kritika je však půlka pravdy, možná dokonce ta méně podstatná. U filmů Alice Nellis není totiž děj tím nejdůležitějším faktorem. Někteří kritici v souvislosti s filmem Tajnosti připomínají jiný český snímek na podobné téma: Paralelní světy režiséra Petra Václava. Zatímco Václav ale natočil bergmanovsky nemilosrdnou studii až vivisekci vzájemného odcizení manželů, Nellis nahlíží tento problém ženskýma očima a nechce nic pitvat. Její pohled zevnitř ženské postavy mi připomíná spíš snímky režiséra Kieslowského. Už proto asi najdou Tajnosti více porozumění u ženského publika. Bylo by ale mylné si myslet, že režisérka straní Julii proti mužskému světu. Stejně zranitelní jako Julie jsou v jejím filmu i mužští hrdinové – od prodavače piana přes nezralého milence až po manžela, který nakonec pro své selhání (i on je nevěrný) trpí víc než sama Julie. Po příčinách manželské krize se ve filmu vlastně ani nepátrá, nevíme, kdo kupil větší chyby – jde spíš o to, jak dál: jak nalézt sebe sama a jak ven z pasti, do níž se každý z nich dostal. Tou pastí ale není manželství, nýbrž to, co oběma brání najít k sobě znovu cestu. Proto film Alice Nellis není o rozpadu vztahu, ale naopak o nesnadném rozhodnutí k návratu z bodu rozpadu. Tajnosti jsou tedy vposledku filmem o naději.

DÍTĚ JAKO VÝZVA
Největší problém, který Julie řeší, není ovšem dilema manžel nebo milenec, ale její dítě. Nikoliv to pubertální, které sleduje vzájemné odcizení rodičů jako normální jev, ale to, které Julie teprve čeká – a není asi manželovo. Ten o něm neví, stejně jako milenec. Julie chce vybruslit z ošemetné situace tím „nejjednodušším“ způsobem (interrupcí), jenže v onen osudný den intuitivně vycítí, že tímto krokem by si jen zkomplikovala cestu k sobě samotné: stará Julie by dítě přijala. Má ho tedy nabídnout manželovi jako výzvu k novému začátku?
Nejsilnější stránkou filmu je herecký koncert Ivy Bittové v roli Julie (byť i Karel Roden coby manžel je výborný). Její intuitivní herectví dokáže odkrývat vnitřní svět Julie bez zbytečných mimických gest, slov či póz. Její přesvědčivost s každou další minutou filmu roste až do závěrečného finále. A pak ta herecká skromnost! Iva Bittová je samozřejmě vynikající hudebnice a pohybový rytmus má v krvi. Ve filmu jsou hudební i taneční pasáže, v nichž by excelovala (a diváci to dobře vědí), ale ona tyto příležitosti „nevyužije“, nerozbalí to, jen lehce rozezní strunu nepatrným gestem, jinak tento vnitřní náboj tlumí. Úžasné!


Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay